čtvrtek 11. dubna 2019

Po stopách Schwarzenbergů: kam nezapomenout zajít v Českém Krumlově a jeho okolí?


Města: Český Krumlov, Písek, České Budějovice, Rožmberk
Čas: 3 dny

Cestu do Českého Krumlova nám minulý rok vybral Ježíšek a už bylo na nás, jaký termín si vybereme my. Podmínka byla do konce března. Přiznám se, že jsem si na konci představovala mnohem jasnější a teplejší počasí. Ale byla by škoda cesty nevyužít, ať je jak je.


Pohled z okna v penzionu Prelát


Písek
Začátek cesty spolu s pátečním ránem začal deštivě. 
Naštěstí se vše, jak počasí tak i nálada, měnilo příjezdem do Písku tzv. královského města. 
Prošli jsme se píseckým náměstím a já zavzpomínala na pohádku V peřinách. 
Samozřejmě, že mě nic z pohádky nepřipomnělo, ale vůbec mě to netrápilo. Užívala jsem si procházky a naší cesty. 
Z náměstí už jsme nabrali směr k Otavě, kde vede přes řeku nejstarší most v Čechách. Pochází nejspíš ze 14. století, první písemná zmíňka pochází z dob Karla IV.

Písecký moc = nejstarší most v Čechách
Tady nás přemohl hlad, možná i chuť dát si pozdní oběd. Nalákala nás svým vzhledem na nábřeží Kozlovna. 
A od našeho stolu padaly jen slova chvály. Do té doby jsme si lépe v Kozlovně nikdy nepochutnali. 
Dalo se na web nezbytné hodnocení restaurace a pokračovalo se dál v poznávání. 

Opět se dostala navenek moje úchylka v poznávání hřbitovů. V Písku je za řekou jeden starý hřbitov a uprostřed něj stojí kostelík. 
Hřbitovu vévodí vzrostlé stromy spolu se starými pomníčky. Ovšem největším paradoxem je zimní stadion nalepený přímo na zdi hřbitova. 
Asi tuším jaký režim povolil tuto ohavnost. 
Ale nebudu se tady rozčilovat nad jejich estetickým cítěním 😀 Po nábřeží jsme pokračovali k dalšímu mostu, který vede na městský ostrov a z kterého jsou nádherné pohledy na centrum města.

Pohled na Písek ze hřbitova 

Pohled na Písek z mostu


Pomalu jsme se vraceli okolo městských hradeb přímo zpět do centra. Vzali jsme to okolo Křižíkovy elektrárny, dnešního muzea. 
Původně na tomto místě stával Podskalský mlýn, který byl přestaven a Křižíkem využit jako elektrárna. Tím se stal Písek prvním městem v Čechách, kde 21. června 1887 poprvé vyzkoušeli fungování veřejného osvětlení. 
Než zakoupili turbíny, mlýn fungoval poháněn vodními koly na spodní vodu. Dnes už celkem nepředstavitelné, natož že to není až tak dávno.

Na písecký most jsme se podívali z druhé strany, mnohem fotogenetičtější části, kterou všem doporučuji vidět. V pozadí vidíte na náplavce hezky upravené domky, narozdíl od druhého břehu a jeho funkcionářských staveb vzadu.

Písecký most v plné své kráse


Poslední zastávkou nám bylo písecké muzeum. Rozlohou je velmi rozsáhlé, my ho prolítli tzv. letem světem. 
Zaujalo nás především rejžování zlata a do té doby jsem netušila, kolik říčních perel dřív kraj skrýval. 
Ze všeho nejvíce mě ale zaujal jubox z první republiky. Dokonce nám na něj zahráli jednu ze šesti písní, kterou jsme si vybrali. Už ani nevím, která to byla. 
Paradoxem je, že tento jubox před pár lety, než přišel do muzea, stával v hospodě, tuším někde u Vodňan. Nevím, jestli neprohloupili. Vstupné do celého muzea pro dospělé je za krásných 40Kč.

