úterý 28. února 2017

Vysněná místa....Thajsko, Austrálie, Mexiko....NE, je jím Švýcarsko


Máte svá vysněná místa, kam se chcete v životě podívat? Takových otázek jsem dostala víc než dost. Samozřejmě i já mám taková místa, ale kupodivu to nejsou žádné Thajsko, Keňa atd. Ovšem pokud se tam někdy dostanu, určitě se zlobit nebudu a bránit se už vůbec ne. Moje místa jsou většinou poměrně nedaleko z České republiky. A která to jsou? Ještě než je začnu jmenovat, což u mě není úplně obvyklé, abych psala o svých plánech, mám tu ještě jedno prvenství. Dnes Vám nepíšu sama, protože soutěž, kterou vyhlásili na webu Blogerky nezaujala pouze mě. Rádi bychom spolu, já a Honza, vyrazili na několik dní do Švýcarska. A když nad tím tak přemýšlím, říkám si: povede se nám to?

Tímto Vás všechny zdravím :-)

A tak jaká místa to jsou, kam se chci podívat?

Za prvé je to Švýcarsko. Stát, ve kterém žije část mojí rodiny, přesto jsem se tady nikdy nezdržela ani na pár dnů. Jednou jsem málem jela hlídat malé holky od sestřenice mé mamky a tím bych poznala ne jenom turistická místa, ale i život místních lidí u Zurichu. Nahlédla bych do jejich životů a poznala mentalitu těch, kteří mají jeden z nejlepších finančních systémů na světě. A pyšní se nejen tím, ale také vynikajícími hodinkami a čokoládou. A tu já miluji!

Tu bych pak potřebovala vychodit a to nejlépe ve starobylém centru Zurichu, kde lze najít podél řeky Limmat kostely, starobylé domy, kavárny a fontány. Rozhodně bych nechtěla zapomenout na kostel sv. Petra, kde je největší ciferník na věži v Evropě. Několik kilometrů bych ráda nachodila u nedaleko vzdáleného Bodamského jezera, které je druhým největším jezerem v Alpách. Další zajímavostí je, že leží na hranicích tří států - Švýcarska, Německa a Rakouska.


Nalezený obrázek pro zurich
Zurich by internet


Bodamské jezero by internet


Švýcarsko jsem navštívil již asi třikrát, ovšem pokaždé jsem pouze projížděl. Nebyl čas se zastavit na delší dobu a trochu poznat tuto zemi, což mě vždy mrzelo. To, že je zde krásná příroda ví asi každý. Sám jsem to několikrát poznal, když jsme projížděli starými vesnicemi, kde jakoby se zastavil čas a mohli jsme pozorovat krásnou přírodu kolem. Jezdí zde například vlaky s prosklenými střechami, aby cestující měli výhled na hory a lesy okolo, což mi přijde jako skvělý nápad. Všude po kopcích se pasou krávy a to doslova – u každého drnu trávy jednu najdete, tím jsem si jistý. Jak je zde navíc zvykem, krávy nosí na krku zvonec, jehož zvuk se nese až do údolí a člověk si připadá jak v reklamě na Milku. Ostatně kolem právě těchto zvonců se vedou velké debaty a pře mezi ochránci zvířat a farmáři. Jak si asi dokážete tipnout, ochráncům zvířat se nelíbí věšení těchto velkých a možná i těžkých zvonců (nikdy jsem ho na krku neměl, ale velký je) na kraví krky. Říkají, že hlasitý zvuk zvířata trápí. Místní farmáři samozřejmě oponují, že se jedná o tradici a navíc to má i své praktické využití, víte schválně jaké? Louky a stráně, na kterých se pasou, jsou obrovské a mnohdy mají několik kilometrů. Farmáři tak díky zvoncům svá zvířata snáze najdou. Dále pak tento zvonec upozorňuje i řidiče, kteří projíždí okolo pastvin. Zvířata se častokrát dostanou i na silnici a mohou způsobit nehody. Nicméně tyto plechové zvony nedělají vrásky jen ochráncům zvířat a s tím se pojí i trochu vtipná historka – švýcarská armáda zakoupila před pár lety nový radarový systém vzdušné obrany. Chtěli jednoduše sledovat případné narušitele vzdušného prostoru, což dnes dělá každá armáda, nicméně díky těmto plechovým zvoncům, které krávy nosí na sobě a vzhledem k vysoké nadmořské výšce, ve které se pasou, se jednoduše tyto krávy zobrazovaly švýcarské armádě na radaru, jako letadla J. Zde by si každá kráva mohla prostě říct „všichni jste blázni, jenom já jsem letadlo“.
Cestou po Švýcarsku jsme se samozřejmě museli několikrát zastavit v místních obchodech se sýry, které mají opravdu výborné. Alespoň malý obchůdek naleznete v každé zapadlé vesničce a za návštěvu určitě stojí. Vzhledem k rozdělení Švýcarska na několik kantonů, kde se mluví různými jazyky (mají celkem 4 úřední jazyky), jsem se zde setkal s celkem zajímavým jevem. Paní, která v obchodě nakupovala přede mnou, mluvila na prodavačku francouzsky, což by nebylo nic
neobvyklého, kdyby ji paní prodavačka neodpovídala plynulou němčinou. No víte, my se se Slováky taky dokážeme bavit, ale přece jen ta čeština a slovenština jsou dost podobné jazyky, ale němčina a francouzština? Každopádně je to hrozně zajímavá země, jak už svou kulturou nebo přírodou a rád bych zde strávil více než pár hodin v autě nebo pár minut v obchodě. 

