neděle 24. června 2018

Pojedeme do Albánie!

Zdravím všechny, kteří sledují moje cesty.
Minulý rok jsme vyrazili do Rumunska. Bylo září, v horách sníh, dny se zkracovali a proto letos vyrážíme v červenci o něco dřív a to do Albánie. Chtěli jsme vyrazit v červnu, ale to bohužel nevycházelo. Tak pro změnu bude nejspíš teplo až moc :-O



První noc nejspíš strávíme nad mapou pod širákem na jížní Moravě a další noc by měla být již v centru Bukureště. Tam máme už rezervaci. Další zastávkami budou snad Karafiátové hory, zastávka se známýma (snad dáme ne jeden společný trip) a .... A co dál?? Nějaké tipy a rady?

 Pomozte nám doplánovat cestu :-)

Michaela + others 3 people

pátek 8. června 2018

Trip to Romania IV.

Náš pobyt se blížil ke konci a v této části, již čtvrté, chci představit naše poslední dny cesty. Připomínám, že na začátku jsme trávili několik dnů v Maďarsku, hlavně v Budapešti, poté jsme pokračovali přes Sebes, opevněný kostel, Draculův hrad a tzv. pyramidy do hor na Transfagarasan s cestou na nejvyšší horu.

At this part I want to introduce our last steps on the trip in Romania. First steps were few days in Hungary, exactly in Budapest, then we traveled througt Sebes city, Draculas castle  and place which is call as pyramids. We were in mountain, near the Transfagarasan with the biggest mountain.

Kolo na hradě Rasnov


Cesta přes hrady a kláštery do pohoří Bucegi

Tentokrát jsme nocovali v opravdu povedeném Campu Vampaire camping ve městě Bran. Stál nás podobně jako byt. "Což se tedy vyplatilo." Navíc večer přišel majitel, že se v kampu nesmí rozdělávat oheň a museli jsme ho ihned uhasit. Tím ukončil celkem i naši veškerou večerní zábavu, protože při pár stupních nad nulou není úplně příjemné sedět na lavičce a popíjet studené nápoje. Dorazilo nás hodnocení na webu, kdy si jeden kluk pochvaloval kamp a pro potvrzení přidal fotku u ohně.

Tonight we slept in crazy Vampaire camp in Bran. The night cost as accomodation in flat from previous day and furthermore we could not make a fire. We had to extinguish the fire and so our fun went off. At night it was 5 degrees and you do not want to sit outside without heating from the fire. Camp, however, had a good rating on Google - there was a rating with photos of the fire, which made us a  bit angry.


Sem jsme se přiblížili kvůli druhému Draculově hradu, hradu Bran, kde paradoxně bylo více stánků a turistů, než na předchozím Draculově hradě, přesto že tento hrad nikdy nevlastnil. Možná zde byl vězněn. Ovšem anglický spisovatel Bram Stoker, který o Draculovi napsal knihu, nikdy v Rumunsku nebyl a tento hrad viděl pouze na obrázku, přesto sem děj zasadil. Hrad slouží jako muzeum, má několik malých místností, schodišť, skrytých míst, že jsem při jeho prohlídce neměla tušení, kde se přesně nacházím. Ještě větší překvapení pro mě bylo na závěr, kdy jsem zjistila, že jsem prošla celý vnitřní okruh dokola a ocitla jsem se znovu na nádvoří. Zajímavostí je, že do konce 2. světové války tu žila Marie Edinburská a její dcera.

We traveled there for the second Dracula castle, Bran castle. Paradoxically there were more tourists and various thematic stores, even though Dracula never owned the castle. But english writer Bram Stoker who wrote about Dracula, saw this castle on the picture in a library and so wrote about it as Dracula's castle. I inspected the castle from inside. There is a museum and a lot of small rooms, staircases and secret rooms that I have no idea  where I am.  Next castle we visited was Rasnov. You can find it about 15km from Brašov. The castle has beautiful views of the local hills and the valley. We walked by narrow streets from 13. century where still people live. Interestingness is a well with deepness of 140 metres. It was built by Turkish prisoners whom a freedom was promised. Unfortunately they never got it.

Hrad Bran

"Rasnov, zřícenina hradu, na kterém žijí běžní obyvatelé."

Další hradní zastávka byla u hradu Rasnov. Leží 15 km od Brašova a myslím, že by byla chyba ho vynechat pro jeho krásné výhledy na zdejší kopce i široko do údolí. Procházíte se úzkými uličkami ze 13. století a hrad má ještě pořád stálé obyvatele. Zajímavostí je studna hluboká 140 metrů, na které pracovali turečtí vězni. Byla jim slíbena svoboda za její vykopání. Ale té se jim za odvedenou práci stejně nedostalo.