Český Krumlov 
Po ubytování v penzionu Prelát jsme se vydali na obhlídku Krumlova. Cestou, na ulici Horní, jsme našli jednu z nejznámějších vyhlídek na krumlovský hrad a přes centrum došli k bývalému sídlu Schwarzenbergů. 
Hrad zpočátku patřil šlechtickému rodu Vítkovců a až přes Rožmberky se dostal k Schwerzenbergům, kteří o něj přišli v roce 1947 převedením do českého zemského vlastnictví. 
Ale abych o hradu nekončila smutně, ráda bych vyzvedla dobu největšího rozkvětu za dob Rožmberků, kdy se hrad změnil na honosnou rezidenci a vladaři zaujímali také nejvyšší zemské úřady v Království Českém.

Jeden z nejznámějších pohledů na krumlovský hrad


Večerní pohled z krumlovského zámku


Pohled na krumlovský hrad


Cestou zpět na penzion jsme se krátce zastávili v Zapa baru. A byli jsme příjemně překvapení, jelikož dělají výborné drinky a mají příjemnou obsluhu. 
Další den jsme zde vyzkoušeli, jak se pije pravý absinth. Byl to super zážitek, ovšem nedoporučuji těm, co nemají rádi lékořici. 
Líbilo se mi, jak jsem si pomalu kapičkami vody ředila silný absinth a tím si připravovala drink přímo pro mě šitý na míru. 
Přece jen 70% drink je trochu silné kafe. Také jsem si ho trochu přisladila cukrem, který se vkládá na speciální lžičku.

Druhý den jsme se probudili do chladného, mlhavého počasí. Což mě moc nepotěšilo, nicméně jsme i tak vyrazili za dalším poznáváním Krumlova a procházeli nejrůznější uličky. 
Do konce března bývá z hradu otevřená pouze hradní věž, ale při té viditelnosti, jaká byla, bylo úplně jedno jestli na Krumlov koukáme z hradní věže nebo jen z hradeb. 
Jen mě mrzelo, že ani zahrady kolem hradu nebyly dostupné. Otevírají se bohužel o něco později. Aspoň to mělo jednu výhodu, všude nebyly takové davy lidí, které znám z teplejších letních období.




Zastávku jsme si udělali na kafe v kavárně Kolektiv. Zpětně jsem ji našla na Tripadviseru a Restu. 
Je pravda, že se nachází na hlavní ulici a možná bychom stejně příjemnou našli v klidnějších bočních uličkách, ale už jsem chtěla zapadnout někam do tepla. 
Myslím, že to byla pro oba příjemná pauza.

Další naše zastavení bylo v muzeu loutek, kterému byl věnován celý dům. 
Nacházejí se zde klasické malé loutky po ty s lidskou velikostí. 
Pro nápadité jedince je tu možnost zkusit si vymyslet představení i s pódiem. Ale po pravdě jsme tu moc času nestrávili. 
No nejsme úplní nadšenci těchto věcí a zábavy.

Navečer jsme si vylezli na pořádný kopec nebo-li na Křížovou Horu a podívali se na Krumlov od místní kapličky. 
Ideální místo na piknik v letních měsících. Nám pořádně foukal vítr a mlha se od rána sice trochu rozestoupila, ale nebylo to úplně "ono". 
Raději jsme se šli rychle ohřát do penzionu.

Na vrchu Křížové Hory

Český Krumlov z Křížové Hory


Během dalsího dne jsme opustili na pár hodin město Krumlov a vyjeli do vodáky známého Rožmberku. Takový klid jsem tu vážně nezažila. 
Poznávací okruh jsme na hradě sice nestihli, ale pokochali jsme se alespoň jeho výhledy. 
Nicméně je příjemné vědět, že i mimo sezónu lze jeden okruh navštívit.

Hrad Rožmberk

Pohled od hradu Rožmberk


Procházkou jsme došli na kopec na druhé straně údolí, odkud je výhled přímo na hrad a jeho celý komplex. 
Tady jsem pochopila, že hlavní cesta na hrad byla z vedlejších kopců a z původního mostu zbyly jen pilíře. 
Dalším zajímavým místem na protější straně hradu je židovský hřbitov....no já vím....už zase hřbitov 😇 
Ten stojí v zahradě jednoho domu. No nejsem si jistá, že bych v takovém domě chtěla bydlet.

