úterý 13. března 2018

Trip to Romania III.

Transfagarasan a Brašov


"Nejznámější silnice na světě je právě v Rumunsku na Transfagarasanu."


Ze Sibiu na Transfagarasan jsme autem ujeli okolo 80 km. Ze 17 stupňů jsme se ocitli v 7 stupních, z nadmořské výšky asi 400 m.n.m. ve 2100 m.n.m. a k tomu v mlze a ve sněhu. Poprosili jsme další turisty, aby nám udělali společné foto před výpravou a Vojtova slova zněla: "Můžete nás vyfotit před smrtí?". Tak asi nemusím víc rozebírat naše pocity.


Transfagarasan


Jedna z nejznámějších cest na světě na Transfagarasan


Transfagarasan aneb poslední fotka před výšlapem


Všeobecně se nedoporučuje vycházet pozdě odpoledne do hor a i já se s tím ztotožňuji. Nestihli jsme dojít na místo, kde bylo původně v plánu nocovat. Mapy.cz trochu zklamaly s časovým odhadem horských tras a ve spojení s naším pozdním východem se to znásobilo. Celkový náš plán je zobrazen v první mapě. Nakonec jsme přespali pod hřebenem zadarmo v záchranářské chatě. Pozdě večer se k nám ještě přidal pár Poláků, ale to já už byla zalezlá ve spacáku. Nakonec jsem byla ráda, že to takto dopadlo, protože ráno křupal sníh pod nohama a vzduch byl opravdu víc než svěží. Stan by byl asi o kapánek méně pohodlnější. Ráno, když vysvitlo slunce bylo před naším odchodem pro změnu v chatě chladněji jak venku.
Nicméně jsem vylezla z chaty na hřeben a mohla jsem svlékat vrstvy. Člověk se trochu zahřál a hned mi zase bylo lépe. Ale sníh zrovna nemizel před očima. Možná tam, kam dosvitly paprsky slunce.


From Sibiu to Transfagarasan it is about 80 kilometres. In a while, we were from 17 degrees and 400 metres above sea level in 7 degrees  and  2100 metres above sea level, with fog and snow. Rather we didn't think much about it and went. We made photo before trip and how Vojta said "before our death". It is not good go to mountains late afternoon. Because we were late and went out in the afternoon, we did not get to the place where we wanted to camp. Fortunately there was rescue cottage where we slept. It was without heating but even better then outside where was frost. In the morning when the sun came out it was warmer outside  than inside. Exactly reversely. Snow was almost everywhere. Only where the sun shining, there was a grass. It was in end of September.


U jezera je super prostor ke stanování, my pokračovali dál.


Transfagarasan

Výhledy na Transfagarasanu

Chata, ve které jsme nocovali.

Na fotce zhruba od středu do leva je ona chata na nocování.


Dnešní den se nám výprava zmenšila na 4 odvážlivce a mezi nimi i já ;-) Přiznám, že jsem byla za to trochu ráda při cestě zpět, když jsme nemuseli šlapat pár posledních kilometrů po silnici (lehčí verze), a místo toho už na nás čekalo vytopené auto. Ten den jsme chtěli vyjít na nejvyšší horu Rumunska, což je Moldoveanu, 2 544 m.n.m. Nakonec náš nejvyšší bod byl ve výšce asi 2 470 m.n.m na hoře Varful Mircii.


Na hřebeni pohoří Transfagarasan

Vrchol Varful Mircii


Poté jsme sestoupili až k jezeru, kde by měla stát chata k přespání. Ale pozor, je celá shořelá. Nachází se tady plno vodních pramínků, kde je možné nabrat vodu. Měla jsem flašku s filtrem a nic nám z toho nebylo. Během cesty jsme sledovali údolí, která občas zavalila mlha, kamzíky, kteří se pouštějí z nejprudších skalnatých svahů dolů až jsme nakonec došli na místo.... Malý palouček, kde lze stanovat. Nám posloužil k odpočinku se svačinou a k rozhodování co dál.


