pondělí 20. února 2017

Za ledopády do Českého Švýcarska a skalami do Saska


Last weekend in January I was on the trip where I saw beutiful natural - rocks around river Biela in Germany and icefall in the national park České Švýcarsko in Czech Republic.
On Saturday morning we travelled to german's village Schweizermühle. We went around 16 kilometres there. We saw many rocks even with nice views to valley.
Very interesting was rock tower called Johanniswacht with a lot of ladders. We had to go down from hill  to this tower, not up as we expected. Interesting, isn't it?
One challenge for me was cottage where we slept. Outside were -6 degrees but inside were - 3,5 degrees at the beginning. Thanks of good fireplace we had even 20 degrees in the evening before sleeping.
Next day we walk around 15 kilometres from Brtnice. It is part of national park České Švýcarsko. We saw a lot of icefalls with different colours. After many kilometres we visited cave with a stalagmites of ice, which grows up from the floor. On the way back we had a journey full of snow. It was difficult but the sun began to shine and we saw beutiful blue sky.


Bielablick


Váhala jsem chvíli, když přišla možnost přidat se na společnou víkendovou jízdu. Znamenalo to víkend ve skalách a k tomu ještě za ledopády. Nikdy jsem je neviděla a touha mě přiměla na chvíli opustit svoji komfortní zónu. Znáte je? Pokud ne, věřte mi, že je to vážně krása! I já "zmrzlina" jsem to vše podstoupila. Ale možná naposled :-) A to vše i proto, že to zase chtělo malou změnu, vypnout, přijít na jiné myšlenky, změnit místo atd.

Sobotní ráno jsme vyjížděli v ranních hodinách z Prahy, abychom se dostali do vesnice jménem Schweizermühle v Sasku. Je to místo, kde lišky dávají dobrou noc. Umím si představit, že v létě je to tu o trochu rušnější, ale teď v zimě to byl pravý opak. Jen my tři....noooo skoro :-) Za celý den jsme potkali tolik lidí, kolik lze spočítat na prstech jedné ruky.
Na trase dlouhé okolo 15 kilometrů jsme našli vyhlídky ze skal, skalní města a jednu vyhlídku, na kterou se jde z kopce. Jmenuje se Johanniswacht. Nevěříte? ;-) Tak se sem jednoduše vypravte. Skoro celý okruh vidíte na mapce níže. My jsme si ho trochu prodloužili, abychom to tam více probádali. Kdo ví, kdy se sem ještě podíváme.

Mapa od Míry




Schweizermühle

Bielablick




Johanniswacht

Místní tip na výlet



Teploty se celý den držely pod bodem mrazu, foukal studený vítr a v údolí nad řekou Biela se držela mlha. Jak příjemné by bylo přijít do tepla, dostat najíst a jít do peřin spát. Na nás při venkovní teplotě - 6 stupňů čekala chalupa, kde vevnitř bylo - 3,4 stupně. Tak to bohužel vypadá, když v ní nikdo od října nebyl. My jsme však zabojovali. Než jsme si uvařili a šli spát do svých spacáků, bylo vevnitř díky novým funkčním kamnům 20 stupňů.
Musím prozradit to, že to nebyla jen tak obyčejná chalupa, byla to chalupa po sudetských Němcích. Poté tu do své smrti žili místní lidé a dnes ji vlastní jedna rodina, která se tu schází. Tedy především v létě :-P

Druhý den na nás čekaly Brtnické ledopády. Tentokrát jsem si vzala o vrstvu oblečení navíc a mohlo se vyrazit. Ke konci mi bylo trochu větší teplo, když jsme stoupali sněhem sahající skoro po kolena. Hold zkratka....kratší, o to horší cesta. Ale abych zase nepředbíhala.
Auto jsme nechali ve vesnici Brtníky a po turistickém značení vyrazili na cestu. Nejdříve nás čekala Opona a zároveň první shledání s velkými ledopády. Poté jsme pokračovali dál, kde na nás čekala Konírna a v dosti klouzavém terénu jsme se dostali až na místo s názvem Brtnický hrádek, kde nepochybně stávalo ve skále zbudované obydlí. V těchto skalách Českého Švýcarska se skrývali lidé především z okolních vesnic během třicetileté války se Švédy. Podobné místo na nás čekalo už o něco dříve pod velkým převisem skály. Na památku tu zůstal viset obraz, který o těchto těžkých časech vypovídá.
Během dne jsme viděli ledopády Sloup, Betlém, Varhany a další. Bylo zajímavé sledovat také jejich barvu, která se měnila s barvou pískovce. Některé byly žluté až naoranžovělé, ke konci naopak téměř průhledné.
A než jsme začali stoupat naší již zmiňovanou zkratkou do kopců, opravdu zde byly vhodné návleky, vstoupili jsme do Jeskyně Víl. Jakoby zde vyrůstaly ze země ledové sloupky. A v kombinaci se svíčkami to vše mělo nádhernou atmosféru. Jen  to bylo trochu nepohodlné. Člověk se zde musel klonit, místy dřepět, dávat pozor, aby tu nestoupl na některou krásu vyrůstající ze země a v kombinaci s množstvím lidí a některých zvířat, kterým jejich páníčkové říkají psi :-P





Ledopád Opona

Brtnický hrádek

Jeskyně Víl


Okruh o délce asi 16 kilometrů jsme zakončili krásným výhledem s jasnou oblohou. Lepší rozloučení jsme si ani nemohli přát.


Mapa od Míry






Žádné komentáře:

Okomentovat