Židovský hřbitov
Zvonička s pozadím hradu Rožmberk


Hned za Rožmberkem směrem na Krumlov stojí po levé straně rybářská bašta. Žádná krásná a už vůbec ne luxusní restaurace, ale jídlo je skvělé. 
Vyzkoušeli jsme pravou hustou polévku s jikrami a mlíčím, zvěřinu a rybu a vše nemělo chybu. Takže nedejte na vzhled prostředí a vyzkoušejte! 

Již po cestě z Rožmberku
Večerní procházka zasněženým Krumlovem
začalo sněžit, což bylo o to romantičtější při večerní procházce Krumlovem. Posuďte sami. To kdyby si člověk naplánoval, tak to snad ani nevyjde. Byl to pro mě zvláštní pocit, když si uvědomím, že znám pouze letní Krumlov plný turistů.

Poslední nedělní den jsme chtěli vylézt na Kleť, ale když jsme se blížili ke kopci, od půlky byl zahalen v mlze. Tak jsme se smířili s tím, že tento den bude bez výšlapu. 
A popravdě řečeno, v té zimě jsem byla jedině ráda. Postačila nám zastávka u kláštera Česká Koruna a v Holašovicích
Bylo neuvěřitelné, jaký byl u kláštera klid. Nicméně nebyl ani otevřený, tak jsme pokračovali dál v cestě. Za celou zimu jsem nezažila horší cestu, jak tady na konci března směrem k Holašovicím.

Klášter Zlatá Koruna v zimě 

Jihočeská vesnička patří svým vzhledem a architekturou tzv. selským barokem k památkám UNESCO. A zasněženou jsem jí nikdy neviděla. My se zdrželi u tzv. místního Stonehenge. 
Paní si za námi přišla pro poplatek 70Kč/2 osoby, což se není čemu divit, když nám vyprávěla, jak kvůli této stavbě museli zakoupit několik pozemků.
Všichni turisti míří většinou k hlavnímu kruhu a kamenu uvnitř, my se díky ní seznámili i s půlkruhem opodál. Má sloužit jako očista těla od nemocí a dalších neduhů. 
Možná to někomu může připadat jako hloupost, ale každý z nás si na vlastní kůži vyzkoušel, že nějaká síla na tělo působila při tom kratičkém obřadu. 
A musím říct, že během roka mě žádná nemoc nepotkala.

Na návsi v Holašovicích

"Holašovický stonehange"

Probíhající očista těla


V Českých Budějovicích jsme měli sraz na náměstí v místní restauraci MET, kde jsme vyzkoušeli na doporučení sushi a nudle. 
Takže děkujeme za super tip a společnost Lukáše, který s námi nedávno trávil čas v Budapešti
Náměstí je moc pěkné v čele s radnicí, která místo odbíjení zvonů krásně hraje.

Viděli jste někdy zámek v Hluboké nad Vltavou v zimě? Myslím, že většina lidí ne. Tak co tomu říkáte, když se podíváte na fotky? Pro mě je sídlo Schwarzenbergů úchvatné po celý rok. 
V březnu návštěvníci můžou navštívit jeden ze zámeckých okruhů. 
My se prošli po rozlehlé zahradě a využili asi všech vyhlídek na město a jeho rybníky v okolí. Věděli jste, že jedním z majitelů byli Pernštejnové? 
Mě, jako rodáka z Vysočiny, tato informace zaujala. Založili také rybník Bezdrev, rozlohou druhý největší v Čechách.

Zámek Hluboká nad Vltavou 

Klika na zámku, která mě upoutala

Společné foto na závěr z Hluboké 

Jelikož nás přepadl absťák na kafe, zavítali jsme do místní cukrárny U Švehlů. Mají výbornou kávu a ještě lepší zákusky. Kde se na to s prominutím hrabe cukrárna s tradicí v Litoměřicích. 
Tam jsme zavítali z jednoho výletu na Sedlo, tak o tom snad někdy příště.

pondělí 11. února 2019

Do vánoční Paříže za 1 Kč



Zrovna jsme byli v létě na dovolené (vím, o té jsem Vám ještě nic nenapsala), když na mobil přistála zpráva, že máme koupené letenky za 1 korunu. Nikdy jsem na takovou velkou slevovou akci sama nenarazila, ale bylo mi jasné, že i přesto nebude výlet zrovna zadarmo. V této chvíli jsou letenky z Prahy do Paříže za necelých 800 Kč a když si spočítám náklady na benzin, dálniční známku a vlak ve Vídni, vyjde to pro nás výhodněji z Prahy. Také díky ušetřenému času, ale to jsme nemohli tušit.
Kdysi jsme měli koupené levné letenky do Marseille a Benátek, ale ve stejný termín se mi ženil bratr, tak bylo rázem po výletě 🤣


