Tak trochu jiná česká svatba aneb výlet k Hradci Králové

Vím, že to není příliš aktuální, přesto jsem se rozhodla Vám napsat o jedné květnové svatbě. Jeden důvod je, že se novomanželům minulý týden narodilo miminko. A dalším důvodem je netypická svatba, kterou jen tak neuvidíte. A postupem času vidím a uvědomuji si, že to stojí za zmínku i tady na blogu.

 

Téměř pro každého jsou přípravy na svatbu ve znamení strachu, stresu, nervozity atd. Tito, dnes již manželé, se ničím nenechali pohltit a vše si v klidu užívali. Přesto, že nevěsta byla již v pátém měsíci těhotenství, ani to ji nezabránilo, aby si vše naplánovala, jak chtěla a onen den si užila.

Než popíšu tuto vyjímečnou svatbu, stojí za zmínku místo konaní. Tak tedy obřad byl v kostelíku, který stojí nedaleko chaty v Podkrkonoší, kterou před pár lety vlastnili rodiče ženicha. A kostel je zvláštní tím, že nikdy nebyl vysvěcen. Takže, atmosféra v kostelíku s místním starostou byla velmi příjemná.

Neprobíhalo žádné zdobení aut, ani nevěsta se nechystala doma u rodičů. Z penzionku, kde probíhalo celé veselí, ženich s nevěstou, všichni svatebčané a pes novomanželů během dopoledne vyjeli směr zmíněný kostelík. Nevěsta byla v bílém s červenými ozdobami a nechyběla ani kytice, která byla z čerstvě natrhaného šeříku, který u mě na Vysočině nevypadal, že by letos měl vůbec rozkvést. Šeřík měl v kapsičce u saka i ženich a ještě se objevil jako ozdobení dortu. Jak jednoduché a přesto sladěné. Už si ani nepamatuji, jestli měl dort dvě nebo tři patra, ale byl celý bílý ozdobený šeříkem  a červenou mašlí, která opět ladila s ozdobami nevěsty.

Po jednoduchém a pěkném obřadu, nesměly chybět gratulace a společné focení všech přítomných.

Poté probíhal přesun všech ke zmíněnému penzionu, kde jsme si venku připili na novomanželé. Neočekávejte, že bylo nějaké rozbíjení talířků nebo jiné úkoly, takové věci se tu neděly. Nevěsta měla vlastnoručně upečené a úplně skvělé, no prostě výborné koláčky (mám doma už i recept). Pokud ho chcete mít i vy, napište a obratem pošlu :-) A abych neodbíhala od tématu, pokračoval oběd, kde si ke stolům všichni posedali, jak chtěli. A co bylo dobrého? Venku se peklo koleno a každý si přišel pro tolik masa, kolik měl hladu. Uvnitř byla zelenina, pečivo, takže se nabíralo jen podle vlastní chuti. A po slehnutí oběda, přišly upečené rohlíčky, kafíčko a výborný dort.

Nevěsta se ženichem měli připravené fotky ze společných chvil a cest, takže se někdo bavil u fotek, jiní si povídali a další šli na procházku. A jako pořádní vodáci museli navečer nasednout do lodi. Ženich táhl nevěstu kolem překážek a poté si museli sehnat od místních jídlo a něco dobrého si uvařit.

Poté hrála hudba, tancovalo se a neočekávejte žádný první tanec nevěsty a ženicha, na to se nehrálo. A později přišly na řadu kytary, kde se zpočátku trochu hrálo pro starší a především valašské písně, odkud část rodiny pochází.

Úplně jsem zapomněla napsat, že nějaké domluvy ohledně místa obřadu a místa veselí probíhalo na jednom společném výletě. Nemá i tento způsob tohoto "velkého dne" něco do sebe? Nemusíte mít doma plno bílých stuh na zdobení aut, jmenovky, kam si má kdo sednout. A přemýšlet, jestli se na někoho nezapomnělo. Nepřemýšlíte, jestli jedí maso nebo ne, protože každý si nabere, co má rád. Není nachystaný podrobný rozvrh dne, který se musí stihnout. Ani se neshánějí jedny šaty pro družičky, protože vlastně ani žádné nebyly. Nějaké cukroví včetně výslužek je zbytečné zařizovat, protože vlastně rohlíčky s dortem stačily. Toto je jednoduše a prostě jen na těch dvou, pro který je velký den.

Tak ženy (samozřejmě i pánové), které právě jsou v přípravách nebo se na ně v nejbližší době chystáte, užijte si tento VÁŠ DEN.