neděle 17. září 2017

Už pojedeme do Rumunska

Plánujeme cestovat a  Rumunsko volááá!!! Prosím pomozte nám doplánovat cestu.

Zbývá pár dnů do odjezdu :-) A my se válíme v posteli a zjišťujeme, že námi vybraný kemp je zavřený :-O


Snídaně v posteli


‌Celé léto sleduji, jak všichni někam cestujete a tak konečně přišla řada i na mě. Proto dnešní náš sobotní večer byl v procesu plánování. Pěkně doma u krbu v křesle jsme seděli s vínkem....neee kecám. Taková idylka to nebyla. Krb nemáme, křeslo je pouze objednané a večer jsme jeli pro mou švagrovou (ofociálně od minulé soboty), tak i bez vína. Ale grilovali jsme! :-D A to už je pravda. U toho jídla nám to jde nějak lépe, tak dnes pokráčujeme snídaní. Možná už je to vlastně brunch.




‌A proč píšu?? Pomožte nám prosím dotvořit naši cestu. Budeme vyrážet dvěma auty. První větší zastávkou nám bude Budapešť ještě v Maďarsku, kde strávíme noc. A po prohlédnutí města budeme vyrážet už směr Rumunsko. A našimi zastávkami bude město Arad, Banát, Sibiu, u Brašova se zdržíme v horách. Poté budeme pokračovat na sever.... Doufáme, že poznáme Draculovy hrady. Vidíme to to na různé túry, tak uvidíme, jak to dopadne. Určitě Vás postupem času taky budu informovat.

‌Tak prosím o typy, nápady a různá doporučení :-) Doufám, že jídlo budeme dokupovat cestou...mám správnou představu o obchodech? A doufám, že mě potká teplejší podnebí, než tomu máme právě v ČR, hmm??

‌Už se ladíme na cestu, tak nám pomožte se pořádně těšit!
‌MichaelaInMalta + others 5 people to Romania

úterý 29. srpna 2017

Když Prahou jdou


In this story I would like to show you my nice time in Prague. Why not? Many tourists visit Prague every year and say how beautiful it is. I attach photos of my city walk a few weeks ago. Hope that I will walk through Prague with camera more often.

Nějaký čas trávím volné chvíle v Praze. A to bych nebyla já, abych nechodila na procházky a neudělala nějakou tu fotku. A proč taky ne, když pro cizince je Praha nádherné město! A několikrát se mi v zahraničí stalo, že nevěděli, kde je Czech Republic, ale Praha či Prag nebo Praga znají :-) Doufám, že podobných procházek bude víc. Teď už mám stěhování a hlavní nakupování do bytu za sebou....asi každý pochopí, kdo zažil.... tak bude i více času na zábavu.

PS.: Čeká Vás toho na blogu mnoho...něco z Českého ráje, Kokořínska, Šumavy, Radyně, jížní Moravy atd.

Pohled z Jiráskova mostu
Náplavka

Petřín

Strahovský klášter

Petřín

Petřín

Přidat popisek


Kostel sv. Michala

Kostel sv. Michala

sobota 15. července 2017

S bouřkovými mraky po mlynářských stezkách & With stormy clouds around watermills

Finally we have nice weather so we went to trip around water mills. The mills are not so special but the way leads through beautiful countryside. And the last steps led to Krakovec castle.
At the beginning of our trip we traveled by train to station Strachovice. There was stormy in middle of forest and we thought that it is finish of our trip. During waiting to same train which would take us back. The weather changed to better and we decided to continue in out trip.We went along the creek and after few metres we met first water mill - Cukrovi mlýn. Now it is just big family house.  And I was a little disappointed. We still continue by the way. There was beatiful countryside around us, everywhere meadows and forest. And in the middle of a forest the storm has begun even with hailstones. This weekend had the same happiness my brother but only in different forest...were are just a family.
We had completely soaked shoes, but we did not have a choice and had to go on. Next short stop was in Uhrovic mill. They are repairing the mill and you can see animals which surprised us for example polar foxes or camels. The next part of the trip has already been hurried because we had an appointment with friends. So  have seen Mochův water mill rebuilt as a the hotel and as the last wonderfully repaired Jankovický water mill. But be careful the way around small river is without bridges so sometimes it is difficult to overcome it. It's a little adventure.
Towards the end of our trip was Krakovec Castle. We came late, so we couldn't go inside. Here was the asylum of Jan Hus.
Because we did not manage to get to our car in time, we tried to stop some car. But the problem was, the road ends in the vilage, so there are not many cars going there. 
Fortunately, we stopped two young people from Austria who were on a trip to Krakovec Castle. They took us to our car. Finally, we had good story for our friends.


