Itinerář:
1.den odlet
2.den Machico, poloostrov São Lourenço, Santana
3.den západ, vyhlídka Cabo Girão, Funchal, Monte
4.den Levády Caldeirão Verde, Inferno
5.den Pico Ruivo
6.den Rabacal, Leváda das 25 fontes a Leváda do Risco
7.den Bolcones, Leváda Riberio Frio
8.den přílet
 |
| Poloostrov São Lourenço |
Last summer I bought cheap fly tickets only with a hand back from from Berlin to Madeira from EasyJet. I was flying at the beginning of March with 4 other people and ultimately one at of whom was a man.
I spent one week on island which nick name is "island of neverending spring". I saw flowers everywhere and I made a lot of photos during this trip. Since then I love calla because of scent. It was really beautiful to see it. Island is still green because of a lot of water from north. The north is cooler and more rainy than the south. Thanks to the "lavada" where bring water from north to south and farmers can grow of bananas and others products. There are many hiking trails around the levada in mountain with nice view, countryside, natural park, waterfalls and so on... Sometimes I had feeling that I am in jungle. And when you see field in rocks that it is the reason why you can feel as in Bali or Phillipines because of similar countryside
All time we traveled by car which we borrowed at the airport. The first and last night we slept at the airport in sleeping back and five days we slept in floor of a house in São Vicente on the north of island. We had full comfort for our needs.
One day we visited the easternmost place on the island São Lourenço and the next day we went to the highest mountain Pico Ruivo with 1862 metres above sea level. We also spent several hours in the capital city Funchal.
We visited also some levada and the most beautiful levada was Caldeirão Verde for me. Unfortunately there wasn't very good weather at this place, There we didn't have a views of the ocean even though it was still the best levada. At the start of our trip we saw old-looking houses with long straw roof.
During these days I tasted their typical cake, wine and main food. The cake was a little bit like gingerbread and wine was like portuguese liqueur with 19 percent of alcohol. Exactly special wine on my birthday :-) They have special production of it. In the past they didn't know why the wine is so good for people in England. So one day they sent the wine back their own wine to Madeira. They found that the wine is better then the same fresh wine at home so they were trying to find different production. They finally found that it's frost - the wine on the way to England became freezed and thanks to this gets unique flavor. The main food is beef meat with vegetables and chips. It is delicious and it's mistake not to taste it.
Important information for the future tourist is that the airport of Madeira is one of the most dangerous in the world. There are words which I use very often: brigada=thank you, miradouro=view,levada=waterpipe.
I thought that I would see the centre of Lisabon on the way back because we should have had several of time in Lisabon. But we had a few hours delay from Madeira to Lisabon in Portugal. So it was a pity and I hope that I will see it in the future.
 |
| Leváda Caldeirão Verde |
V srpnu minulého roku jsem na internetu objevila možnost koupit si s dalšími holkami levné letenky u společnosti EasyJet na březen. Cílovou destinací se měl stát ostrov Madeira. Představa, že si zkrátím zimu, mě lákala natolik, že jsem do toho po pár dnech váhání šla. Koupila jsem letenky pouze s příručním zavazadlem, s přestupem v Lisabonu, a dámská jízda nakonec s jedním chlapem mohla pomalu začít.
Start dovolené připadl na čtvrtek 2. března, kdy jsme odcestovali nakonec ve čtyřech lidech místo plánovaných pěti. I tak to byl vydařený týden dovolené, přestože jsme se nikdy dříve všichni dohromady ani jednou nesetkali.
Nejsnažším způsobem, jak se dostat na berlínské letiště, se pro nás stala cesta autem i přes různé akce autobusových společností. Hlavně při cestě zpět by nás v noci čekalo několik hodin na letišti, než by nám jel první autobus do Prahy. Tomu jsme se snažili vyvarovat, protože každý z nás si našel důvod, proč být o něco dříve doma.