This day we visited also castle Rasnov. You can find it 15 km from Brasov. From castle is beautiful view to local hills and on other side to wide valley. We walked by narrow streets from 13. century where still people live. Interestingness is well with deepness 140 metres. It made turkish prisoners whom was promised freedom after job but freedom still didn't come.

Hrad Rasnov

Hrad Rasnov

Ulička na hradě Rasnov

Další z uliček hradu Rasnova

"Zámek Peleš a Pelisor v minulosti navštívil Kaddáfí."

Z hradu Bran a Rasnov jsme si udělali skoro poslední výlet k duchovnímu místu ve městě Sinaio. Prohlédli jsme si klášter pojmenovaný podle biblické hory Sinaj, založený v roce 1695. Skládá se ze dvou nádvoří a v centru leží kostel v byzantském  slohu. Dodnes v klášteře žijí mniši, kteří nosí tradiční oděv.
Odtud jsme pokračovali k zámku. Ani netuším, co se ve všech budovách skrývá. V některých jsou restaurace, v jiných hotely. Ale hlavními budovami jsou zámky Peleš a Pelisor. Řekla bych, že stavby jsou něco mezi hradem a zámkem, těžko identifikovat. Zámek Peleš by měl být přístupný veřejnosti, ale natáhlé lano a stráž tomu moc nenasvědčovali. Byl dostavěn v roce 1914 pro Karla I. a jeho ženu Alžbětu. Ta se zasloužila o výzdobu interiérů. Zámek má 106 pokojů a 3 500m². Tato impozantní stavba se skládá z německých dřevořezeb, muranského skla, italských artefaktů a mnoha dalších vzácností. Vevnitř by se měly nacházet benátská zrcadla, renesanční zbraně, perské koberce, nábytek zdobený perletí, ebenovým a ořechovým dřevem, kůží atd.
Avšak se zámkem je spojena temnější část historie, kdy zde pobýval diktátor Ceaušescu. Bral si sem státní návštěvy a proslulý je hon Muammara Kaddáfího, kdy v okolních hvozdech údajně přišel na honu o život člen vládní delegace libyjského vůdce Kaddáfího. Prý to nebyla náhoda...

After Bran castle we visited spiritual place in Sinaia city. It was a monastery built in 1695 composed of two courtyards and byzantine church where a monks still live.
Close to the monastery there are 2 castles - Peles and Pelisor. The Peles castle was buildt in 1914 for Charles I. and his wife Mary. Peles should be open to public but the guard in front of the door did not allow to go inside to anyone. House has 106 rooms and 3 500 square meters and is built in German woodcuts with Murano glass, Italian artifacts and other raritis. Inside should be Venetian mirrors, Renaissance weapons, Persian carpets and furniture decoreted by pearls with ebony wood and leather etc. With the castle is conected a darkness history with Ceausescu. He was visited by politicians from around the world, including Muammar Kaddáfí. During hunting, one man from the governmental delegation died. Probably it wasn't happenstance...

Klášter v Sinaji









Zámek Peleš a Pelisor


Touto nocí pro nás končilo nocování venku. Dalo nám tentokrát zabrat, než jsme si našli nějaké vhodné místo na spaní, ale nakonec stálo za to. Místo se našlo na paloučku u lesa u národního parku Bucegi. Podle množství ohnišť, které jsme ráno viděli, nebyli jsme zdaleka jediní, kdo tu kdy nocoval. V této části Rumunska se zvyšuje pravděpodobnost setkání s medvědem, proto jsme žádné jídlo nebrali do stanů a ani nenechávali v bezprostřední blízkosti. Ráno jsme vyšli po křížové cestě na kopec, kde jsme se vrátili jakoby o několik let zpět. Na kopci se staví kostel, což dnes považuji spíše za raritu a cestou jsme potkali starší paní se šátkem na hlavě, která se mi zaryla do paměti, takovou babičku kterou známe spíš z pohádek.

This night was  the last  we slept outside. I hoped this was the last this year. This time it was difficult to find place for sleeping. We found it on meadow next to a forest and national park Bucegi. Seems that on this place a lot of people were sleeping because there were a lot of fireplaces. We left all the food in the car for night because warning about bears. In the morning we went to hill near our camp where some small church was built. Some old grandmother sat at the church and maybe she was magical because she looked like from fairy tale.




"Nejen v Egyptě můžeme vidět sfingu."