Palouček, nebo-li místo, kde lze postavit stan.


Dělila nás od vrcholu asi 1,5 hodiny. Byli jsme na lehko, věci na přespání jsme nechali v chatě, kde jsme předešlou noc spali a navíc naši dva spolucestující by na nás museli čekat v autě pomalu do půlnoci, kdybychom chtěli na nejvyšší vrchol. Tak jsme se pro tentokrát otočili a vyrazili zpět.


Nejvyšší vrhol Rumunska zahalen v mlze


Cestu jsme trochu obměnili, abychom nešli stejnou trasou po vrcholech a ve sněhu. Sešli jsme k jezeru Podragu a chatě, která je vidět už z dálky. Došli jsme ve správný okamžik, kdy nám začalo poměrně vydatně pršet. Trochu to byl boj se dostat dovnitř chaty, až nám po krátkém dobývání odemkla paní. Trochu vypadala jako "bláznivá bába" (v chatě stála v pláštěnce, na hlavě čelovku). Nakonec nám uvařila i čaj. Pochopila jsem, že v chatě je správcem a dozvěděli se, že tady lze za peníze přespat. Asi nejlepší místo k výstupu na nejvyšší vrchol. Noo, ale luxus vypadá dost jinak. Dopili jsme čaj a vyrazili přes vrchol a údolí k chatě s našimi věcmi. Nakonec ty údolí byly asi tři a vrcholy raději nepočítat. Ten den jsme na 13 kilometrech nastoupili 2 výškové kilometry.


Jediný kamzík, který se podařilo zachytit


Vyřízená jsem byla pořádně a troufám si říct, že nejen já. Po cestě jsme doufali, že potkáme mobilní signál a zaúkolujeme naši Peťu s Vojtou (stejně neměli, co na práci ;-) ), aby nám zabookovali ubytování se střechou nad hlavou a hlavně teplou sprchou. To nakonec klaplo, ale nás v tu chvíli dělil hřeben od záchranářské chaty. Tam jsem všechny popoháněla, aby si nikdo nesedal, nasadily se krosny s plnou výbavou a pokračovalo se dál k silnici. Najednou nám zátěž přišla ještě větší, jak předešlý den. A nakonec to nebyl úplně takový kousek, co nás dělil od silnice. První úleva přišla, když jsme mohli jít relativně po rovné cestě bez větších kamenů. A ta další a větší úleva přišla, když jsme uviděli auto na nás čekající. Asi si umíte představit, jak jsme následně nocovali. Někteří dali teplou sprchu a ani jídlo už nepotřebovali. Třeba já ;-) Asi to druhá půlka výpravy zvládla i za nás.

Our group today became smaller, we were four. However I was glad for it  because we did not have  to go  to our car last few kilometres  but Vojta went by car for us. We wanted to go to the highest mountain in Romania - Moldoveanu with 2 544 metres above sea level. Eventually our highest hill was Varful Vircii with around 2 470 metres above sea level. Then we went down to the lake where we could find next rescue hut but it was burned down. There is a lot small water springs where you can take water. I had bottle with filter and we were ok all days. We saw the valleys covered wit mist and chamois jumping from the rocks. After a few hours we reached the meadow for snack which served as a place to sleep. Here we were originally supposed to camp. The Moldoveanu is visible from here. We decided there that there is our finish. It was only 90 minutes but many hours back to car and we could't change our plane because we didn't have things for sleeping. It stayed in rescue hut where we slept. And our friends was already at the car and they could wait to us until midnight. On the way back we chose another route not through the ridges but throught the valeys. We went to lake Podragu with cottage which we saw from top. I recommend  you sleep here if you want to go to the Moldoveanu. We were there for a tea but it was a little difficult to went inside because the women had the best mobile signal next to the door so she locked it. It was a problem for us because it was raining a lot out there.