A co bych tedy rád navštívil?

Asi jako každý chlap jsem jako malý miloval vlaky. Tak trochu mi to i zůstalo, i když cestování s ČD mě tedy ani trochu neláká a nebaví. Nicméně ve Švýcarsku bych rád navštívil Glacier Express. Nejslavnější panoramatickou železnici, po které projíždíme 8h krásnou horskou přírodou ze Svatého Mořice do Zermattu. Na palubě si dáte oběd a vychutnáte si ho cestou v 91 tunelech, které jsou na trase. Když už budeme v Zermattu, určitě bych se rád místní zubačkou na vrchol Gornergrat v nadmořské výšce 3 130 m. n. m. Z toho místa můžete vidět až 20 čtyřtisícových vrcholů (pokud máte štěstí na počasí). Místní zubačka překonává převýšení 1500 metrů a je stará přes 100 let! Odsud je pak dále možné vyjít na několik horkých túr nebo cyklistických tras. Ve Švýcarsku ovšem není jen krásná příroda. Určitě bych chtěl navštívit město Lucern (Lutzern), které leží ve střední části země. Je zde spousta památek, muzeí a dobrých restaurací. Je zde třeba nejstarší zakrytý dřevěný most na světě. Jak už Míša psala, ve Švýcarsku dělají výbornou čokoládu. Proto bych určitě chtěl navštívit jednu z mnoha čokoládoven, které tu mají. Nabízí se třeba čokoládovna Cailler v obci Broc. Ale to raději až na závěr výletu, mohlo by se taky stát, že bych ji tam snědl všechnu a nevešel bych se pak ani do Glacier Expressu, ani do zubačky. No, když o tom tak přemýšlím, dost možná bych neměl ani šanci toho tolik sníst, protože před Míšou si žádná tabulka čokolády nemůže být jistá :-)  
Vyjmenoval jsem jen pár míst, která bych rád viděl, ale v celém Švýcarsku je jich celá řada. Pokud bych měl naplánovat výlet na celý týden, určitě by mi to zabralo dost času, vybrat ta správná místa a hlavně načasování s přejezdy a ubytováním. Právě takové informace můžete najít na stránkách http://mojesvycarsko.com odkud bych já většinou čerpal. 

Výsledek obrázku pro svatý mořic
Svatý Mořic by internet




A koneckonců bych se možná ve Švýcarsku potkala nejen s rodinou, ale také s Hagi, kterou jsem poznala na Maltě. Všem se nám na lodi podařilo spálit od sluníčka. Ale na výlet snad vzpomínáme všichni v dobrém.

Další místo po Švýcarsku jsem si vybrala Slovensko. Na Slovensku jsem byla už několikrát, ale nikdy jsem nenavštívila Slovenský ráj. V Českém ráji mi bylo krásně a ani nemáme tolik žebříků a řek, které na návštěvníky čekají na Slovensku.

Na dalším místě stojí Chorvatsko a s nim Plitvická jezera, Itálie, kde bych se procházela po jejich dlouhých písečných plážích a navečer poznávala města, jako jsou Řím, Milán a Pisa. Nebo třeba jen poseděla s místními v té nejzapadlejší vesničce, kterou si jen dovedete představit. Koneckonců neznám balkánské země, o kterých si myslím, že by ještě mohly mile překvapit.

A nakonec se třeba podívám do trochu vzdálenějšího Maroka. Lze v něm najít pláže, moře, hory, poušť a mnohá další. Zároveň patří ke státům, kde je teplo a i lidé jsou vřelejší, scházejí se na veřejných místech a život jednoduše žijí. Tak třeba někdy 🙂

Ale jak to tak bývá, je škoda nevyužít dobrých možností, které přicházejí, a nenavštívit místa, která zrovna nepatří k těm vysněným, ale nějakým způsobem mě zaujaly a lákají. To se stalo minulé léto, kdy jsem koupila letenky. A tak se právě chystám s lidmi, které jsem v životě neviděla, na pár dní na ostrov v Atlantiku. Přivezu Vám jaro! A taky nějaké zážitky a fotky. Fotky budou možná ještě lepší, protože se právě sžívám s novým foťákem.