Hned na začátku bych chtěla všechny varovat, kteří budou mířit do parku Bucegi v centrálním Rumunsku. A to tím, že lanovka jezdí ze Sinaia jen do 14:30. Nám to předchozí den zkomplikovalo plány, ale ten brzký čas je vlastně i opodstatněný. Naše túra byla dost náročná, i přesto že jsme se nahoru nechali vyvézt lanovkou. Nahoře v nadmořské výšce okolo 2 000 m.n.m. jsem si připadala jako v jiném světě, protože příroda tu je úplně jiná, než kde jsme dosud několik dnů pobývali. Po náhorní plošině , aspoň tedy vzhledově, jsme šli několik kilometrů, kde byly k vidění kameny nejrůznějších tvarů. Asi nejznámější z nich je Sfinga, tedy velký kámen připomínající Sfingu z Egypta. Naším cílem byl obrovský kříž na skále. Byl postaven na památku obětem druhé světové války. A je odtud nádherný výhled, který stojí za to.  Nás z 2 250 m.n.m. čekalo jen klesání. Občas dost prudké a ke konci jsem byla už vděčná za každou menší rovinku. Cestou nás občas potkaly řetězy a jinde pro změnu žebříky, ale nakonec jsme sestoupili na krátkém úseku do 1 000 m.n.m.
Zároveňt tímto výletem jsme pomalu končili naši dovolenou a cestu do Rumunska.

At the beginning of this part I want to inform about the opening hours of the cable car. It is closing soon afternoon at 14:30 in the September. It is logical because the way back take about 5 hours. So if you want to go up in the evening, you will back in the night. The plateau is around 2 000 metres above sea level. We went many kilometres where are rocks of different shapes for example the most popular sphinx. The aim was big cross which was built as a memory to victims of world war. There were also beautiful view from 2 250 metres above sea level. On the way back we were climbing ladders and chains because the way was steep to 1 000 metres above sea level.
The trip to Ramania was almost over.

Bucegi


Sfinga v Bucegi


Bucegi






Přespání na bytě v Sebes, který se poprvé osvědčil, na nás udělal opět dojem. Jako stálí zákazníci jsme dostali slevu.
V 10 hodin dopoledne jsme vyjížděli ze Sebes a za 10 hodin včetně přestávky na oběd  a rychlého nákupu místních produktů jsme dorazili na Vysočinu. A mohly začít přípravy na svatbu. V 11 hodin večer jsem šla na šípky. Dostala jsem totiž za úkol vyzdobit altánek na obřad :-O A takto to dopadlo....

First sleeping in apartment in Sebes was ok so we slept there even the last night during a travelling back. As repeating customer we had sale for second night there. With smaller stop in Budapest for last shopping and break for lunch we were at 10 p.m. in Vysocina. Prepering for the wedding could beging at 11 p.m. I promised to prepare place for ceremony and it looked like.....


Svatba na Moravě

úterý 13. března 2018

Trip to Romania III.

Transfagarasan a Brašov


"Nejznámější silnice na světě je právě v Rumunsku na Transfagarasanu."


Ze Sibiu na Transfagarasan jsme autem ujeli okolo 80 km. Ze 17 stupňů jsme se ocitli v 7 stupních, z nadmořské výšky asi 400 m.n.m. ve 2100 m.n.m. a k tomu v mlze a ve sněhu. Poprosili jsme další turisty, aby nám udělali společné foto před výpravou a Vojtova slova zněla: "Můžete nás vyfotit před smrtí?". Tak asi nemusím víc rozebírat naše pocity.


Transfagarasan


Jedna z nejznámějších cest na světě na Transfagarasan


Transfagarasan aneb poslední fotka před výšlapem


Všeobecně se nedoporučuje vycházet pozdě odpoledne do hor a i já se s tím ztotožňuji. Nestihli jsme dojít na místo, kde bylo původně v plánu nocovat. Mapy.cz trochu zklamaly s časovým odhadem horských tras a ve spojení s naším pozdním východem se to znásobilo. Celkový náš plán je zobrazen v první mapě. Nakonec jsme přespali pod hřebenem zadarmo v záchranářské chatě. Pozdě večer se k nám ještě přidal pár Poláků, ale to já už byla zalezlá ve spacáku. Nakonec jsem byla ráda, že to takto dopadlo, protože ráno křupal sníh pod nohama a vzduch byl opravdu víc než svěží. Stan by byl asi o kapánek méně pohodlnější. Ráno, když vysvitlo slunce bylo před naším odchodem pro změnu v chatě chladněji jak venku.
Nicméně jsem vylezla z chaty na hřeben a mohla jsem svlékat vrstvy. Člověk se trochu zahřál a hned mi zase bylo lépe. Ale sníh zrovna nemizel před očima. Možná tam, kam dosvitly paprsky slunce.