Jezero Podragu s chatou

Jezero Podragu s chatou


After rain we continued in our trip. We passed several valleys and tops with beautiful nature. Before the last top I found the mobile signal and sent message to Vojta to arrange accommodation with a bed and a hot shower. Before last hill SMS message came that homework is ready and I had immediately more energy. In rescue hut we took our things and went to road. The way to road wasn't so short how I thought. The first relief was when we could walk along a paved path without stones. The second relief was to see our car. In accommodation in Brašov I took a shower and fell a sleep.


"V rumunském Brašově se nachází nejužší ulice v Evropě." 



Centrum Brašova


Spali jsme v bytě v Brašově asi za 800Kč pro 6 osob. A Brašov vážně stojí za to! Řekla bych, že je jedno z nejkrásnějších měst v Rumunsku. Najdete zde krásně opravené vyhlížející centrum města s pravoslavným a katolickým kostelem. Pravoslavný kostel na mě opravdu udělal dojem, ale vtipná byla vůně, která se sem vanula z místního KFC. Nad městem na kopci je velký nápis Brasov. Cítíte se jako v Holywoodu :-D Na kopec vede lanová dráha, ale než se k ní dostanete, stálo by za hřích nenavštívit nejužší ulici v Evropě. Sloužila k rychlému spojení hasičů s centrem města.


Ulice Brašova


Pravoslavný kostel v Brašově


Centrum Brašova


Nejužší ulice v Evropě - Brašov



Nad Brašovem máte město jako na dlani. Nahoru se člověk dostane nejen pěšky, ale také i lanovkou. My jsme nahoru jeli lanovkou a dolů jsme znovu potrápili nohy. Sestoupili jsme do města a na druhé křižovatce jsme se dali doleva do ulice Strade Castelului k restauraci. Podle mě je to příjemné místo s dobrým jídlem. Restaurace má několik pater, ale kolísání elektrické energie je i tady na denním pořádku.

Výhledy nad Brašovem


Výhledy nad Brašovem


We slept in Brasov and a flat cost around 30 euros for 6 people. Brasov is really beautiful! I think it is one of the most beautiful cities in Romania. There are two imposing churches - Orthodox and Catholic. The Orthodox church excited me but smell from KFC was disturbing. Interesting was also inscription on the hill above the town -  BRASOV. Like in the Hollywood. Fortunately it isn't Hollywood but city with the smallest street in Europe. It served for firemen in time of fires.
On the hill above the city is attractive view. We went there by cable car and back to the centre by foot. We could go to other interesting places in city but we continued in our journey. Our last stop was in Restaurant Transilvania in Strade Castelului street. It has many floors and food is good - I recommend this restaurant.



Ulice v Brašově


V dalším pokračování shrnu poslední dny v Rumunsku s další přírodní rezervaci a poprvé i návštěvu kláštěra.

In the next part I will summarize our last days in Romania with other nature reserve and our first visitation of a monastery.

středa 3. ledna 2018

Trip to Romania II.

Rumunsko - bohatý Arad, Dráculův hrad, opevněný kostel...

Romania - rich Arad, Dracula castle, fortified castle



Zřícenina hradu nad vesničkou Soimos

V první části cesty jsem popisovala zastávky na některých místech v Maďarsku a hlavně Budapešt, ve které jsme trávili více času a také přespávali. A v druhé části Vám chci představit první dny v Rumunsku, protože právě do této země jsme mířili. Horší je,  že nás málem k nim ani nepustili! Jako "tupci" z ČR, kteří dlouho nezažili běžnou pasovou kontrolu, leda tak někde na letišti, jsme předložili doklad totožnosti pouze řidiče. Když celník naštvaně roztáhl ruce, pochopili jsme, že chce doklady všech, což nás trochu pobavilo. A to naopak pána trochu rozčílilo a jeho odpověď byla "BEK koNTróLE". Nevím, co čekal. Ale náš kufr auta byl nonstop narvaný. Tak tedy bez dalšího jeho komentáře a posunků jsme mohli pokračovat do Rumunska.
Plánů, kam bychom mohli jet a co bychom chtěli vidět bylo mnoho. Nakonec jsme viděli jen část a návštěvu Rumunska vřele doporučuji. Myslím, že Rumunsko je země, která nám má co nabídnout.