Krakovec


Nastává moje nejoblíbenější počasí v roce, kdy je vše zelené, okolo nás jsou samé květy a konečně nastává příjemné teplo. Někdy se stane, že mi je dokonce horko. A po půl roce zimy jsou to opravdu vzácné a krásné momenty. Toto období a každou vycházku pojím se sběrem bylin. Takže spojuji užitečné s ještě užitečnějším ;-)





U Milíčova


Tentokrát jsem se nechala unést nápadem navštívit mlýny a na závěr zříceninu hradu Krakovec. Nakonec se moje představy mlýnů, podobajících se tomu, jaký je v pohádce Princezna ze mlejna, nevyplnily. Když pominu bouřku s kroupami, která nás chytla v lese. Zbytek cesty jsme šli v promáčených botách.


U rybníku Ožehák


Ve Všesulově jsme nastoupili na vlak, který nás zavezl na lesní zastávku Strachovice. Strachovice byste hledali těžko, je to osada nedaleko od zastávky. Tady pro nás nastávalo velké dilema. Stáli jsme na zastávce v bouřce, a přemýšleli, že stejným vlakem nejspíš pojedeme zpět k autu a tím celou cestu ukončíme. Chvíli před tím, než jel vlak zpět, jsme vyrazili po modrém turistickém značení na cestu za mlýny. Poté jsme přešli na červené turistické značení, až jsme došli k rybníku Ožehák, který je obklopen lesy. Pár kilometrů za ním jsme potkali první, 300 let starý, Cukrovic mlýn. Svým vzhledem mlýn vůbec nepřipomínal, možná jen svou mohutností.


Cukrovic mlýn

A tak jsme pokračovali dál, kde jsme se po cestě nejdříve schovávali před bouřkou a nakonec došli k mlýnu Uhrovic. Tam na nás pro změnu vykoukly lamy a poté velbloud, který se okolo volně procházel.


U Uhrovic mlýna

Tady už nás začal tlačit čas, takže jsme přidali do kroků a proběhli vesnicí Milíčov a pokračovali k poslednímu Mochovu mlýnu. Lidé tady najdou ubytování a možná to byl nejhezčí mlýn dne.
To jsme ještě netušili, jaké dobrodružství nás čeká při přeskakování Šípského potoka, kde vede proti proudu stezka. Cestou jsme potkali krásné opravené stavení, to bylo záviděníhodné. Soukromý objekt je bývalý Jankovický mlýn, jak jsem se později dověděla.


Mochův mlýn


Šípský potok

Nakonec jsme si prohlédli zvenku zříceninu hradu Krakovec, která pochází ze 14. století a je významná tím, že zde našel azyl Jan Hus.


Krakovec

Poslední kousek cesty jsme stopovali a zastavil nám rakouský pár žijící v Praze. Vlastně to bylo moje první stopování v životě a skoro nic tu nejelo, protože cesta na Krakovci končí.


P.S. kdyby někdo nevěděl, co s chatkou :-)




neděle 18. června 2017

Sázavským pacifikem na Český Štemberk - Trip to the Český Štemberk castle

The first days after arriving back from Madeira I went to another trip for one day. We travelled by train to Český Štemberk where is beautiful castle. You can see it yet from train station. I had go around it and I tried to take the best photo. I wanted to send it into competition about the best photo of the Český Štemberk castle but at the end I didn't send it. We lost one of the first inside sightseeing this year because we had few kilometres before our finish. We continued from the castle by foot around 8,5 kilometres around the river around green touristic tagging. Finish of our trip was in Ledečko where is train station. From there we went home.



Pohled na Český Štemberk od vlakové zastávky


Aklimatizace z madeirského prostředí měla proběhnout právě na této cestě, kde někteří lidé kolem mě trochu trpěli... Směrem na Český Šternberk jsem jela ve vlaku tzv. Sázavským pacifikem s chlapy, kteří byli celí v černém a k tomu seděli na straně, kde na ně svítilo sluníčko a chtěli na můj vkus až příliš větrat. Moc nadšeně se netvářili, když jsem se na ně obrátila s žádostí o zavření okna :-( Možná to byla celkově špatně načasovaná cesta, jelikož mě trápil časový přesun (i když pouze jedna hodina), spánkový deficit a místo krásných výhledů na Sázavu jsem se občas nechala ukolébat vlakem.
Jakmile jsem ale vystoupila z vlaku, zapomněla jsem na všechny ty nepříjemné pohledy a byla jsem zaneprázdněna jedním pohledem. A to na hrad, který je od zastávky krásně vidět. Musel prozkoumat ze všech stran včetně nedaleko vzdálené hladomorny. Jelikož byla vyhlášena soutěž o nejhezčí fotku hradu, byla jsem myšlenkami u focení, nastavování programů atd. Nakonec jsem žádnou fotku nestihla ani poslat, tak tentokrát o to hezčí fotky můžete vidět v článku :-)