From Sibiu to Transfagarasan it is about 80 kilometres. In a while, we were from 17 degrees and 400 metres above sea level in 7 degrees  and  2100 metres above sea level, with fog and snow. Rather we didn't think much about it and went. We made photo before trip and how Vojta said "before our death". It is not good go to mountains late afternoon. Because we were late and went out in the afternoon, we did not get to the place where we wanted to camp. Fortunately there was rescue cottage where we slept. It was without heating but even better then outside where was frost. In the morning when the sun came out it was warmer outside  than inside. Exactly reversely. Snow was almost everywhere. Only where the sun shining, there was a grass. It was in end of September.


U jezera je super prostor ke stanování, my pokračovali dál.


Transfagarasan

Výhledy na Transfagarasanu

Chata, ve které jsme nocovali.

Na fotce zhruba od středu do leva je ona chata na nocování.


Dnešní den se nám výprava zmenšila na 4 odvážlivce a mezi nimi i já ;-) Přiznám, že jsem byla za to trochu ráda při cestě zpět, když jsme nemuseli šlapat pár posledních kilometrů po silnici (lehčí verze), a místo toho už na nás čekalo vytopené auto. Ten den jsme chtěli vyjít na nejvyšší horu Rumunska, což je Moldoveanu, 2 544 m.n.m. Nakonec náš nejvyšší bod byl ve výšce asi 2 470 m.n.m na hoře Varful Mircii.


Na hřebeni pohoří Transfagarasan

Vrchol Varful Mircii


Poté jsme sestoupili až k jezeru, kde by měla stát chata k přespání. Ale pozor, je celá shořelá. Nachází se tady plno vodních pramínků, kde je možné nabrat vodu. Měla jsem flašku s filtrem a nic nám z toho nebylo. Během cesty jsme sledovali údolí, která občas zavalila mlha, kamzíky, kteří se pouštějí z nejprudších skalnatých svahů dolů až jsme nakonec došli na místo.... Malý palouček, kde lze stanovat. Nám posloužil k odpočinku se svačinou a k rozhodování co dál.


Palouček, nebo-li místo, kde lze postavit stan.


Dělila nás od vrcholu asi 1,5 hodiny. Byli jsme na lehko, věci na přespání jsme nechali v chatě, kde jsme předešlou noc spali a navíc naši dva spolucestující by na nás museli čekat v autě pomalu do půlnoci, kdybychom chtěli na nejvyšší vrchol. Tak jsme se pro tentokrát otočili a vyrazili zpět.


Nejvyšší vrhol Rumunska zahalen v mlze


Cestu jsme trochu obměnili, abychom nešli stejnou trasou po vrcholech a ve sněhu. Sešli jsme k jezeru Podragu a chatě, která je vidět už z dálky. Došli jsme ve správný okamžik, kdy nám začalo poměrně vydatně pršet. Trochu to byl boj se dostat dovnitř chaty, až nám po krátkém dobývání odemkla paní. Trochu vypadala jako "bláznivá bába" (v chatě stála v pláštěnce, na hlavě čelovku). Nakonec nám uvařila i čaj. Pochopila jsem, že v chatě je správcem a dozvěděli se, že tady lze za peníze přespat. Asi nejlepší místo k výstupu na nejvyšší vrchol. Noo, ale luxus vypadá dost jinak. Dopili jsme čaj a vyrazili přes vrchol a údolí k chatě s našimi věcmi. Nakonec ty údolí byly asi tři a vrcholy raději nepočítat. Ten den jsme na 13 kilometrech nastoupili 2 výškové kilometry.


Jediný kamzík, který se podařilo zachytit


Vyřízená jsem byla pořádně a troufám si říct, že nejen já. Po cestě jsme doufali, že potkáme mobilní signál a zaúkolujeme naši Peťu s Vojtou (stejně neměli, co na práci ;-) ), aby nám zabookovali ubytování se střechou nad hlavou a hlavně teplou sprchou. To nakonec klaplo, ale nás v tu chvíli dělil hřeben od záchranářské chaty. Tam jsem všechny popoháněla, aby si nikdo nesedal, nasadily se krosny s plnou výbavou a pokračovalo se dál k silnici. Najednou nám zátěž přišla ještě větší, jak předešlý den. A nakonec to nebyl úplně takový kousek, co nás dělil od silnice. První úleva přišla, když jsme mohli jít relativně po rovné cestě bez větších kamenů. A ta další a větší úleva přišla, když jsme uviděli auto na nás čekající. Asi si umíte představit, jak jsme následně nocovali. Někteří dali teplou sprchu a ani jídlo už nepotřebovali. Třeba já ;-) Asi to druhá půlka výpravy zvládla i za nás.

