pondělí 11. února 2019

Do vánoční Paříže za 1 Kč



Zrovna jsme byli v létě na dovolené (vím, o té jsem Vám ještě nic nenapsala), když na mobil přistála zpráva, že máme koupené letenky za 1 korunu. Nikdy jsem na takovou velkou slevovou akci sama nenarazila, ale bylo mi jasné, že i přesto nebude výlet zrovna zadarmo. V této chvíli jsou letenky z Prahy do Paříže za necelých 800 Kč a když si spočítám náklady na benzin, dálniční známku a vlak ve Vídni, vyjde to pro nás výhodněji z Prahy. Také díky ušetřenému času, ale to jsme nemohli tušit.
Kdysi jsme měli koupené levné letenky do Marseille a Benátek, ale ve stejný termín se mi ženil bratr, tak bylo rázem po výletě 🤣


V pozadí se Sacre Couer

Výdaje
cesta na vlakové nádraží do Vídně
250Kč rakouská dálniční známka na 10 dnů
2x 1,80 euro nás stál vlak na letiště a zpět, což jedna cesta jsou 2 zastávky
Ubytování 1 500Kč pro 2 osoby
Karta Navigo 22,80 euro + 5 euro karta
Fotka na kartu 5 euro

Doprava
Do Vídně jsme se dostávali osobním autem a parkovali na vlakovém nádraží.... Tady jsme v automatu kupovali jízdenky. A nevím proč, ale nefungovala nám ani jedna bankovní karta, takže pěkně cash. Odtud už jel vlak rovnou na letiště, přesněji pod letiště. Po příletu na letiště.... v Paříži a terminál 3 jsme se odebrali na vlakové nádraží. Ještě kolem 20:30 bylo otevřené na to, aby jsme vyřídili kartu Navigo. Ta nás stála výše zmiňovaných celkem 27,80 euro. V porovnání by nás pouze cesta z letiště stála 10 euro. Někteří z nás neměli s sebou pasovou fotku, kterou lze asi 20 metrů opodál zařídit v automatu. Fotky stojí 5 euro a vypadali jsme na nich všichni dost hrozně. Nicméně účel splnily. Kartu Navigo nelze koupit přes platební kartu! Takže počítat rozhodně s hotovostí. Z dopravy jsem nikdy moc moudrá nebyla, jednou se nám podařilo nastoupit na druhý směr v metru, ale jinak jsme vždy dojeli, kam jsme potřebovali. Neviděla jsem velký rozdíl mezi vlakem a metrem. A snad nikde jsem neviděla tramvaj. K cestování jsme využili také autobusového spojení a jednou lanovky na Sacre Couer.
Metro v Paříži začalo fungovat od roku 1900. V porovnání s Prahou, tady se první metro otevřelo v roce 1974 a mělo 3 stanice.

Ubytování
Ubytování bylo zařízeno přes Airbnb. Takže jsme ještě večer navštívili v rychlosti čtvrť La Defensé, nejmodernější čtvrť Paříže. A v této části, kde naše cesta začala, jsme také symbolicky naši cestu ukončili na místních vánočních trzích.

















Průřez historií

Než začnu popisovat naše kroky Paříží, ráda bych zmínila pár faktů, které dokreslí představy o tomto historicky starém městě. Věděli jste, že Paříž bývalo nezdravé město plné epidemií? Zpočátko vzkvétalo díky obchodu. Jako památka po Římanech jsou v centru dodnes zachovány ulice v pravých úhlech.
Patronka města je Jenovéfa? A kdo to vlastně byl? Byla to žena, která zasvětila svůj život bohu a městu samotnému. A v té době jako jediná žena patřila mezi představenstvo města. Ta se také jako jediná chtěla postavit útoku nepřátel, kteří přicházeli k městu. Muži chtěli před útokem vystěhovat obyvatele. Jenovéfa byla zásadně proti a přesvědčila tamní ženy kvůli kterým zůstali i muži. Nakonec se útok nekonal, jelikož dobyvatelé město v meandru řeky obešli a pokračovali dál a útočili na jiných místech. Později ji dal Napoleon vystavět panteon, kolem kterého vedly naše kroky.
Velkému rozkvětu dosáhlo město za krále Ludvíka XIV., především v podobě staveb, které se dodnes zachovaly, např. zámek ve Versaille a za barona Houssmanna v 19. století, který zaváděl odpadní kanály, nechal vysázet stromy, byly zbourány zchátralé příbytky a tím přispěl i tzv. velkému uzdravení města.
A nemůžu ještě opomenout, že Paříž patřila mezi největší město Evropy. A jak jsme se s městem seznámili my? Prošli jsme samozřejmě ty nejznámější památky 🤗