In the first part I described some places in Hungary and mainly Budapest where we spent more time and slept in hostel. In the second part of our holiday I would like to introduce you our first steps in Romania. We had small problem on the border with Hungaria and Romania because we showed only passport of our driver so the officer was a little bit angry. We didn't know that he wanted to see the passport of everybody, which made us entertained. Because of  this the officer said "beggage check". When he saw this, without any comment he continued to next car in qeue :-)
We had a lot of plans but less time so we saw only part of what we wished. But still it was nice trip and I think that Romania is beautiful country.






Naše první kroky ve večerních hodinách vedly na zříceninu hradu u města Arad. Po tmě jsme vystoupali nad vesničku Soimos. Chvíli chlapi hledali vchod do hradu, protože most už neexistoval, a po menším obcházení ze všech stran se vchod našel a do středu hradu jsme postavili stany. Dodávám, že stanovat v Rumunsku lze kdekoliv. Pro lepší atmosféru a hlavně pro ohřátí nás všech chlapi rozdělali oheň, který nás zahříval do ranních hodin, než jsme šli spát. V noci nás ani bílá paní neprobudila a my vstali do ranního mlhavého počasí. Časem mlha stoupla a my si mohli projít město Arad za pěkného počasí. Parkovali jsme na parkovišti: Piata 13 Martiri, kde bylo parkování zdarma. Arad patří mezi nejbohatší města Rumunska. Dle některých zpráv město připomíná svým vzhledem Vídeň. Ale po pravdě, když jsme jím procházeli, mě to ani nenapadlo. Myslím si, že bych návštěvu města i oželela. Pro nás bylo důležité pro výměnu peněz (měnili jsme eura za Lei). Zajímavostí je, že Rumuni mají jako jediní v Evropě peníze z polymeru. A dalším důležitým faktem proč tady zůstávat byl oběd. Ceny byly podobné jako u nás v ČR ve větších městech, ale kvalita už trochu pokulhávala. Především mluvím o polévkách, které všechny vypadaly a chutnaly stejně, jen se lišily v druhu mas a jejich teplotou. Některé byly vařící, jiné by si naopak zasloužily přiohřát. A největší chybou bylo si dát polévku zeleninovou ;-)

Ráno uprostřed zříceniny hradu


Pohled ze zříceniny hradu nad městem Saimos


Our first steps to led us to old castle. At the beginning we could' to find entrance to castle because an old bridge was demaged. Our men were successful so we could build tents in the middle of yard and made the fire. Thanks of fire we had romantic atmosphere and felt good until deep of night. In the morning were foggy but the weather changed in the afternoon and we could walk into Arad city. It belongs between the most rich cities in Romenia. I read that Arad looks like Vienna. But I don't have this feeling and I don't think that it's necessary to visit Arad. For us Arad was important for exchange of money - Lei. Their money is unique because it is made from polymer. Other important experience in this city was restaurant Ratio which we visited. We wanted to taste some kind of soup. But it was only our vision because every soup was same and only inside was different meat. My borscht didn't see any beet even cabbage. The biggest mistake was to order the vegetable soup ;-)


Podle mapy na tomto místě stojí most, my už ho neviděli.

