čtvrtek 11. dubna 2019

Po stopách Schwarzenbergů: kam nezapomenout zajít v Českém Krumlově a jeho okolí?


Města: Český Krumlov, Písek, České Budějovice, Rožmberk
Čas: 3 dny

Cestu do Českého Krumlova nám minulý rok vybral Ježíšek a už bylo na nás, jaký termín si vybereme my. Podmínka byla do konce března. Přiznám se, že jsem si na konci představovala mnohem jasnější a teplejší počasí. Ale byla by škoda cesty nevyužít, ať je jak je.


Pohled z okna v penzionu Prelát


Písek
Začátek cesty spolu s pátečním ránem začal deštivě. 
Naštěstí se vše, jak počasí tak i nálada, měnilo příjezdem do Písku tzv. královského města. 
Prošli jsme se píseckým náměstím a já zavzpomínala na pohádku V peřinách. 
Samozřejmě, že mě nic z pohádky nepřipomnělo, ale vůbec mě to netrápilo. Užívala jsem si procházky a naší cesty. 
Z náměstí už jsme nabrali směr k Otavě, kde vede přes řeku nejstarší most v Čechách. Pochází nejspíš ze 14. století, první písemná zmíňka pochází z dob Karla IV.

Písecký moc = nejstarší most v Čechách
Tady nás přemohl hlad, možná i chuť dát si pozdní oběd. Nalákala nás svým vzhledem na nábřeží Kozlovna. 
A od našeho stolu padaly jen slova chvály. Do té doby jsme si lépe v Kozlovně nikdy nepochutnali. 
Dalo se na web nezbytné hodnocení restaurace a pokračovalo se dál v poznávání. 

Opět se dostala navenek moje úchylka v poznávání hřbitovů. V Písku je za řekou jeden starý hřbitov a uprostřed něj stojí kostelík. 
Hřbitovu vévodí vzrostlé stromy spolu se starými pomníčky. Ovšem největším paradoxem je zimní stadion nalepený přímo na zdi hřbitova. 
Asi tuším jaký režim povolil tuto ohavnost. 
Ale nebudu se tady rozčilovat nad jejich estetickým cítěním 😀 Po nábřeží jsme pokračovali k dalšímu mostu, který vede na městský ostrov a z kterého jsou nádherné pohledy na centrum města.

Pohled na Písek ze hřbitova 

Pohled na Písek z mostu


Pomalu jsme se vraceli okolo městských hradeb přímo zpět do centra. Vzali jsme to okolo Křižíkovy elektrárny, dnešního muzea. 
Původně na tomto místě stával Podskalský mlýn, který byl přestaven a Křižíkem využit jako elektrárna. Tím se stal Písek prvním městem v Čechách, kde 21. června 1887 poprvé vyzkoušeli fungování veřejného osvětlení. 
Než zakoupili turbíny, mlýn fungoval poháněn vodními koly na spodní vodu. Dnes už celkem nepředstavitelné, natož že to není až tak dávno.

Na písecký most jsme se podívali z druhé strany, mnohem fotogenetičtější části, kterou všem doporučuji vidět. V pozadí vidíte na náplavce hezky upravené domky, narozdíl od druhého břehu a jeho funkcionářských staveb vzadu.

Písecký most v plné své kráse


Poslední zastávkou nám bylo písecké muzeum. Rozlohou je velmi rozsáhlé, my ho prolítli tzv. letem světem. 
Zaujalo nás především rejžování zlata a do té doby jsem netušila, kolik říčních perel dřív kraj skrýval. 
Ze všeho nejvíce mě ale zaujal jubox z první republiky. Dokonce nám na něj zahráli jednu ze šesti písní, kterou jsme si vybrali. Už ani nevím, která to byla. 
Paradoxem je, že tento jubox před pár lety, než přišel do muzea, stával v hospodě, tuším někde u Vodňan. Nevím, jestli neprohloupili. Vstupné do celého muzea pro dospělé je za krásných 40Kč.