V pozadí se Sacre Couer

Výdaje
cesta na vlakové nádraží do Vídně
250Kč rakouská dálniční známka na 10 dnů
2x 1,80 euro nás stál vlak na letiště a zpět, což jedna cesta jsou 2 zastávky
Ubytování 1 500Kč pro 2 osoby
Karta Navigo 22,80 euro + 5 euro karta
Fotka na kartu 5 euro

Doprava
Do Vídně jsme se dostávali osobním autem a parkovali na vlakovém nádraží.... Tady jsme v automatu kupovali jízdenky. A nevím proč, ale nefungovala nám ani jedna bankovní karta, takže pěkně cash. Odtud už jel vlak rovnou na letiště, přesněji pod letiště. Po příletu na letiště.... v Paříži a terminál 3 jsme se odebrali na vlakové nádraží. Ještě kolem 20:30 bylo otevřené na to, aby jsme vyřídili kartu Navigo. Ta nás stála výše zmiňovaných celkem 27,80 euro. V porovnání by nás pouze cesta z letiště stála 10 euro. Někteří z nás neměli s sebou pasovou fotku, kterou lze asi 20 metrů opodál zařídit v automatu. Fotky stojí 5 euro a vypadali jsme na nich všichni dost hrozně. Nicméně účel splnily. Kartu Navigo nelze koupit přes platební kartu! Takže počítat rozhodně s hotovostí. Z dopravy jsem nikdy moc moudrá nebyla, jednou se nám podařilo nastoupit na druhý směr v metru, ale jinak jsme vždy dojeli, kam jsme potřebovali. Neviděla jsem velký rozdíl mezi vlakem a metrem. A snad nikde jsem neviděla tramvaj. K cestování jsme využili také autobusového spojení a jednou lanovky na Sacre Couer.
Metro v Paříži začalo fungovat od roku 1900. V porovnání s Prahou, tady se první metro otevřelo v roce 1974 a mělo 3 stanice.

Ubytování
Ubytování bylo zařízeno přes Airbnb. Takže jsme ještě večer navštívili v rychlosti čtvrť La Defensé, nejmodernější čtvrť Paříže. A v této části, kde naše cesta začala, jsme také symbolicky naši cestu ukončili na místních vánočních trzích.

















Průřez historií

Než začnu popisovat naše kroky Paříží, ráda bych zmínila pár faktů, které dokreslí představy o tomto historicky starém městě. Věděli jste, že Paříž bývalo nezdravé město plné epidemií? Zpočátko vzkvétalo díky obchodu. Jako památka po Římanech jsou v centru dodnes zachovány ulice v pravých úhlech.
Patronka města je Jenovéfa? A kdo to vlastně byl? Byla to žena, která zasvětila svůj život bohu a městu samotnému. A v té době jako jediná žena patřila mezi představenstvo města. Ta se také jako jediná chtěla postavit útoku nepřátel, kteří přicházeli k městu. Muži chtěli před útokem vystěhovat obyvatele. Jenovéfa byla zásadně proti a přesvědčila tamní ženy kvůli kterým zůstali i muži. Nakonec se útok nekonal, jelikož dobyvatelé město v meandru řeky obešli a pokračovali dál a útočili na jiných místech. Později ji dal Napoleon vystavět panteon, kolem kterého vedly naše kroky.
Velkému rozkvětu dosáhlo město za krále Ludvíka XIV., především v podobě staveb, které se dodnes zachovaly, např. zámek ve Versaille a za barona Houssmanna v 19. století, který zaváděl odpadní kanály, nechal vysázet stromy, byly zbourány zchátralé příbytky a tím přispěl i tzv. velkému uzdravení města.
A nemůžu ještě opomenout, že Paříž patřila mezi největší město Evropy. A jak jsme se s městem seznámili my? Prošli jsme samozřejmě ty nejznámější památky 🤗



1. den

Cestu jsme začali u Vítězného oblouku. Věděli jste, že měl původně stát na Náměstí Svornosti? Na místě, kde stávala Bastila, než byla dobita a nastolena republika. Na tomto místě nyní stojí Obelisk a na zemi jsou dodnes vidět základy tohoto vězení.
Vítězný oblouk byl postaven na počest vítězství Napoleona v bitvě u Slavkova. A nelze na tomto místě opomenout na hrob neznámého vojína, který symbolizuje konec první světové války.


