Cesta z Tišnova do Nedvědice aneb do vesničky mých předků

Právě se připravuji na další cestování, které tentokrát bude na celý víkend, a přitom si jen tak listuji fotkami. Zjistila jsem, že jsem Vám nenapsala o vánočním či předsilvestrovském okruhu a Českém ráji. Takže prvně představím starší akci. Původně měla cesta vést podél Svratky do Nedvědice. Tedy okolo 25 kilometrů. A my neee a plán jsme s Pavlou pozměnily. Proto to byla o to delší a náročnější cesta :-)

Pohled z kopce Květnice u Tišnova

Ale pěkně postupně.... výstup z vlaku byl naplánován v Tišnově, kde jsme se na nádraží setkali s dalšími účastníky. Okolo nás byla pěkná mlha a vidět nebylo daleko. Tak jsem si v duchu říkala, že si aspoň udělám pěkný den okolo řeky a trochu potrénuji fyzičku. Nabral se směr a za chvíli si to všichni šlapali do pěkného kopečku, s názvem Květnice. O to hezčí a překvapující pohled byl nahoře. Taky jsme tu strávili skoro hodinu, jak jsme se toho výhledu nemohli nabažit. Přesně jsme viděli, kudy teče řeka Svratka, protože právě nad ní se držela pořádná mlha.

Jak koukají, že? :-D

Další pohled z Květnice

Do nás se opíralo slabé zimní sluníčko a jak to tak bývá, už se nám nechtělo zpátky do mlhy a plán trasy jsme přeměnili. Nabral se směr Lomnice, kde nás čekalo nejenom občerstvení, ale i krásné náměstíčko s pohledem na zámek. A nesmím opomenout židovský hřbitov, kde na mě dýchla krásná, tajemná a uklidňující atmosféra. A po pravdě řečeno, taková méně známá místa, jako je toto, patří mezi ty nejlepší.

Náměstí v Lomnici

Židovský hřbitov

Jeden z náhrobků na hřbitově

Odtud začalo stoupání do kopců až na Křížovice. Nyní tiché místo, kde v tu dobu bylo více turistů, než místních. Možná bych počet místních spočítala na prstech jedné ruky. Zato počet turistů tady vzrůstá s hezkým počasím a hlavně letními měsíci. Dokonce jsem slyšela, že se zde praží káva. Je tu krásný výhled do okolí a poměrně známá Galerie z ruky rodiny Macháčkových. Tu doporučuji! V zimních měsících uzavřena, ale v létě je to krásné místo s originálními výrobky nejen uvnitř. Pokud budete mít štěstí, bude se tu konat koncert, který si poslechnete rovnou pod širým nebem. A právě toto je vesnička mých prapředků. Dům zde stojí dodnes. Už se těším, až tu v létě navštívím dědu. Mám to v plánu, vytáhnu kolo a vyrazím za ním.

Pohled na Křížovice

Moji prarodiče v zimě jeli odtud na saních taženýma koňmi do kostela (tuším do Doubravníku), kde složili slib manželský. Já si jen už pamatuji jejich diamantovou svatbu, kde jsem s nimi seděla u jednoho stolu jako jejich nejstarší pravnučka. Na Křížovicích žili skromně se svýma čtyřmi dětmi, starali se o zvířata, pracovali na poli, praděda chodil každý den tam a zase zpět několik kilometrů pěšky na Prudkou. Ve vesnici bylo živo, plno dětí, které pobíhali po venku. Těžko říci, jestli se měli lépe, možné si všichni byli blíže. Ale pro mě již nepředstavitelná doba a život s ní spojený.
Pomalu se nám začalo stmívat a úzkou cestou jsme pokračovali do Skorotic a přes kopec si nabírali směr Nedvědice, kde výprava pro tentokrát končila.

Cesta z Křížovic na Skorotice

Pohled od Skorotic