Our group today became smaller, we were four. However I was glad for it  because we did not have  to go  to our car last few kilometres  but Vojta went by car for us. We wanted to go to the highest mountain in Romania - Moldoveanu with 2 544 metres above sea level. Eventually our highest hill was Varful Vircii with around 2 470 metres above sea level. Then we went down to the lake where we could find next rescue hut but it was burned down. There is a lot small water springs where you can take water. I had bottle with filter and we were ok all days. We saw the valleys covered wit mist and chamois jumping from the rocks. After a few hours we reached the meadow for snack which served as a place to sleep. Here we were originally supposed to camp. The Moldoveanu is visible from here. We decided there that there is our finish. It was only 90 minutes but many hours back to car and we could't change our plane because we didn't have things for sleeping. It stayed in rescue hut where we slept. And our friends was already at the car and they could wait to us until midnight. On the way back we chose another route not through the ridges but throught the valeys. We went to lake Podragu with cottage which we saw from top. I recommend  you sleep here if you want to go to the Moldoveanu. We were there for a tea but it was a little difficult to went inside because the women had the best mobile signal next to the door so she locked it. It was a problem for us because it was raining a lot out there.



Jezero Podragu s chatou

Jezero Podragu s chatou


After rain we continued in our trip. We passed several valleys and tops with beautiful nature. Before the last top I found the mobile signal and sent message to Vojta to arrange accommodation with a bed and a hot shower. Before last hill SMS message came that homework is ready and I had immediately more energy. In rescue hut we took our things and went to road. The way to road wasn't so short how I thought. The first relief was when we could walk along a paved path without stones. The second relief was to see our car. In accommodation in Brašov I took a shower and fell a sleep.


"V rumunském Brašově se nachází nejužší ulice v Evropě." 



Centrum Brašova


Spali jsme v bytě v Brašově asi za 800Kč pro 6 osob. A Brašov vážně stojí za to! Řekla bych, že je jedno z nejkrásnějších měst v Rumunsku. Najdete zde krásně opravené vyhlížející centrum města s pravoslavným a katolickým kostelem. Pravoslavný kostel na mě opravdu udělal dojem, ale vtipná byla vůně, která se sem vanula z místního KFC. Nad městem na kopci je velký nápis Brasov. Cítíte se jako v Holywoodu :-D Na kopec vede lanová dráha, ale než se k ní dostanete, stálo by za hřích nenavštívit nejužší ulici v Evropě. Sloužila k rychlému spojení hasičů s centrem města.


Ulice Brašova


Pravoslavný kostel v Brašově


Centrum Brašova


Nejužší ulice v Evropě - Brašov



Nad Brašovem máte město jako na dlani. Nahoru se člověk dostane nejen pěšky, ale také i lanovkou. My jsme nahoru jeli lanovkou a dolů jsme znovu potrápili nohy. Sestoupili jsme do města a na druhé křižovatce jsme se dali doleva do ulice Strade Castelului k restauraci. Podle mě je to příjemné místo s dobrým jídlem. Restaurace má několik pater, ale kolísání elektrické energie je i tady na denním pořádku.

Výhledy nad Brašovem


Výhledy nad Brašovem


We slept in Brasov and a flat cost around 30 euros for 6 people. Brasov is really beautiful! I think it is one of the most beautiful cities in Romania. There are two imposing churches - Orthodox and Catholic. The Orthodox church excited me but smell from KFC was disturbing. Interesting was also inscription on the hill above the town -  BRASOV. Like in the Hollywood. Fortunately it isn't Hollywood but city with the smallest street in Europe. It served for firemen in time of fires.
On the hill above the city is attractive view. We went there by cable car and back to the centre by foot. We could go to other interesting places in city but we continued in our journey. Our last stop was in Restaurant Transilvania in Strade Castelului street. It has many floors and food is good - I recommend this restaurant.



Ulice v Brašově


V dalším pokračování shrnu poslední dny v Rumunsku s další přírodní rezervaci a poprvé i návštěvu kláštěra.

In the next part I will summarize our last days in Romania with other nature reserve and our first visitation of a monastery.