Ulicí Avenue Kléber jsme procházeli k Palais de Chaillot. Z tohoto místa často začínají prohlídku průvodci z cestovek, jak jsem před pár lety na vlastní kůži zažila i já. A proč by ne? Je odtud nádherný výhled na Eiffelovu věž a část Paříže.

Byla jsem překvapena, že dnes nelze projít bez rámových kontrol ani pod Eiffelovu věž. Všude okolo jsou postaveny průhledné stěny. A když takto chodí všichni okolo, je kolem v parku pěkné bahýnko. A proč tu vlastně tato železo-ocelová konstrukce stojí? Líbí se Vám dnešní symbol Francie? Dříve rozdělovala společnost na ty, které stavbu podporovali a na ty, kteří proti ní protestovali. Jeden spisovatel dokonce napsal, že výhled z kavárny na Eiffelově věži je to nejhezčí místo Paříže, odkud se nemusí dívat na tak ohavnou stavbu jako je Eiffelova věž.
Byla tedy postavena za 27 měsíců a Eiffel byl státem donucen, aby 80% nákladů uhradil z vlastních zdrojů. Jen na samotný nátěr bylo potřeba několik tun barvy. A nelze ani opomenout na protesty pracovníků ohledně jejich bezpečí při práci ve výškách.
Poprvé byla věž otevřena v květnu 1889 u příležitosti světové výstavy. Budovy výstav byly ovšem brzy po otevření věže zbourány a také nad existencí Eiffelovky visel otazník. Raději na vrchol věže instalovali vysílač, zřejmě aby některé lidi umlčel.





Odtud jsme se přes park, kde jsme pořídili dohromady nespočet fotek, vydali směrem k Invalidovně. Místu, kde má hrobku Napoleon. Místu, kterému Ludvík XIV. věnoval velkou svou pozornost. Proč? A proč byla vystavěna? Samozřejmě pro invalidní vojáky. Ludvíkovi se totiž nezdálo, aby hrdinové z války žebrali na ulicích. Nevypadalo to za prvé dobře a za druhé chtěl, aby tito hrdinové dožili v klidu.
Dnes tady mají lidé do části expozice vstup do 26 let zdarma.



Odtud jsme si to už namířili přes Lucemburské zahrady k Notre Damu, jedné z nejstaršíčh částí města. V zimě nemají zahrady to kouzlo, které jsem zažila aspoň na podzim. A co teprve v teplejším období. Všude posedávající lidé, především studenti, díky blízkosti Univerzity Sorbony. Než jsme došli k Notre Damu, míjeli jsme Sorbonu a šli okolo univerzitní knihovny. Hned vedle knihovny stojí už zmíněný panteon věnovaný Jenovéfě, dnes spíše mauzeleum, kde je s Victorem Hugem a dalšími známými osobnostmi pohřbena také Marie Sklovoská - získala Nobelovu cenu za fyziku a chemii. Dovnitř jsme bohužel nešli, stejně jako do Notre Damu. Snad u nejznámějšího kostela Paříže nás odradila ta fronta dovnitř. Ale víte, že aby katedrála mohla být postavena, bylo v této části zbouráno několik kostelů, aby bylo materiálu na novou honostnější stavbu? A také že po několik staletí Notre Dame patřila k nejviditelnějším stavbám města? A v neposlední řadě byla Notre Dame největší katedrálou Evropy. Vstupné je tady dodnes zdarma a doufám, že to tak i zůstane.

