Trip to Romania II.

Rumunsko - bohatý Arad, Dráculův hrad, opevněný kostel...

Romania - rich Arad, Dracula castle, fortified castle

Zřícenina hradu nad vesničkou Soimos

V první části cesty jsem popisovala zastávky na některých místech v Maďarsku a hlavně Budapešt, ve které jsme trávili více času a také přespávali. A v druhé části Vám chci představit první dny v Rumunsku, protože právě do této země jsme mířili. Horší je,  že nás málem k nim ani nepustili! Jako "tupci" z ČR, kteří dlouho nezažili běžnou pasovou kontrolu, leda tak někde na letišti, jsme předložili doklad totožnosti pouze řidiče. Když celník naštvaně roztáhl ruce, pochopili jsme, že chce doklady všech, což nás trochu pobavilo. A to naopak pána trochu rozčílilo a jeho odpověď byla "BEK koNTróLE". Nevím, co čekal. Ale náš kufr auta byl nonstop narvaný. Tak tedy bez dalšího jeho komentáře a posunků jsme mohli pokračovat do Rumunska.

Plánů, kam bychom mohli jet a co bychom chtěli vidět bylo mnoho. Nakonec jsme viděli jen část a návštěvu Rumunska vřele doporučuji. Myslím, že Rumunsko je země, která nám má co nabídnout.

In the first part I described some places in Hungary and mainly Budapest where we spent more time and slept in hostel. In the second part of our holiday I would like to introduce you our first steps in Romania. We had small problem on the border with Hungaria and Romania because we showed only passport of our driver so the officer was a little bit angry. We didn't know that he wanted to see the passport of everybody, which made us entertained. Because of  this the officer said "beggage check". When he saw this, without any comment he continued to next car in qeue :-)
We had a lot of plans but less time so we saw only part of what we wished. But still it was nice trip and I think that Romania is beautiful country.

Naše první kroky ve večerních hodinách vedly na zříceninu hradu u města Arad. Po tmě jsme vystoupali nad vesničku Soimos. Chvíli chlapi hledali vchod do hradu, protože most už neexistoval, a po menším obcházení ze všech stran se vchod našel a do středu hradu jsme postavili stany. Dodávám, že stanovat v Rumunsku lze kdekoliv. Pro lepší atmosféru a hlavně pro ohřátí nás všech chlapi rozdělali oheň, který nás zahříval do ranních hodin, než jsme šli spát. V noci nás ani bílá paní neprobudila a my vstali do ranního mlhavého počasí. Časem mlha stoupla a my si mohli projít město Arad za pěkného počasí. Parkovali jsme na parkovišti: Piata 13 Martiri, kde bylo parkování zdarma. Arad patří mezi nejbohatší města Rumunska. Dle některých zpráv město připomíná svým vzhledem Vídeň. Ale po pravdě, když jsme jím procházeli, mě to ani nenapadlo. Myslím si, že bych návštěvu města i oželela. Pro nás bylo důležité pro výměnu peněz (měnili jsme eura za Lei). Zajímavostí je, že Rumuni mají jako jediní v Evropě peníze z polymeru. A dalším důležitým faktem proč tady zůstávat byl oběd. Ceny byly podobné jako u nás v ČR ve větších městech, ale kvalita už trochu pokulhávala. Především mluvím o polévkách, které všechny vypadaly a chutnaly stejně, jen se lišily v druhu mas a jejich teplotou. Některé byly vařící, jiné by si naopak zasloužily přiohřát. A největší chybou bylo si dát polévku zeleninovou ;-)

Ráno uprostřed zříceniny hradu

Pohled ze zříceniny hradu nad městem Saimos

Our first steps to led us to old castle. At the beginning we could' to find entrance to castle because an old bridge was demaged. Our men were successful so we could build tents in the middle of yard and made the fire. Thanks of fire we had romantic atmosphere and felt good until deep of night. In the morning were foggy but the weather changed in the afternoon and we could walk into Arad city. It belongs between the most rich cities in Romenia. I read that Arad looks like Vienna. But I don't have this feeling and I don't think that it's necessary to visit Arad. For us Arad was important for exchange of money - Lei. Their money is unique because it is made from polymer. Other important experience in this city was restaurant Ratio which we visited. We wanted to taste some kind of soup. But it was only our vision because every soup was same and only inside was different meat. My borscht didn't see any beet even cabbage. The biggest mistake was to order the vegetable soup ;-)

Podle mapy na tomto místě stojí most, my už ho neviděli.