1. den

Cestu jsme začali u Vítězného oblouku. Věděli jste, že měl původně stát na Náměstí Svornosti? Na místě, kde stávala Bastila, než byla dobita a nastolena republika. Na tomto místě nyní stojí Obelisk a na zemi jsou dodnes vidět základy tohoto vězení.
Vítězný oblouk byl postaven na počest vítězství Napoleona v bitvě u Slavkova. A nelze na tomto místě opomenout na hrob neznámého vojína, který symbolizuje konec první světové války.


Ulicí Avenue Kléber jsme procházeli k Palais de Chaillot. Z tohoto místa často začínají prohlídku průvodci z cestovek, jak jsem před pár lety na vlastní kůži zažila i já. A proč by ne? Je odtud nádherný výhled na Eiffelovu věž a část Paříže.

Byla jsem překvapena, že dnes nelze projít bez rámových kontrol ani pod Eiffelovu věž. Všude okolo jsou postaveny průhledné stěny. A když takto chodí všichni okolo, je kolem v parku pěkné bahýnko. A proč tu vlastně tato železo-ocelová konstrukce stojí? Líbí se Vám dnešní symbol Francie? Dříve rozdělovala společnost na ty, které stavbu podporovali a na ty, kteří proti ní protestovali. Jeden spisovatel dokonce napsal, že výhled z kavárny na Eiffelově věži je to nejhezčí místo Paříže, odkud se nemusí dívat na tak ohavnou stavbu jako je Eiffelova věž.
Byla tedy postavena za 27 měsíců a Eiffel byl státem donucen, aby 80% nákladů uhradil z vlastních zdrojů. Jen na samotný nátěr bylo potřeba několik tun barvy. A nelze ani opomenout na protesty pracovníků ohledně jejich bezpečí při práci ve výškách.
Poprvé byla věž otevřena v květnu 1889 u příležitosti světové výstavy. Budovy výstav byly ovšem brzy po otevření věže zbourány a také nad existencí Eiffelovky visel otazník. Raději na vrchol věže instalovali vysílač, zřejmě aby některé lidi umlčel.





Odtud jsme se přes park, kde jsme pořídili dohromady nespočet fotek, vydali směrem k Invalidovně. Místu, kde má hrobku Napoleon. Místu, kterému Ludvík XIV. věnoval velkou svou pozornost. Proč? A proč byla vystavěna? Samozřejmě pro invalidní vojáky. Ludvíkovi se totiž nezdálo, aby hrdinové z války žebrali na ulicích. Nevypadalo to za prvé dobře a za druhé chtěl, aby tito hrdinové dožili v klidu.
Dnes tady mají lidé do části expozice vstup do 26 let zdarma.



Odtud jsme si to už namířili přes Lucemburské zahrady k Notre Damu, jedné z nejstaršíčh částí města. V zimě nemají zahrady to kouzlo, které jsem zažila aspoň na podzim. A co teprve v teplejším období. Všude posedávající lidé, především studenti, díky blízkosti Univerzity Sorbony. Než jsme došli k Notre Damu, míjeli jsme Sorbonu a šli okolo univerzitní knihovny. Hned vedle knihovny stojí už zmíněný panteon věnovaný Jenovéfě, dnes spíše mauzeleum, kde je s Victorem Hugem a dalšími známými osobnostmi pohřbena také Marie Sklovoská - získala Nobelovu cenu za fyziku a chemii. Dovnitř jsme bohužel nešli, stejně jako do Notre Damu. Snad u nejznámějšího kostela Paříže nás odradila ta fronta dovnitř. Ale víte, že aby katedrála mohla být postavena, bylo v této části zbouráno několik kostelů, aby bylo materiálu na novou honostnější stavbu? A také že po několik staletí Notre Dame patřila k nejviditelnějším stavbám města? A v neposlední řadě byla Notre Dame největší katedrálou Evropy. Vstupné je tady dodnes zdarma a doufám, že to tak i zůstane.