Město Arad


Příští zastávku jsme si udělali ve městě Sighisoara, přesněji na takzvaném Draculově hradě. Město se řadí mezi památky UNESCO a na tomto hradu se Dracula nebo-li Vlad Tepeš narodil. Paradoxně je u něho méně turistů, než u druhého Draculova hradu Bran, který nikdy nevlastnil a údajně tu pobýval během svých válečných tažení. Přezdívá se mu rumunský Karlštejn. Ovšem irský spisovatel Bram Stoker děj zasadil právě na tento hrad Bran. Ale o něm až později, protože tam jsme se dostali až ke konci cesty.
Vstupné do hradu v Sighisoara nebo- li pevnost založenou ve 12. století Římany: 25 LEI pro dospělé.
Těšila jsem se na výhled z hradu, ale ten nebyl příliš lichotivý. V okolí jsou polorozbořené budovy a celkově to na mě působilo tak šedivě a ne moc pozitivně. Pro místní bude mít určitě svou hodnotu, protože jsme za tu krátkou dobu před zavřením viděli aspoň dva páry novomanželů, kteří svůj den spojili s návštěvou tohoto místa. A samozřejmě nepozapomněli nafotit aspoň milion fotek. Do centra jsme nešli, ještě nás čekalo kus cesty, tak nemůžu posoudit, jak vypadá jedno z nejzachovalejších středověkých měst v Evropě.
Vlad Tepeš ve svém životě nejvíce pobýval na třetím hradě u nejznámější cesty Rumunska Transfagarasanu. Odtud měl výborný výhled do nížin a případné nepřátelé viděl už z dálky. Dnes je z hradu  zřícenina.





Next stop we had in city Sighisoara where was born Vlad Tepeš called Drecula. We visited the castle where Dracula lived and which is less well-known than the second castle Bran where he lived short time during the war. But Irich writer whowrote a book about Dracul himself set the story right at Bran castle. At first time he heard about Vlad Tepes in library. Then he wrote about him his books. The most time spent on his third castle near the most famous Transfagarash way. There had a strategic place with good view to lowland and he saw his enemy so far. Today it is already a ruin in forest.
Entrance to castle in Sighisoara costs 25 LEI for adult and 5 LEI for children and students.
I looking forward to view but I was disappointed. The castle is almost in the middle of town that does not look very nice and therofore the view is not worth much. However the castle is very nice and newlyweds are often searching it for taking photos of groom and bride. I saw two weddings during short time afternoon. They could't forget to take a million photos. We could't go to the city centrum because we had to continue in our journey so I can't to tell you how the city looks like one of the well-preserved city in Europe.

Dráculův hrad ve městě Sighisoara

Vstup do Dráculova hradu ve městě Sighisoara

Svatby jsme potkávali na každém rohu, také na Dráculově hradu

Pohled na město Sighisoara z Dráculova hradu

Pohled na vstuoní most z Dráculova hradu

Dráculův hrad ve městě Sighisoara


Pro nemocné s rýmičkou a jinými neduhy bylo pro tentokrát zvoleno spaní v bytě přes Airbnb ve městě Sebes. Cena za byt pro 6 lidí byla: 40 Euro. Byt je krásný, ani jsme to nečekali. A teplá sprcha rozhodně bodla, protože jsme věděli, že další dny v horách se nám o tom může leda tak zdát.
Ráno jsme vyrazili na místo tzv. pyramidy s názvem Râpa Rosie. Tato přírodní rezervace leží nedaleko města Sebes. Z fotek by se mohlo zdát, že se jedná o skálu, ale je to hmota z jílu, mastku a slepence, která se dala rozdrtit mezi prsty. Místo vzniklo odplavením půdy na svazích. Jen přístupová cesta přímo až k pyramidám vede údolím s potokem, kde se po bahně člověk klouže jak dolů, tak i nahoru. A podle toho jsme i vypadali, jak dokládá fotka níže.






For sick people we chose to stay for this night in apartment in city Sebes. We found very nice apartment on Airbnb and it cost only 40 euros for 6 people. We knew that next day in mountains this luxe as hot water in shower and bed will be only in our dreams. In the morning we visited natural reservation with name Râpa Rosie. It looks like  rock but it is a clay and it is possible to crush it between  fingers. The clay was created by washing away from the hills. The way to Rapa Rosie is also full of clay so we slipped up even down. Of course we were pretty dirty how you can see on photos below.