Michaela + Honza in Czech Republic

pondělí 20. února 2017

Za ledopády do Českého Švýcarska a skalami do Saska


Last weekend in January I was on the trip where I saw beutiful natural - rocks around river Biela in Germany and icefall in the national park České Švýcarsko in Czech Republic.
On Saturday morning we travelled to german's village Schweizermühle. We went around 16 kilometres there. We saw many rocks even with nice views to valley.
Very interesting was rock tower called Johanniswacht with a lot of ladders. We had to go down from hill  to this tower, not up as we expected. Interesting, isn't it?
One challenge for me was cottage where we slept. Outside were -6 degrees but inside were - 3,5 degrees at the beginning. Thanks of good fireplace we had even 20 degrees in the evening before sleeping.
Next day we walk around 15 kilometres from Brtnice. It is part of national park České Švýcarsko. We saw a lot of icefalls with different colours. After many kilometres we visited cave with a stalagmites of ice, which grows up from the floor. On the way back we had a journey full of snow. It was difficult but the sun began to shine and we saw beutiful blue sky.


Bielablick


Váhala jsem chvíli, když přišla možnost přidat se na společnou víkendovou jízdu. Znamenalo to víkend ve skalách a k tomu ještě za ledopády. Nikdy jsem je neviděla a touha mě přiměla na chvíli opustit svoji komfortní zónu. Znáte je? Pokud ne, věřte mi, že je to vážně krása! I já "zmrzlina" jsem to vše podstoupila. Ale možná naposled :-) A to vše i proto, že to zase chtělo malou změnu, vypnout, přijít na jiné myšlenky, změnit místo atd.

Sobotní ráno jsme vyjížděli v ranních hodinách z Prahy, abychom se dostali do vesnice jménem Schweizermühle v Sasku. Je to místo, kde lišky dávají dobrou noc. Umím si představit, že v létě je to tu o trochu rušnější, ale teď v zimě to byl pravý opak. Jen my tři....noooo skoro :-) Za celý den jsme potkali tolik lidí, kolik lze spočítat na prstech jedné ruky.
Na trase dlouhé okolo 15 kilometrů jsme našli vyhlídky ze skal, skalní města a jednu vyhlídku, na kterou se jde z kopce. Jmenuje se Johanniswacht. Nevěříte? ;-) Tak se sem jednoduše vypravte. Skoro celý okruh vidíte na mapce níže. My jsme si ho trochu prodloužili, abychom to tam více probádali. Kdo ví, kdy se sem ještě podíváme.

Mapa od Míry




Schweizermühle

Bielablick




Johanniswacht

Místní tip na výlet



Teploty se celý den držely pod bodem mrazu, foukal studený vítr a v údolí nad řekou Biela se držela mlha. Jak příjemné by bylo přijít do tepla, dostat najíst a jít do peřin spát. Na nás při venkovní teplotě - 6 stupňů čekala chalupa, kde vevnitř bylo - 3,4 stupně. Tak to bohužel vypadá, když v ní nikdo od října nebyl. My jsme však zabojovali. Než jsme si uvařili a šli spát do svých spacáků, bylo vevnitř díky novým funkčním kamnům 20 stupňů.
Musím prozradit to, že to nebyla jen tak obyčejná chalupa, byla to chalupa po sudetských Němcích. Poté tu do své smrti žili místní lidé a dnes ji vlastní jedna rodina, která se tu schází. Tedy především v létě :-P

Druhý den na nás čekaly Brtnické ledopády. Tentokrát jsem si vzala o vrstvu oblečení navíc a mohlo se vyrazit. Ke konci mi bylo trochu větší teplo, když jsme stoupali sněhem sahající skoro po kolena. Hold zkratka....kratší, o to horší cesta. Ale abych zase nepředbíhala.
Auto jsme nechali ve vesnici Brtníky a po turistickém značení vyrazili na cestu. Nejdříve nás čekala Opona a zároveň první shledání s velkými ledopády. Poté jsme pokračovali dál, kde na nás čekala Konírna a v dosti klouzavém terénu jsme se dostali až na místo s názvem Brtnický hrádek, kde nepochybně stávalo ve skále zbudované obydlí. V těchto skalách Českého Švýcarska se skrývali lidé především z okolních vesnic během třicetileté války se Švédy. Podobné místo na nás čekalo už o něco dříve pod velkým převisem skály. Na památku tu zůstal viset obraz, který o těchto těžkých časech vypovídá.
Během dne jsme viděli ledopády Sloup, Betlém, Varhany a další. Bylo zajímavé sledovat také jejich barvu, která se měnila s barvou pískovce. Některé byly žluté až naoranžovělé, ke konci naopak téměř průhledné.
A než jsme začali stoupat naší již zmiňovanou zkratkou do kopců, opravdu zde byly vhodné návleky, vstoupili jsme do Jeskyně Víl. Jakoby zde vyrůstaly ze země ledové sloupky. A v kombinaci se svíčkami to vše mělo nádhernou atmosféru. Jen  to bylo trochu nepohodlné. Člověk se zde musel klonit, místy dřepět, dávat pozor, aby tu nestoupl na některou krásu vyrůstající ze země a v kombinaci s množstvím lidí a některých zvířat, kterým jejich páníčkové říkají psi :-P





Ledopád Opona

Brtnický hrádek

Jeskyně Víl


Okruh o délce asi 16 kilometrů jsme zakončili krásným výhledem s jasnou oblohou. Lepší rozloučení jsme si ani nemohli přát.


Mapa od Míry