Město Arad

Příští zastávku jsme si udělali ve městě Sighisoara, přesněji na takzvaném Draculově hradě. Město se řadí mezi památky UNESCO a na tomto hradu se Dracula nebo-li Vlad Tepeš narodil. Paradoxně je u něho méně turistů, než u druhého Draculova hradu Bran, který nikdy nevlastnil a údajně tu pobýval během svých válečných tažení. Přezdívá se mu rumunský Karlštejn. Ovšem irský spisovatel Bram Stoker děj zasadil právě na tento hrad Bran. Ale o něm až později, protože tam jsme se dostali až ke konci cesty.

Vstupné do hradu v Sighisoara nebo- li pevnost založenou ve 12. století Římany: 25 LEI pro dospělé.

Těšila jsem se na výhled z hradu, ale ten nebyl příliš lichotivý. V okolí jsou polorozbořené budovy a celkově to na mě působilo tak šedivě a ne moc pozitivně. Pro místní bude mít určitě svou hodnotu, protože jsme za tu krátkou dobu před zavřením viděli aspoň dva páry novomanželů, kteří svůj den spojili s návštěvou tohoto místa. A samozřejmě nepozapomněli nafotit aspoň milion fotek. Do centra jsme nešli, ještě nás čekalo kus cesty, tak nemůžu posoudit, jak vypadá jedno z nejzachovalejších středověkých měst v Evropě.
Vlad Tepeš ve svém životě nejvíce pobýval na třetím hradě u nejznámější cesty Rumunska Transfagarasanu. Odtud měl výborný výhled do nížin a případné nepřátelé viděl už z dálky. Dnes je z hradu  zřícenina.

Next stop we had in city Sighisoara where was born Vlad Tepeš called Drecula. We visited the castle where Dracula lived and which is less well-known than the second castle Bran where he lived short time during the war. But Irich writer whowrote a book about Dracul himself set the story right at Bran castle. At first time he heard about Vlad Tepes in library. Then he wrote about him his books. The most time spent on his third castle near the most famous Transfagarash way. There had a strategic place with good view to lowland and he saw his enemy so far. Today it is already a ruin in forest.

Entrance to castle in Sighisoara costs 25 LEI for adult and 5 LEI for children and students.

I looking forward to view but I was disappointed. The castle is almost in the middle of town that does not look very nice and therofore the view is not worth much. However the castle is very nice and newlyweds are often searching it for taking photos of groom and bride. I saw two weddings during short time afternoon. They could't forget to take a million photos. We could't go to the city centrum because we had to continue in our journey so I can't to tell you how the city looks like one of the well-preserved city in Europe.

Dráculův hrad ve městě Sighisoara

Vstup do Dráculova hradu ve městě Sighisoara

Svatby jsme potkávali na každém rohu, také na Dráculově hradu

Pohled na město Sighisoara z Dráculova hradu

Pohled na vstuoní most z Dráculova hradu

Dráculův hrad ve městě Sighisoara

Pro nemocné s rýmičkou a jinými neduhy bylo pro tentokrát zvoleno spaní v bytě přes Airbnb ve městě Sebes. Cena za byt pro 6 lidí byla: 40 Euro. Byt je krásný, ani jsme to nečekali. A teplá sprcha rozhodně bodla, protože jsme věděli, že další dny v horách se nám o tom může leda tak zdát.