Cesta na Madeiru probíhala podle plánů, ale asi už nikdy v životě si nezvolím leteckou trasu, kde bude jedna hodina na přestup. Protože s malým zpožděním letu se dostat v Lisabonu z terminálu 1 na terminál 2 (odletové a příletové haly) a provést veškeré odbavení je téměř nadlidský úkol. Pokud znáte filmy, kde lidé se všemi věcmi běží přes celé letiště, všechny předbíhají ve frontách a přiběhnou k bráně za minutu dvanáct, tak to jsme byli my. K přesunu z terminálů nám nestačily ani autobusové linky pro cestující zdarma a brali jsme si na ten kousek taxík. V tu chvíli všichni nedoufali, že se to zvládne. Ale já na ten ostrov chtěla. A tak jsme si vybrali všechno štěstí a další věci jako ubytování a půjčení auta moc nevycházely.
- Doporučuji si zkontrolovat všechny podmínky při půjčování aut. Nemusí se stát, že si levně půjčíte auto, ovšem jste omezeni kilometry na den. Pak to téměř nelze dodržet a platíte penále. Protože ve finále je nesmysl mít auto a jezdit autobusem. Tak se nedá nic jiného dělat, počítáte kilometry.....někdy lepší nepočítat.... a zvyšující se penále, ale jezdí se dál a dál.
- Další věcí je, že Airbnb je určitě dobrá věc, ale zároveň se Vám může stát jako nám, že si chlapec vzpomene v den letu, že taky poletí třeba do Barcelony. A sprcha na závěr dne po tom sprintu na letišti, kde se přestupovalo, prostě nepřijde. Díky tomu jsme si hned první noc vyzkoušeli, že plánovaná poslední noc na letišti je opravdu reálná ;-) Přestože jsme měli pouze příruční zavazadla, každý jsme měli s sebou malý spacák. A když si dáte všechno oblečení pod sebe, může to být poměrně příjemná noc.
První den dopoledne jsme vyrazili již s půjčeným autem do města Machico, které jsme si procházkovým tempem prošli a začali si užívat krás ostrova, ladit se na jeho atmosféru. A také nakoupili jídlo a pití na první výlet na poloostrov São Lourenço, což je nejvýchodnějším místem Madeiry. Tady nás přivítalo sluníčko a já si po letošní dlouhé a tuhé zimě užívala během výletu odpočinku v trávě a přemýšlela, kdy se mi tohle podaří doma. V květnu nebo až v červnu?? Kdo ví.... Všude okolo nás byly krásné květy, výhledy na oceán a také majestátní pohled na letiště, jehož přistávací plocha je prodloužená takovým mostem, pod kterým projíždějí auta a který drží obrovské pilíře. Letiště zároveň patří k nejnebezpečnějším letištím na světě.
 |
| Machico |
 |
| Machico |
 |
| Poloostrov São Lourenço |
 |
| Poloostrov São Lourenço |
 |
| Poloostrov São Lourenço |
 |
| Poloostrov São Lourenço |
Navečer nás čekala cesta do severní části ostrova a to do města São Vicente, kde jsme byli ubytovaní na dalších pět nocí. Pronajali jsme si přízemí rodinného domu, kde bylo ovšem chladno a vlhko. Přesto byl pro nás dům dostatečný. Poskytoval koupelnu s teplou sprchou a vybavenou kuchyň. Oproti původnímu plánu, který zahrnoval spaní venku, to byl vlastně luxus.
Cestou do našeho nového domova jsme navštívili město Santana, které na nás křičelo ze všech průvodců. A vlastně ani moc nestojí za to. Jsou tu pro turisty uměle vytvořené jejich původní typické domy, které vidíte vyfocené v každém katalogu :-) Ale pokud člověk navštíví levádu Caldeirão Verde, taktéž hned na začátku u Queimadas, uvidí typické obydlí místních obyvatel.
 |
| Santana |
 |
| Bydlení a zahrada v São Vicente |
 |
| São Vicente |
 |
| São Vicente |
|
|
Stará cesta pod vodopádem ze São Vicente
|
 |
| Pláž v São Vicente, kde se surfuje |
My jsme druhý den (v sobotu) chtěli podniknout výlet na planinu Rabacal a jít okolo levád. Netušila jsem, jak rozdílné počasí dokáže být na malém kousku ostrova. Tak strašně foukal vítr a pršelo, že se mi nechtělo vylézat z auta, natož abych někde chodila. Proto jsme raději přejeli na jih, kde krásně svítilo sluníčko a bylo o poznání tepleji. A právě takové počasí je pro Madeiru typické - deštivý sever, suchý a slunečný jih.
