Zpět do studenských let

Od té doby, kdy jsem dokončila svá studia v Olomouci a v Plzni, jsem se do těchto měst nevrátila. Ani na promoce ne :-( Až letos jsem to vše napravila a navštívila hned obě moje studijní města. Nejdříve jsem se podívala do Plzně, kde se konala dámská jízda, a poté jsem pro změnu byla v Olomouci. A jak tam nejsem, tak tolik zapomínám....Jak se jmenuje tato zastávka? A jak se dostanu tam? atd.

 

Abych nemíchala vše do kupy, začnu Plzní. Ta byla ve znamení dámské jízdy a angličtiny. Sešly jsme se čtyři mladé slečny (jak jinak :-) ). Ve čtyřech jsme prožily několik měsíců na Maltě a jelikož jsme se společně od té doby neviděly, jsem ráda, že jsme našly společný víkend, kdy jsme to napravily. A angličtina proto, že ne všechny ovládáme češtinu. Pátek začal velkým vypravováním novinek a skončil ve víru velkoměsta.

Sobota byla ve znamení dlouhého spaní, ještě aby ne, když byl víkend a spát se zrovna brzy nešlo. Ale to není tento den vše, navštívily jsme čajovnu, plzeňský pivovar, kde prohlídka byla opět v angličtině, abychom všichni z toho aspoň trochu něco měly. A navečer byla velká odměna dne, kdy jsme zašly do wellness, které bylo zamluveno pouze pro nás. A to bylo jedno velké překvapení. Takže velké doporučení zamilovaným párům ;-)

V neděli jsme si musely ještě vše dopovědět, co jsme do té doby nestihly...jsme prostě jen ženské a už jsme si to mířili na vynikající oběd a na závěr setkání v plzeňském mrakodrapu zákusek a posledních pár fotek na rozloučenou.

A Olomouc? Ta byla hlavně ve znamení procházek, Svatého Kopečku, koupaní a pár těch barů. A fotka mluví za vše.

Doporučuji ochutnat white russian...vynikající drink...hned bych si ho dala znovu :-D Nezapomenout na Svatý kopeček také od domu, kde žil Jiří Wolker...básník jenž zemřel mlád atd. A poprvé jsem se podívala na tenisový zápas, kde byla výhra nějaký ten milion. Ale jelikož bylo strašné teplo a my jsme se tam pekli jak prasátka na rožni, nevím, která z žen ho vyhrála. A to je stejně jedno. Ale památka mi na pár dnů zůstala...měla jsem vypálený řetízek na krku, takže důkaz, že to tam opravdu pořádně pařilo. Prohlédla jsem si honoraci Olomouce a mohla jsem jet domů.

Bylo krásné si připomenout studenská léta a teď zase zpátky do reality.

A kde výletujete Vy?? Příště Vám napíšu o prázdninové relaxaci, která vyšla takovou dalo by se říci náhodou.

Tak trochu jiná česká svatba aneb výlet k Hradci Králové

Vím, že to není příliš aktuální, přesto jsem se rozhodla Vám napsat o jedné květnové svatbě. Jeden důvod je, že se novomanželům minulý týden narodilo miminko. A dalším důvodem je netypická svatba, kterou jen tak neuvidíte. A postupem času vidím a uvědomuji si, že to stojí za zmínku i tady na blogu.

 

Téměř pro každého jsou přípravy na svatbu ve znamení strachu, stresu, nervozity atd. Tito, dnes již manželé, se ničím nenechali pohltit a vše si v klidu užívali. Přesto, že nevěsta byla již v pátém měsíci těhotenství, ani to ji nezabránilo, aby si vše naplánovala, jak chtěla a onen den si užila.

Než popíšu tuto vyjímečnou svatbu, stojí za zmínku místo konaní. Tak tedy obřad byl v kostelíku, který stojí nedaleko chaty v Podkrkonoší, kterou před pár lety vlastnili rodiče ženicha. A kostel je zvláštní tím, že nikdy nebyl vysvěcen. Takže, atmosféra v kostelíku s místním starostou byla velmi příjemná.

Neprobíhalo žádné zdobení aut, ani nevěsta se nechystala doma u rodičů. Z penzionku, kde probíhalo celé veselí, ženich s nevěstou, všichni svatebčané a pes novomanželů během dopoledne vyjeli směr zmíněný kostelík. Nevěsta byla v bílém s červenými ozdobami a nechyběla ani kytice, která byla z čerstvě natrhaného šeříku, který u mě na Vysočině nevypadal, že by letos měl vůbec rozkvést. Šeřík měl v kapsičce u saka i ženich a ještě se objevil jako ozdobení dortu. Jak jednoduché a přesto sladěné. Už si ani nepamatuji, jestli měl dort dvě nebo tři patra, ale byl celý bílý ozdobený šeříkem  a červenou mašlí, která opět ladila s ozdobami nevěsty.

Po jednoduchém a pěkném obřadu, nesměly chybět gratulace a společné focení všech přítomných.

Poté probíhal přesun všech ke zmíněnému penzionu, kde jsme si venku připili na novomanželé. Neočekávejte, že bylo nějaké rozbíjení talířků nebo jiné úkoly, takové věci se tu neděly. Nevěsta měla vlastnoručně upečené a úplně skvělé, no prostě výborné koláčky (mám doma už i recept). Pokud ho chcete mít i vy, napište a obratem pošlu :-) A abych neodbíhala od tématu, pokračoval oběd, kde si ke stolům všichni posedali, jak chtěli. A co bylo dobrého? Venku se peklo koleno a každý si přišel pro tolik masa, kolik měl hladu. Uvnitř byla zelenina, pečivo, takže se nabíralo jen podle vlastní chuti. A po slehnutí oběda, přišly upečené rohlíčky, kafíčko a výborný dort.

Nevěsta se ženichem měli připravené fotky ze společných chvil a cest, takže se někdo bavil u fotek, jiní si povídali a další šli na procházku. A jako pořádní vodáci museli navečer nasednout do lodi. Ženich táhl nevěstu kolem překážek a poté si museli sehnat od místních jídlo a něco dobrého si uvařit.

Poté hrála hudba, tancovalo se a neočekávejte žádný první tanec nevěsty a ženicha, na to se nehrálo. A později přišly na řadu kytary, kde se zpočátku trochu hrálo pro starší a především valašské písně, odkud část rodiny pochází.

Úplně jsem zapomněla napsat, že nějaké domluvy ohledně místa obřadu a místa veselí probíhalo na jednom společném výletě. Nemá i tento způsob tohoto "velkého dne" něco do sebe? Nemusíte mít doma plno bílých stuh na zdobení aut, jmenovky, kam si má kdo sednout. A přemýšlet, jestli se na někoho nezapomnělo. Nepřemýšlíte, jestli jedí maso nebo ne, protože každý si nabere, co má rád. Není nachystaný podrobný rozvrh dne, který se musí stihnout. Ani se neshánějí jedny šaty pro družičky, protože vlastně ani žádné nebyly. Nějaké cukroví včetně výslužek je zbytečné zařizovat, protože vlastně rohlíčky s dortem stačily. Toto je jednoduše a prostě jen na těch dvou, pro který je velký den.

Tak ženy (samozřejmě i pánové), které právě jsou v přípravách nebo se na ně v nejbližší době chystáte, užijte si tento VÁŠ DEN.