Český Krumlov 
Po ubytování v penzionu Prelát jsme se vydali na obhlídku Krumlova. Cestou, na ulici Horní, jsme našli jednu z nejznámějších vyhlídek na krumlovský hrad a přes centrum došli k bývalému sídlu Schwarzenbergů. 
Hrad zpočátku patřil šlechtickému rodu Vítkovců a až přes Rožmberky se dostal k Schwerzenbergům, kteří o něj přišli v roce 1947 převedením do českého zemského vlastnictví. 
Ale abych o hradu nekončila smutně, ráda bych vyzvedla dobu největšího rozkvětu za dob Rožmberků, kdy se hrad změnil na honosnou rezidenci a vladaři zaujímali také nejvyšší zemské úřady v Království Českém.

Jeden z nejznámějších pohledů na krumlovský hrad


Večerní pohled z krumlovského zámku


Pohled na krumlovský hrad


Cestou zpět na penzion jsme se krátce zastávili v Zapa baru. A byli jsme příjemně překvapení, jelikož dělají výborné drinky a mají příjemnou obsluhu. 
Další den jsme zde vyzkoušeli, jak se pije pravý absinth. Byl to super zážitek, ovšem nedoporučuji těm, co nemají rádi lékořici. 
Líbilo se mi, jak jsem si pomalu kapičkami vody ředila silný absinth a tím si připravovala drink přímo pro mě šitý na míru. 
Přece jen 70% drink je trochu silné kafe. Také jsem si ho trochu přisladila cukrem, který se vkládá na speciální lžičku.

Druhý den jsme se probudili do chladného, mlhavého počasí. Což mě moc nepotěšilo, nicméně jsme i tak vyrazili za dalším poznáváním Krumlova a procházeli nejrůznější uličky. 
Do konce března bývá z hradu otevřená pouze hradní věž, ale při té viditelnosti, jaká byla, bylo úplně jedno jestli na Krumlov koukáme z hradní věže nebo jen z hradeb. 
Jen mě mrzelo, že ani zahrady kolem hradu nebyly dostupné. Otevírají se bohužel o něco později. Aspoň to mělo jednu výhodu, všude nebyly takové davy lidí, které znám z teplejších letních období.




Zastávku jsme si udělali na kafe v kavárně Kolektiv. Zpětně jsem ji našla na Tripadviseru a Restu. 
Je pravda, že se nachází na hlavní ulici a možná bychom stejně příjemnou našli v klidnějších bočních uličkách, ale už jsem chtěla zapadnout někam do tepla. 
Myslím, že to byla pro oba příjemná pauza.

Další naše zastavení bylo v muzeu loutek, kterému byl věnován celý dům. 
Nacházejí se zde klasické malé loutky po ty s lidskou velikostí. 
Pro nápadité jedince je tu možnost zkusit si vymyslet představení i s pódiem. Ale po pravdě jsme tu moc času nestrávili. 
No nejsme úplní nadšenci těchto věcí a zábavy.

Navečer jsme si vylezli na pořádný kopec nebo-li na Křížovou Horu a podívali se na Krumlov od místní kapličky. 
Ideální místo na piknik v letních měsících. Nám pořádně foukal vítr a mlha se od rána sice trochu rozestoupila, ale nebylo to úplně "ono". 
Raději jsme se šli rychle ohřát do penzionu.

Na vrchu Křížové Hory

Český Krumlov z Křížové Hory


Během dalsího dne jsme opustili na pár hodin město Krumlov a vyjeli do vodáky známého Rožmberku. Takový klid jsem tu vážně nezažila. 
Poznávací okruh jsme na hradě sice nestihli, ale pokochali jsme se alespoň jeho výhledy. 
Nicméně je příjemné vědět, že i mimo sezónu lze jeden okruh navštívit.

Hrad Rožmberk

Pohled od hradu Rožmberk


Procházkou jsme došli na kopec na druhé straně údolí, odkud je výhled přímo na hrad a jeho celý komplex. 
Tady jsem pochopila, že hlavní cesta na hrad byla z vedlejších kopců a z původního mostu zbyly jen pilíře. 
Dalším zajímavým místem na protější straně hradu je židovský hřbitov....no já vím....už zase hřbitov 😇 
Ten stojí v zahradě jednoho domu. No nejsem si jistá, že bych v takovém domě chtěla bydlet.