Přírodní rezervace Râpa Rosie s námi

Přírodní rezervace Râpa Rosie

Přírodní rezervace Râpa Rosie

Potřebná hygiena po návštěvě přírodní rezervace Râpa Rosie


Poté jsme pokračovali do města zvané Cristian, kde se nachází opevněný kostel. Ty jsou v Rumunsku poměrně časté. Trochu byl pro nás oříšek dostat se dovnitř za opevnění, ale po troše hledání a obejití celé kamenné zdi se nám nakonec povedlo najít vchod a vstoupit. Vstup hledejte od hlavní silnice. Vypadalo to jako bychom šli na poštu. Ve vnitř nás zaujala, samozřejmě mimo kostela, takzvaná "Bacon tower". Už název napovídá, co jsme uvnitř věže asi našli. Ochutnala jsem špek a tušila, jaký suvenýr si přivezu domů. Nedávno jsme ho dojedli :-) Další zajímavostí města je pojmenování ulic podle čísel, místo typických jmen a různých názvů. Podle dochovalých dokumentů byli první na světě, kteří měli tento systém. Takže by se tímto městem v Rumunsku inspiroval i sám New York? Zároveň obyvatelům podle čísla ulic náležela i lavice v kostele. Tedy pokud byste bydleli v První ulici, náležela by Vám i první řada v kostele. Změny nastávaly u žen, které se provdaly. Buď si polepšila a postoupila více dopředu nebo naopak.





Then we continued to Cristian village where the fortified church was. Such churches are relatively common there. It was difficult to find the entrance. We went around fortress. At the end we found the entrance on the main road next to the post office. Except the church we were also fascinated by "Bacon tower". We tested the bacon and from this moment I knew which present from Romania we will find in fridge. Other interestingness of the village are names of streets. According to preserved documents this village was one of the first in the world to use numbers as street names. It looks like the New York was not the first one. According to the street number where people lived  they also sat even in a row in the church. For example if you lived in the street I. you sat in the first bench in the church. This could change for women who married.

Opevněný kostel e městě Cristian

Bacon tower za zdmi opevněného kostela


Další zastávka cestou bylo město Sibiu, které se v nedávné minulosti stalo městem kultury. Prošla jsem se centrem města, kde jsem v místních pekárnách nakoupila pečivo, které se dalo jíst i za dva dny. Ve městě jsme našli dobrou restauraci Hofmaister s českým pivem. Na slunečnících měli napsáno "Spirit of Prague", tak mě přepadlo touha se číšnice zeptat, kde je ta Praha O:-) Nakonec jsem se nezeptala, možná jsem se bála, že ji přivedu do úzkých, protože to opravdu nebude ani tušit. A já se nechtěla zklamat. Rozhodně jsem se nezklamala v jídle a myslím, že jsme si všichni pochutnali, a nabrali síly do hor.

Next stop was in Sibiu city. Few years ago it became of city of the culture in Europe. We went through city centre and I bought good products in bakery. Also we went to restaurant Hofmaister with czech beer. On sunshade were lettering "Spirit of Prague". Their food was very good so I reccomend you to visit it if you will be hungry.




středa 15. listopadu 2017

Trip to Romania I.


Úvod


Ke konci září jsme ve složení 6 lidí, kteří se z části navzájem neznali, a dvou aut vyrazili poznávat krásy Rumunska. Chtěli jsme poznat nejen města a hory, ale také jejich kuchyni, myšlení, kulturu atd. Cestou jsme se zastavili na pár místech v Maďarsku a jeden den jsme se procházeli Budapeští. A nejlepší způsob, který mě napadá, abych naše cestování sepsala a podala ve srozumitelné formě je rozepsat tuto cestu na několik částí. Jelikož jsme se na žádném místě nezastavili déle jak na několik dní, bude v každé článku vždy něco nového o určité části země. Pochopitelně v první části začínám cestou z České republiky a prvními strávenými dny v Maďarsku.