Podél Seiny, kde se natáčely záběry filmu Maigret a případ mrtvého muže, jsme pokračovali dál a po projití uličkami jsme se ocitli u prosklené pyramidy na nádvoří Louvru. Pyramida je nazývána symbolem vstupu Paříže do třetího tisíciletí a stejně jako Eiffelova věž vzbuzovala u místních pozdvižení. Pod ní je nejstarší část - krypta Louvre. Věděli jste, že Louvre jako pevnost stála na okraji města a chránila jej ze západu? Byl v něm ukryt archiv a královský poklad. Ale už ve 14. století byla stavba součástí města a hradba byla vystavěna až o několik ulic dál. Za Ludvíka XIV. byl Louvre přestavěn a byl přezdíván výkladní skříní Paříže. V době, kdy někteří obyvatelé města, žili jako ve středověku. Jeho opakem byla Bastila.
Říká se, že pokud dnes člověk chce navštívit každou část výstavy, strávil by v galerii týden. Vzpomínám si, že jsem tady před lety viděla památky ze starověkého Egypta, obrazy a hlavně Mona Lisu. Oči z obrazu, které se na Vás dívají ze všech stran. Překvapilo mě, jak je ve skutečnosti tento obraz malý a z jaké dálky na něj můžeme hledět. Každému utne v paměti něco jiného :-) Co to bylo nebo spíš bude u Vás? Původně tento obraz vlastnil Napoleon. Však nejvíce se dostal do povědomí veřejnosti, když byl obraz ukraden. Naštěstí zloděj byl dopaden a obraz vrácen zpět.





Před cestou jsem ve skupině na Facebooku v Cestovatelské seznamce zaslechla, že poprvé v roce 2018 u Louvre v Tulerijských zahradách bydou vánoční trhy. Byly umístěny v pravé části zahrad pohledem směrem od Louvru. Uprostřed trhů stojí ruské kolo, které barevně svítí a je vidět na dálku. Na trzích jsme ochutnali místní svařák, ústřice a brambory se sýrem. Když bych srovnala ceny svařáku, tak v Paříži stojí 5 euro, v Drážďanech 3,5 eura, v Praze 60Kč. O chutnosti nemluvě, to nechám na každém z Vás.











2. den


Další a zároveň poslední den jsme se probudili do zataženého dne plného deštivých přeháněk. Napadalo mě, že mi nejspíš ani podruhé není dopřán výhled od Secre Couere. Když jsem zde byla poprvé, potkala nás mlha. Tato památka mi utkvěla v paměti a těšila jsem se, až ji uvidím znovu. Přitom nepatří mezi velmi staré památky města. Byla vybudována až v roce 1871 a jak to tady bývá s něčím novým, dodnes vzbuzuje diskuze.












Trochu jsem přeskočila, byl to totiž můj hlavní cíl dne. Ale nejdříve před návštěvou Sacre Couer jsme si prošli známou ulici Champs Elyseee, kde končí etapa slavného cyklistického závodu. Jelikož už před naší návštěvou proběhly některé z protestů, které poslední dobou doprovázejí život místních nespokojených obyvatel, pozorovali jsme rozbité výlohy, ale větší omezení to pro nás neznamenalo. Výlohy jsme si prohlídli a u té nejznámější se dámy vyfotily ;-) Ale nic se nám tam nelíbilo, tak jsme si ani nic z tohoto obchodu neodvezly.


Následovalo procházení uliček v Monmartru, včetně zmíněného Soucre Couer. Na představení do Moulin Rouge jsme nešli, ale vidět zvenčí jsme ho potřebovali. Pro ty méně zasvěcené zmiňuji, že šlo o tzv. bordel. Dnes zde probíhají představení na úrovni, která si neodpustí vidět místní smetánka Paříže. Ale jak jsem se sama přesvědčila tento obchod zde vzkvétá dodnes. Jednomu z účastníků bylo něco nabízeno, ale když si dotyčná osoba všimla, že bych mohla patřit k tomuto muži, raději odešla. Co to přesně bylo, můžeme jen domýšlet.







My jsme se pomalu přesouvali k naší poslední zastávce ve čtvrti La Defénse. Nasáli vánoční atmosféru a vydali se vlakem na letiště. Jen poslední upozornění na závěr...občas poslouchejte, co na letišti hlásí. Nám třeba měnili letenky kvůli změně letadla. Samozřejmě jsme na začátku jen zaslechli zkomolená naše jména.





        Bye Paris! ...francouzsky neumím ;-)