Židovský hřbitov
Zvonička s pozadím hradu Rožmberk


Hned za Rožmberkem směrem na Krumlov stojí po levé straně rybářská bašta. Žádná krásná a už vůbec ne luxusní restaurace, ale jídlo je skvělé. 
Vyzkoušeli jsme pravou hustou polévku s jikrami a mlíčím, zvěřinu a rybu a vše nemělo chybu. Takže nedejte na vzhled prostředí a vyzkoušejte! 

Již po cestě z Rožmberku
Večerní procházka zasněženým Krumlovem
začalo sněžit, což bylo o to romantičtější při večerní procházce Krumlovem. Posuďte sami. To kdyby si člověk naplánoval, tak to snad ani nevyjde. Byl to pro mě zvláštní pocit, když si uvědomím, že znám pouze letní Krumlov plný turistů.

Poslední nedělní den jsme chtěli vylézt na Kleť, ale když jsme se blížili ke kopci, od půlky byl zahalen v mlze. Tak jsme se smířili s tím, že tento den bude bez výšlapu. 
A popravdě řečeno, v té zimě jsem byla jedině ráda. Postačila nám zastávka u kláštera Česká Koruna a v Holašovicích
Bylo neuvěřitelné, jaký byl u kláštera klid. Nicméně nebyl ani otevřený, tak jsme pokračovali dál v cestě. Za celou zimu jsem nezažila horší cestu, jak tady na konci března směrem k Holašovicím.

Klášter Zlatá Koruna v zimě 

Jihočeská vesnička patří svým vzhledem a architekturou tzv. selským barokem k památkám UNESCO. A zasněženou jsem jí nikdy neviděla. My se zdrželi u tzv. místního Stonehenge. 
Paní si za námi přišla pro poplatek 70Kč/2 osoby, což se není čemu divit, když nám vyprávěla, jak kvůli této stavbě museli zakoupit několik pozemků.
Všichni turisti míří většinou k hlavnímu kruhu a kamenu uvnitř, my se díky ní seznámili i s půlkruhem opodál. Má sloužit jako očista těla od nemocí a dalších neduhů. 
Možná to někomu může připadat jako hloupost, ale každý z nás si na vlastní kůži vyzkoušel, že nějaká síla na tělo působila při tom kratičkém obřadu. 
A musím říct, že během roka mě žádná nemoc nepotkala.

Na návsi v Holašovicích

"Holašovický stonehange"

Probíhající očista těla


V Českých Budějovicích jsme měli sraz na náměstí v místní restauraci MET, kde jsme vyzkoušeli na doporučení sushi a nudle. 
Takže děkujeme za super tip a společnost Lukáše, který s námi nedávno trávil čas v Budapešti
Náměstí je moc pěkné v čele s radnicí, která místo odbíjení zvonů krásně hraje.

Viděli jste někdy zámek v Hluboké nad Vltavou v zimě? Myslím, že většina lidí ne. Tak co tomu říkáte, když se podíváte na fotky? Pro mě je sídlo Schwarzenbergů úchvatné po celý rok. 
V březnu návštěvníci můžou navštívit jeden ze zámeckých okruhů. 
My se prošli po rozlehlé zahradě a využili asi všech vyhlídek na město a jeho rybníky v okolí. Věděli jste, že jedním z majitelů byli Pernštejnové? 
Mě, jako rodáka z Vysočiny, tato informace zaujala. Založili také rybník Bezdrev, rozlohou druhý největší v Čechách.

Zámek Hluboká nad Vltavou 

Klika na zámku, která mě upoutala

Společné foto na závěr z Hluboké 

Jelikož nás přepadl absťák na kafe, zavítali jsme do místní cukrárny U Švehlů. Mají výbornou kávu a ještě lepší zákusky. Kde se na to s prominutím hrabe cukrárna s tradicí v Litoměřicích. 
Tam jsme zavítali z jednoho výletu na Sedlo, tak o tom snad někdy příště.