Na jihu jsme se zastavili u vyhlídky Cabo Girão, která je se svými 600 metry druhá nejvyšší v Evropě.
 |
| Přírodní bazénky v Porto Moniz |
 |
| Stoupání z Porto Moniz |
 |
| Pozor na krávy na cestách! |
 |
| Vyhlídka Cabo Girão |
 |
| Vyhlídka Cabo Girão |
Dále jsme pokračovali do hlavního města Funchal. Prošli se centrem, ochutnali místní zmrzlinu, došli do parku a promenádou šli zpět. Příliš mě nezaujalo, když pominu počasí.
 |
| Funchal |
 |
| Park ve Funchalu |
Na závěr jsme vyjeli neskutečný kopec k Monte, kostelu od něhož je krásný výhled na hlavní město s přístavem a na oceán. Velkou atrakcí je možnost odtud sjet z kopce na saních. Nedostala jsem k tomu odvahu a raději se šla projít zahradami, ve kterých jsem obdivovala různé kytky a hlavně jejich květy. A tady se to stalo....zamilovala jsem se do kalů, především do jejich nádherné vůně.
Jelikož nám předpověď počasí hlásila stále ne moc lákavé počasí na planině, zvolili jsme nedělní cestu okolo levády Caldeirão Verde, o které jsem se zmiňovala výše v souvislosti s typickým místním obydlím. Cesta kolem levády mi připomínala prales, každou chvíli jsme vytahovali čelovky, protože se procházelo mnoha tunely. Kdykoliv jsme se díky levádě mohli schladit a omýt, což bychom ocenili především v teplejším ročním období. K dokonalosti už jen chyběly výhledy, kterých jsme si díky mlze moc neužili. Přesto tento výlet řadím k nejpovedenějším i díky dlouhému vodopádu, kde jsme nedohlédli na jeho samotný začátek kvůli husté mlze okolo. A také Inferno na závěr, které opravdu připomíná peklo, jak jeho název napovídá. Spadají tu vodopády do hluboké propasti ve skalách a lidé na místo přicházejí skalními tunely, kde už z dálky je slyšet hluk vody, který se násobí odrazem od skal. Ono to bylo jen částečně na závěr, protože nás čekala ta samá cesta zpět. Možná byste se divili, jak byla o dost rychlejší oproti cestě tam. Vše už bylo nafoceno ;-)
 |
| Začátek cesty k levádě Caldeirão Verde |
 |
| Inferno |
 |
| Cesty kolem Levády Caldeirão Verde |
V pondělí jsme si holky daly zabrat a vylezly na nejvyšší horu Madeiry Pico Ruivo, která má 1862 m.n.m. Po obědě se hora často halí do mlhy. Proto jsme si dokonce přivstaly.
Vyrážely jsme z Pico do Areeiro, kde je on-line kamera pro pozdravy domů a kde jsme byly podobně vysoko jako nejvyšší hora. Ale nás čekalo velké klesání a pak nakonec stoupání po schodech. Ten den jsme vystoupaly 308 pater. Všem vřele doporučuji dodržovat zákazy, protože to jsme málem neudělaly, a čekala by nás úzká cesta bez zábradlí s propastí pod nohama, sesuny půdy na cestě a kdo ví co ještě.