Introduction


At the end of September, we set off for a trip to Romania. We were six and went there by two cars. We wanted to know not only cities and mountains, but also their cuisine, thinking, culture etc. We stopped at a few places in Hungary and one day we spent in Budapest. The best way how to describe our trip is divide our story in few articles.  We did not spend more than a few days at every place, so I'm going to describe a part of the country in each article. In the first part I will describe our way to Romania and stop in Hungary.

Cesta do Rumunska a zastávka v Budapešti

A trip to Romania and stop in Budapest


Cestou do Maďarska, kdy jsme vyjížděli kolem 19 hodiny z Prahy, jsem v řízení vychytala nejzajímavější úsek cesty. Musela jsem projíždět lesy plné zatáček, za to jsem však viděla obrovské srny, které mě doslova překvapily. Nikdy jsem v ČR neviděla tak velkou srnu. O to horší pocit to byl, když jsem si představila, že nějakou v noci srazím. Oči jsem měla přímo na štopkách do 3 hodin v noci, kdy jsme dojeli do maďarského campu ve Visegrádu. Ceny v campu: osoba 1 100 HUF (130Kč), stan 400 HUF (50Kč), auto 500 HUF (60Kč) a turistický poplatek 410 HUF (50Kč). Lze tady platit v eurech. Místo to bylo krásné, přímo u Dunaje, jen by nesmělo být 10 stupňů, déšť a silný vítr. Moc jsme si této oblasti neužili, teda aspoň já.

Ale nenechali jsme se odradit. Místo pěšího výletu na pevnost jsme pod ní dojeli autem. Za vstup jsme zaplatili 1 400 HUF, na naše peníze asi něco málo přes 100 Kč. Součástí pevnosti je královský palác a  Šalamounova věž.  Počasí nebylo příliš příjemné, o to zajímavější pro nás byl tentokrát interiér :-) Nahoře ve věži jsme za okny pozorovali ohýbající se stromy větrem a kapky deště bijící na okna. Výjimečně jsme nezabrali ani lavičky na terasách, ale myslím si, že o to zajímavější máme fotky. Nejsou to ty fádní fotky s modrou oblohou a plnou turistů ;-)



By the way to Hungary we left the Prague around 19 o'clock. I had to drive last part of this way through forest. But for that I saw big and tall deers compared with deers in Czech Republic. But I didn't feel so much good when I imagined full car of sleeping people and crash with this big deer.. Fortunately around 3 am we were in camp in Visegrad.
The prices in camp: person 1 100 HUF, tent 400 HUF, car 500 HUF and tourist fee 410 HUF. If you want you can pay by euros.
It could be nice place there. Camp is near Danube but the weather were a little worse - rainy, windy and temperatura around 10 degrees. Thanks of it we decided to travel by car the castle instead of last plan to go by foot.
Entrance to the castle cost 1400 HUF for adult. Parts of the castle are king's palace and Solomon's tower. Advantages of this weather was castle with unusual view and without tourist.


Visegrad

Visegrad

Visegrad


Při cestě do Budapešti nás přepadl hlad (já bych to nazývala spíš chutí) a touto náhodou jsme zabloudili do města Szentendre.  Z města jsme byli příjemně překvapení pro jeho příjemnou atmosféru a malebnost. Zde by si na své přišli milovníci muzeí, protože prý tu byly čtyři. Dokonce největší skanzen v Maďarsku. Jak už jsem řekla, my jsme dali přednost jídlu. Museli jsme přeci zkusit pravý maďarský guláš.




By the way to Budapest we were hungry so we stopped in Szentendre. It was surprise for me how beautiful and pleasantly city the Szentendre is. There is located the biggest outside muzeum in Hungary. But we had taste special hungarian goulash.


