MichaelaInMalta: Zimní přechod Jeseníků - Winter crossing through the Jeseníky mountains

Before my flight to Madeira I was for one weekend in mountains Jeseníky. Jeseniky are on the north of Moravia. Fortunately we had beautiful weather unlike last year, so we were lucky.

I spent weekend with four other people. Two of them I met for the first time in my life. First night we slept in village Zlaté Hory and next morning we moved to Bělá pod Pradědem where we started our trip to Červenohorské sedlo. Thanks the good weather we could go to the top of Keprník hill. There were windy and chilly weather so we took some pictures and we continued in our journey. During trip we had beautiful views and we went around one chapel which I had to visit when I saw it. Suddenly there was silence, not windy, when I walked in.

We spent evening in sauna and restaurant in Červenohorské sedlo where we also slept in apartment.

Next morning we continued in our trip to hills. We visited cottage Švýcárna and the highest hill Praděd. There was a beautiful view but also a strong wind that I was glad when we went down. Our last stop was on cottage Barborka where I slept last year. And really last steps were around river to Karlova Studánka. It's nice city with good atmospehe so I want to visit it in time without snow. There is waterfall and spring of water in middle of village with some interesting houses around it. At the end we traveled back by bus to Bělá pod Pradědem where we had a car and we went back to homes.

Chata Šerák

Než jsem se odjela ohřát na Madeiru, čekal na mě přechod Jeseníků. Akci jsme neplánovali moc dopředu, což se nám úplně nevyplatilo při hledání ubytování, protože byla sezóna jarních prázdnin ve školách a všude bylo plno. Po této zkušenosti doporučuji zajišťovat ubytování o trochu dříve.

První noc jsme nakonec strávili v Zlatých Horách v hotelu Minerál. Odtud jsme ráno vyrazili směrem do Bělé pod Pradědem, kde jsme zaparkovali auto před obecním úřadem na další dva dny a vyrazilo se na túru. První den jsme měli naplánovanou trasu na Červenohorské sedlo. Počasí nám vyšlo podle představ, takže jsme nehledali žádné zkratky a rovnou vyrazili na vrch Keprníku s nadmořskou výškou 1423, který lze na trase vynechat. Ještě jsme se cestou zastavili na chatě Šerák s 1 351 m.n.m. Z chaty nás čekal kopec na Keprník. Moc dlouho jsme se nahoře nezdržovali, protože dost foukal vítr. Velkým zážitkem bylo pozorovat lyžaře při sjezdu. Někteří předváděli nevídané kousky a my uhýbali raději mezi stromy ne-li ještě dál a někdy pomalu i na ně. Někteří si totiž myslí, že po posilnění mají více sil, než je tomu ve skutečnosti :-O

U chaty Šerák

Chata Šerák

Keprník

Při cestě zimní krajinou na Červenohorské sedlo jsme měli nádherné výhledy do krajiny a na Praděd, který nás čekal další den. Před posledním příjemným klesáním do sedla návštěvníky hor čeká kaplička, kde se můžete zapsat do knihy návštěv. Jsem tam ;-)

Kaplička u Červenohorského sedla

Výprava s výhledem na Praděd

Ubytování v Červenohorském sedle jsme měli v Apartmánech Červenohorské sedlo. Přestože je tu pouze pár domů, pokaždé se tu najde zábava na večer. My neodolali sauně, abychom byli ready na další mrazivý den. A po celém dnu venku je aspoň pro mě příjemné se vyhřát. V domě je zároveň výborná vinotéka, které stála za vyzkoušení. A to rovnou v sauně. Dále lze pokračovat na malé občerstvení do místního baru.

Pohled na Červenohorské sedlo

V neděli nás na cestě pohlídal pořádný pes až na chatu Švýcárna. Po občerstvení a ochutnání místního likéru nás čekalo stoupání na Praděd. Počasí se nám vydařilo mnohem víc, než jsme si mohli přát. Na rozdíl od minulého roku, kdy jsme Praděd raději vynechali. V letošní roce tradiční návštěvníci těchto hor viděli některé kopce v dáli poprvé v životě. A parádní byl i výhled na Nové Stráně.

Náš vlčí průvodce

Ovšem na vrcholu Pradědu byl pořádný vítr, kde běžkaři téměř nemuseli používat hůlky k odpichování. Občas jsem sama měla pocit, že mě to vezme a odnese. Proto jsme tu zvládli pár fotek a rychlým krokem si to mířili do tepla na chatu Barborka. Z ní už nás čekalo klesání do Karlovy Studánky. Cesta tu byla místy poměrně ledovatá, proto jsem raději neriskovala jít cestou podél potoka a raději narozdíl od ostatních zvolila vrchní cestu. Ještě bohužel neuplynulo dost času od mé korsické zlomeniny, tak si myslím, že opatrnost je na místě. Díky tomu bylo více času se projít lázeňským městečkem Karlova Studánka, která na mě udělala opravdu příjemný dojem. K podívání stojí za to vodopád, "ledotrisk", místní lázeňská architektura a k ochutnání voda z místního pramene.

Nakonec jsme se nechali odvést autobusem k autu a pokračovali do svých domovů.