Tento den jsme potkaly cestou zřejmě známého madeirského ptáka, minimálně se u něho lidi zastavovali a fotili, tak jsem se taky přidala. A kdyby se chtěl ještě někdo optat, vážně nevím, zda umí létat :-)
 |
| Pico do Areeiro |
 |
| Cesta na Pico Ruivo |
 |
| Cesta na Pico Ruivo |
 |
| Cesta na Pico Ruivo |
 |
| Vrcholová na Pico Ruivo |
 |
| Na vrcholu Pico Ruivo |
 |
| Jedny ze schodů, které jsme vyšly |
 |
Na vrcholu Pico Ruivo
|
 |
| Pohled z Pico do Areeiro |
Poslední dva dny byly ve znamení levád. Jedna cesta byla okolo levády Riberio Frio a druhá konečně z planiny Rabacal k Levádě das 25 fontes a k Levádě do Risco, kde jsou vavřínové lesy chráněny UNESCEM. Zároveň poslední dva dny jsme se mazali opalovacím krémem "o sto šest", protože místní ostré sluníčko nám dalo v horách zavyučenou. Dodnes se koukám na ruce na hodinky a na pruhy na lýtkách :-D
Na místní přírodu jsem si rychle zvykla a tak poslední dva výlety nebyly příliš ohromující. Výlet z Fria bych dokázala oželet úplně. Nevím, jestli jsem si vážně tak rychle zvykla, ale leváda je snad ve všech turistických průvodcích. Ale spíš v tom mají prsty vyšší síly, kterým se v tomhle ohledu říkají peníze. Všem vřele doporučuji vyhlídku Balcones, ale pokud před tím půjdete v horách, taky Vás příliš nepřekvapí a asi ani nenadchne.
 |
| Vyhlídka Balcones |
 |
| Leváda Ribeiro Frio |
 |
| Leváda Ribeiro Frio |
 |
| Výhledy z Levády Ribeiro Frio |
 |
| Leváda Ribeiro Frio |
Předposlední den jsme z planiny sešli do údolí k levádě, kde nás čekal velký vodopád a o pár kroků dál vodopády 25 Fontés. Odtud jsme pokračovali po levádě dál, kde již tolik turistů nechodí, ale my tu potkali dva Čechy. Částečně jsme se vrátili zpět, kde jsme po téměř přehlédnutelné cestě pokračovali ještě níže do údolí, kde jsme byli ještě vzdálenější od množství turistů. Za to cesta zpět stála za to. Do obrovského kopce jsem lezla téměř po čtyřech. O to kratší cesta to byla. Nevím, jestli pro naši lenost nebo únavu, ale nechali jsme se odvést zpět k autu. Rozhodně by poslední kilometry po asfaltu nebyly zrovna nejpříjemnější.
 |
| Rabacal |
 |
| Na začátku Levády do Risco |
 |
| Leváda do Risco |
 |
Vodopády 25 Fontés
|
 |
| Levády |
Poslední večer jsme ochutnali jejich typický pokrm, který spočíval ve špízu s hovězím masem, zeleninou a nesměly chybět, pro dnešní dobu módní, hranolky. Jídlo stálo necelých 10 euro v poměrně luxusní restauraci....jen pro srovnání cen na ostrově.
A z posledního dne cesty Vám toho už moc nenapíšu, přestože jsem mohla být v Lisabonu a podívat se do jeho centra. Díky zpožděnému letu jsem si to vše musela nechat ujít.
Nakonec jsme měli štěstí v neštěstí i se zpožděním, které nás potkalo, protože jsme v 1 hodinu v noci přiletěli do Berlína a brzy ráno uzavřeli letiště díky stávce. Kdo ví, kde bychom čekali a jak dlouho.
Štěstí bylo i v počasí během našeho pobytu, kdy následující týden byl ve znamení dešťů a bouřek bez možnosti příletů a odletů letadel.
PS: nejpoužívanější madeirská slova byly miradouro=vyhlídka, leváda=vodovod, brigada=děkuji.
 |
| Miradouro |
Přikládám mapy cest, které se mohou hodin k výše popsanému:
 |
| Mapa Madeiry |
Žádné komentáře:
Okomentovat