Szentendre

Centrum Szentendre

Střechy Szentendre


Tady byl ozkoušen maďarský guláš


V Budapešti po ubytování v hostelu Boomerang, který se nachází v centru města, jsme chtěli vyrazit na večerní prohlídku města. Ale takový děšť, co přišel, nás donutil zalézt do prvního baru, který jsme po cestě potkali. Byl asi 2 metry od vchodu našeho ubytování. Cena za noc je 14 euro/osoba včetně jednoduché snídaně. Parkování aut u hostelu je trochu složitější, když se nachází v centru města, tak jsme auta nechali stát na parkovišti u Tesca.
Nakonec večerní prohlídka byla ve zkrácené podobě. Místo procházky okolo Budínského hradu to vypadalo tak, že jsme se na hrad podívali od Dunaje a od řetězového mostu, který je zásadní součástí města. Bohužel se zrodil z tragédie, když v roce 1820 jeden aristokrat zmeškal pohřeb svého otce z důvodu mrazivého počasí. A proto slíbil propojit břeh Budy s Peští jedním mostem. Tak se stalo přímo pod Hradním vrchem. A my opravdu pro déšť a zimu ten večer běželi na pokoj.




We slept one night in Boomerang hostel in Budapest. The accomodation is in the city centre of Budapest and cost 14 euros per person include simple breakfast. When we decided to go to sightseeing there was so strong rain outside that we went to first pub which we found. It was 2 metres next to entrance to our hostel.
At the end we had shorter sightseeing in the evening. We went to Danube and to the bridge under the castle. It was built thanks of tragedy one aristocrat in 1820. He did not catch the funeral of his father because of freezing weather. Next his aim was connect the bank of Buda with the bank of Pest.


Most s Budínským hradem


Druhý den jsme si vše v Budapešti vynahradili. Navštívili jsme nejen Pešť, ale také i Budu. Počasí nám dopřálo, jelikož jsme se probudili do slunečného dne. A procházka na několik kilometrů mohla začít. Podívali jsme se k hlavním památkám města. Je pravdou, že trochu profláklých až fádních, ale někde jsme začít museli, když většina z nás tu byla poprvé. My se sem totiž vrátíme a poznáme zapadlejší kouty! Podívali jsme se k maďarskému parlamentu, který byl otevřen v roce 1896 při příležitosti tisícího výročí země. Budova je do dnes největší národní stavbou a má 691 místností a 29 schodišť. Po promenádě kolem Dunaje se pokračovalo na Budínský hrad a k Rybářské baště od které je nádherný výhled na Pešť. Kolem Budínského hradu jsme sešli k Dunaji a přes další dominantní most Budapeště jsme prohlídku zakončili na Great market Hall, kde jsme si udělali radost v podobě jídla...klobásky, chilli papričky, pasty. Pokud někdo máte podnikatelského ducha, doporučila bych obchod s produkty z pekařství. Ládovat se klobásami bez pečiva na lačný žaludek mi prostě moc nejde. Tím naše cesta pouze začala a nás čekalo okolo 270 km do rumunského Aradu.

Next day we had sunny weather. At first we went to Hungarian parliament. The house was openned  in 1896 and it's the biggest national building in Hungary with 691 rooms and 29 stairs. We continued to Buda castle and Fisherman's bastion where is beautiful view of Pest. Around castle we went downstairs to Danube. Over the next bridge we crossed the river and went to Great market Hall where we bought some food like Hungarian sausages, chilly, paste. If you someone have business spirit you should open a bakery. Then we continued of our trip we continued to Romania. We had about 270 km ahead of us.


Centrum Budapeště / Centre of Budapest

Maďarský parlament / Hungarian parliament

Rybářská bašta / Fisherman's bastion

Krásné tóny to byly...

Pohled od Budínského hradu

Pohled od Budínského hradu


Great market Hall