Ráno jsme vyrazili na místo tzv. pyramidy s názvem Râpa Rosie. Tato přírodní rezervace leží nedaleko města Sebes. Z fotek by se mohlo zdát, že se jedná o skálu, ale je to hmota z jílu, mastku a slepence, která se dala rozdrtit mezi prsty. Místo vzniklo odplavením půdy na svazích. Jen přístupová cesta přímo až k pyramidám vede údolím s potokem, kde se po bahně člověk klouže jak dolů, tak i nahoru. A podle toho jsme i vypadali, jak dokládá fotka níže.

For sick people we chose to stay for this night in apartment in city Sebes. We found very nice apartment on Airbnb and it cost only 40 euros for 6 people. We knew that next day in mountains this luxe as hot water in shower and bed will be only in our dreams. In the morning we visited natural reservation with name Râpa Rosie. It looks like  rock but it is a clay and it is possible to crush it between  fingers. The clay was created by washing away from the hills. The way to Rapa Rosie is also full of clay so we slipped up even down. Of course we were pretty dirty how you can see on photos below.

Přírodní rezervace Râpa Rosie s námi

Přírodní rezervace Râpa Rosie

Přírodní rezervace Râpa Rosie

Potřebná hygiena po návštěvě přírodní rezervace Râpa Rosie

Poté jsme pokračovali do města zvané Cristian, kde se nachází opevněný kostel. Ty jsou v Rumunsku poměrně časté. Trochu byl pro nás oříšek dostat se dovnitř za opevnění, ale po troše hledání a obejití celé kamenné zdi se nám nakonec povedlo najít vchod a vstoupit. Vstup hledejte od hlavní silnice. Vypadalo to jako bychom šli na poštu. Ve vnitř nás zaujala, samozřejmě mimo kostela, takzvaná "Bacon tower". Už název napovídá, co jsme uvnitř věže asi našli. Ochutnala jsem špek a tušila, jaký suvenýr si přivezu domů. Nedávno jsme ho dojedli :-) Další zajímavostí města je pojmenování ulic podle čísel, místo typických jmen a různých názvů. Podle dochovalých dokumentů byli první na světě, kteří měli tento systém. Takže by se tímto městem v Rumunsku inspiroval i sám New York? Zároveň obyvatelům podle čísla ulic náležela i lavice v kostele. Tedy pokud byste bydleli v První ulici, náležela by Vám i první řada v kostele. Změny nastávaly u žen, které se provdaly. Buď si polepšila a postoupila více dopředu nebo naopak.

Then we continued to Cristian village where the fortified church was. Such churches are relatively common there. It was difficult to find the entrance. We went around fortress. At the end we found the entrance on the main road next to the post office. Except the church we were also fascinated by "Bacon tower". We tested the bacon and from this moment I knew which present from Romania we will find in fridge. Other interestingness of the village are names of streets. According to preserved documents this village was one of the first in the world to use numbers as street names. It looks like the New York was not the first one. According to the street number where people lived  they also sat even in a row in the church. For example if you lived in the street I. you sat in the first bench in the church. This could change for women who married.

Opevněný kostel e městě Cristian

Bacon tower za zdmi opevněného kostela

Další zastávka cestou bylo město Sibiu, které se v nedávné minulosti stalo městem kultury. Prošla jsem se centrem města, kde jsem v místních pekárnách nakoupila pečivo, které se dalo jíst i za dva dny. Ve městě jsme našli dobrou restauraci Hofmaister s českým pivem. Na slunečnících měli napsáno "Spirit of Prague", tak mě přepadlo touha se číšnice zeptat, kde je ta Praha O:-) Nakonec jsem se nezeptala, možná jsem se bála, že ji přivedu do úzkých, protože to opravdu nebude ani tušit. A já se nechtěla zklamat. Rozhodně jsem se nezklamala v jídle a myslím, že jsme si všichni pochutnali, a nabrali síly do hor.

Next stop was in Sibiu city. Few years ago it became of city of the culture in Europe. We went through city centre and I bought good products in bakery. Also we went to restaurant Hofmaister with czech beer. On sunshade were lettering "Spirit of Prague". Their food was very good so I reccomend you to visit it if you will be hungry.