Podél Seiny, kde se natáčely záběry filmu Maigret a případ mrtvého muže, jsme pokračovali dál a po projití uličkami jsme se ocitli u prosklené pyramidy na nádvoří Louvru. Pyramida je nazývána symbolem vstupu Paříže do třetího tisíciletí a stejně jako Eiffelova věž vzbuzovala u místních pozdvižení. Pod ní je nejstarší část - krypta Louvre. Věděli jste, že Louvre jako pevnost stála na okraji města a chránila jej ze západu? Byl v něm ukryt archiv a královský poklad. Ale už ve 14. století byla stavba součástí města a hradba byla vystavěna až o několik ulic dál. Za Ludvíka XIV. byl Louvre přestavěn a byl přezdíván výkladní skříní Paříže. V době, kdy někteří obyvatelé města, žili jako ve středověku. Jeho opakem byla Bastila.
Říká se, že pokud dnes člověk chce navštívit každou část výstavy, strávil by v galerii týden. Vzpomínám si, že jsem tady před lety viděla památky ze starověkého Egypta, obrazy a hlavně Mona Lisu. Oči z obrazu, které se na Vás dívají ze všech stran. Překvapilo mě, jak je ve skutečnosti tento obraz malý a z jaké dálky na něj můžeme hledět. Každému utne v paměti něco jiného :-) Co to bylo nebo spíš bude u Vás? Původně tento obraz vlastnil Napoleon. Však nejvíce se dostal do povědomí veřejnosti, když byl obraz ukraden. Naštěstí zloděj byl dopaden a obraz vrácen zpět.





Před cestou jsem ve skupině na Facebooku v Cestovatelské seznamce zaslechla, že poprvé v roce 2018 u Louvre v Tulerijských zahradách bydou vánoční trhy. Byly umístěny v pravé části zahrad pohledem směrem od Louvru. Uprostřed trhů stojí ruské kolo, které barevně svítí a je vidět na dálku. Na trzích jsme ochutnali místní svařák, ústřice a brambory se sýrem. Když bych srovnala ceny svařáku, tak v Paříži stojí 5 euro, v Drážďanech 3,5 eura, v Praze 60Kč. O chutnosti nemluvě, to nechám na každém z Vás.











2. den


Další a zároveň poslední den jsme se probudili do zataženého dne plného deštivých přeháněk. Napadalo mě, že mi nejspíš ani podruhé není dopřán výhled od Secre Couere. Když jsem zde byla poprvé, potkala nás mlha. Tato památka mi utkvěla v paměti a těšila jsem se, až ji uvidím znovu. Přitom nepatří mezi velmi staré památky města. Byla vybudována až v roce 1871 a jak to tady bývá s něčím novým, dodnes vzbuzuje diskuze.












Trochu jsem přeskočila, byl to totiž můj hlavní cíl dne. Ale nejdříve před návštěvou Sacre Couer jsme si prošli známou ulici Champs Elyseee, kde končí etapa slavného cyklistického závodu. Jelikož už před naší návštěvou proběhly některé z protestů, které poslední dobou doprovázejí život místních nespokojených obyvatel, pozorovali jsme rozbité výlohy, ale větší omezení to pro nás neznamenalo. Výlohy jsme si prohlídli a u té nejznámější se dámy vyfotily ;-) Ale nic se nám tam nelíbilo, tak jsme si ani nic z tohoto obchodu neodvezly.


Následovalo procházení uliček v Monmartru, včetně zmíněného Soucre Couer. Na představení do Moulin Rouge jsme nešli, ale vidět zvenčí jsme ho potřebovali. Pro ty méně zasvěcené zmiňuji, že šlo o tzv. bordel. Dnes zde probíhají představení na úrovni, která si neodpustí vidět místní smetánka Paříže. Ale jak jsem se sama přesvědčila tento obchod zde vzkvétá dodnes. Jednomu z účastníků bylo něco nabízeno, ale když si dotyčná osoba všimla, že bych mohla patřit k tomuto muži, raději odešla. Co to přesně bylo, můžeme jen domýšlet.







My jsme se pomalu přesouvali k naší poslední zastávce ve čtvrti La Defénse. Nasáli vánoční atmosféru a vydali se vlakem na letiště. Jen poslední upozornění na závěr...občas poslouchejte, co na letišti hlásí. Nám třeba měnili letenky kvůli změně letadla. Samozřejmě jsme na začátku jen zaslechli zkomolená naše jména.





        Bye Paris! ...francouzsky neumím ;-)