Krkonoše

Thanks of  public holiday in October I visited Czech mountain Krkonoše. The weather was a little funny. The first day was foggy and little rainy, the next day was snowy and last day was sunny. Mountain showed us typically autumn's weather.

Even so we had still good mood and motivation for cognition of this countryside. We saw dam built at the beginning of 20th century and we met outside's bar in small river without waiters. I was cold so I didn't try this bar because I didn't want to drink something so cold.

On Saturday we had in plan to visit Sněžka - the biggiest hill in Czech Republic. But the weather wasn't so much good and I didn't want to go up many kilometres and see only fog and feel pain of my leg after an accident in Corsika few months ago. So we chose another plan and we went near the river Bílé Labe with a lot of nice places and waterfalls. We saw cottages like Špindlerovu bouda, Davidovy boudy, Petrovy boudy which are reconstructed because of fire in last years. We went through a nature trail about the national park Krkonoše. This long cold day we spend evening in wellness - it came in handy.
Last day we went near Labe, the largest river in the Czech Republic. We were near of the headspring. At the end Krkonoše mountain said us bye throught sunny weather and blue sky.

Království Krakonošovo....no spíše jeho kopečky na hranicích s Polskem, jsem neviděla posledních asi 15 let. Znala jsem je především ze strany od Harrachova. Ale na tento prodloužený víkend byla zvolena druhá strana kopce - Špindlerův Mlýn. I když jsme ho úplně tak nezvolili my, ale slevový portál, kde jsme našli ubytování, které se nám líbilo. A nemůžu si stěžovat, vše vyšlo, jak mělo.

První písemná zmínka o Špindlerově Mlýně pochází ze 16. století. Nacházelo se zde pouze několik chalup. Původní název byl Svatý Petr. Jenže došlo k omylu, když místní žádali o stavbu kostela. Žádali z mlýna u Špindlerů a úředníci potvrdili stavbu kostela ve Špindlerově Mlýně. Proto místní obec raději přejmenovali, aby dosáhli vysněné stavby.

Počasí nám příliš nepřálo, přivítala nás všudypřítomná mlha a mrholení. Ale co bysme chtěli na konci října, že? Pro zahřátí hned po příjezdu přišla vhod polévka. Typická krkonošská kyselice. Zato když se vyšlo ven už lehce pršelo. Ovšem to nás neodradilo a na cestu jsme vyrazili. Pro ty, co by si mohli myslet, že jsme blázni, na výšlapu jsme nebyli ani zdaleka sami! Tak možná víc bláznů? :-) Šli jsme, zhruba 8 kilometrový okruh. No přiznávám, že to není žádný výkon, ale i tak jsme došli až za tmy. Hlavním bodem trasy byla nádrž Labská, která byla postavena už v roce 1916. Ta zachytí převážnou část roztávajícího sněhu na horním toku Labe.

Cestou zpět jsme potkali bar s vlastní samoobsluhou. Holt nevyzkoušeno, protože v takovém nevlídném počasí nebyla moc velká chuť na chlazené nápoje z potoka.

Další den bylo o něco lépe. Při ranním pohledu z okna jsme tentokrát dohlédli na vrcholky kopců. Ale pořád to nebylo ono, abychom vyrazili na Sněžku. Představa, že vylezu nahoru, uvidím samou mlhu a ještě mě bude bolet noha, která po korsickém úrazu není zrovna ještě v pořádku, mě příliš nelákala. Proto byla zvolena další varianta výletu a to jít podél Bílého Labe. A pokud někomu vrtá v hlavě tento název "Bílé", tak i mě název zarazil. Přečíst si o tom můžete na jedné z fotek. Pokračovalo se na Špindlerovu boudu, cestou potkali Davidovu boudu, Petrovy boudy, plno vodopádů a ještě zajímavé tabule, které informovali o rázu místní krajiny a její přeměně. Věděli jste třeba, že smrky v Krkonoších nejsou přirozenými stromy, které bychom měli všude vidět? Že v minulosti převládaly listnaté stromy? A že obnovení hor bude trvat dalších zhruba 200 let?

Hned na začátku výletu, po cestě kolem Bílého Labe, jsem si vzpomněla, že moje pláštěnka zůstala na pokoji, a při pohledu na zatahující se oblohu jsem se v duchu moc nechválila. A ono naštěstí sněžilo ;-) Proto po asi 20 kilometrech přišel vhod wellnes balíček s výřivkou a saunou, kde jsme bydleli.

Další den jsme při pohledu na teploměry zjistili, že nás ráno vítá mráz s teplotou  -4 stupně. Nechtěla jsem tomu věřit, ale když jsem ráno po cestě z kopce sklouzla po kanálu, bylo mi jasné, že teploměry ukazují opravdu správně. Pro tento a zároveň poslední den byla zvolena jen krátká vycházka. Mírně jsme stoupali podél Labe, až nás nakonec od jeho pramene dělilo pouhé 4 kilometry. Snad až bude více času, lepší počasí a moje noha v pořádku, dostaneme se i na další místa. Nakonec se s námi rozloučilo horské nikoliv hřejivé sluníčko a modrá obloha.

     

                  Zase příště Krkonoše!