Pohled od hradu na meandr řeky Sázavy


Český Šternberk


Český Šternberk s městečkem pod ním


Český Šternberk


Nádvoří hradu


Nakonec jsme na jednu z prvních prohlídek interiérů v letošním roce nečekali, protože jsme měli před sebou cestu asi 8,5 kilometru a časově jsme byli vázání spoji vlaků. A každý, kdo cestuje občas vlakem, asi ví, jak je nepříjemné si nechat ujet vlak 5 minutami a čekat hodinu na další. O to horší je to v chladnějším předjarním počasí, kde není možnost navštívit místní hospůdku.
Naše cesta od hradu vedla vesničkou pod ním a dále pokračovala podél řeky Sázavy po zelené barvě až do Ledečka, kde jsme nastoupili na vlak.

Poslední pohled na Český Štemberk



neděle 11. června 2017

Jak se balím na cestu?


Pro někoho je to triviální věc, jiný toho má plnou  hlavu. A jelikož na mě občas padají tyto dotazy, rozhodla jsem se zveřejnit můj seznam na Madeiru. Aneb jak vše sbalit do batohu, který se vejde do příručního zavazadla. Tedy batoh okolo 30-40 litrů.





Jídlo- bagety na cestu, Tyčinky, hroznový cukr, sáčky čajů
Flaška s filtrem
Spacák
Alomatka
Penize
Pas
Dezinfekce
Vlhčené ubrousky
Hygiena (malá balení nejlépe v průhledné kapsičce kvůli kontrolám na letišti)
Rychleschnoucí ručník
Toaletní papír
Oblečeni - spodní prádlo, ponožky, termo prádlo, nepromokavé kalhoty, dlouhé elasťáky, třičtvrťáky, termo tílko, tričko s dlouhým rukávem, mikina, softchellová bunda, trička 3, šátek na hlavu a na krk
Boty - pohory
Nový foťáček
Pláštěnka
Mini lékárnička
Sáčky
Power banka
Skládací batoh
Čelovka
Noviny na pozdější sušení bot


A pro inspiraci tady odkaz na dobrý článek na netu  a ještě seznam, který mi byl poskytnut před cestou na Korsiku. Zde je třeba odebrat např. rukavice. Prostě je třeba nesbalit vše ze seznamu ;-)

oblečení: spodní prádlo 4x (+ 2x sportovní podprsenka) ponožky 7x (pokud bude pršet, je dobrý mít suché na každý den) triko 2x (+1 v jednom pojedeš) termo mikina 1x (pojedeš v tom) termo triko 1x softshelová bunda 1x (pojedeš v ní) pláštěnka 1x kalhoty (ideálně sportovní, lehké co dobře schnou) 1x (pojedeš v nich) boty (trekové + bylo by dobré mít lehké botasky, ale ty se asi nevejdou. Naimpregnovat) ručník 1x plavky 1x Vybavení čelovka krém na obličej / opalovací krém jelení lůj ibalgin svalová mast? spacák (raději bych teplý, pokud by se nevešel, vezmi letní s tím, že možná budete hledat bydlení) karimatka (mám tu nafukovací, ale taky zabere místo. Popřípadě tu co jsi měla na Korsice a složit ji do malého čtverce) flaška na vodu (ideálně 2x, nevím jak často budeme mít možnost načepovat, pamatuješ na Korsiku...) foťák powerbanka sirky/zapalovač provázek/náhradní tkaničky Doklady občanka kartička pojišťovny cestovní pojištění kreditní karta řidičák

úterý 16. května 2017

Zimní přechod Jeseníků - Winter crossing through the Jeseníky mountains

Before my flight to Madeira I was for one weekend in mountains Jeseníky. Jeseniky are on the north of Moravia. Fortunately we had beautiful weather unlike last year, so we were lucky.
I spent weekend with four other people. Two of them I met for the first time in my life. First night we slept in village Zlaté Hory and next morning we moved to Bělá pod Pradědem where we started our trip to Červenohorské sedlo. Thanks the good weather we could go to the top of Keprník hill. There were windy and chilly weather so we took some pictures and we continued in our journey. During trip we had beautiful views and we went around one chapel which I had to visit when I saw it. Suddenly there was silence, not windy, when I walked in.
We spent evening in sauna and restaurant in Červenohorské sedlo where we also slept in apartment.
Next morning we continued in our trip to hills. We visited cottage Švýcárna and the highest hill Praděd. There was a beautiful view but also a strong wind that I was glad when we went down. Our last stop was on cottage Barborka where I slept last year. And really last steps were around river to Karlova Studánka. It's nice city with good atmospehe so I want to visit it in time without snow. There is waterfall and spring of water in middle of village with some interesting houses around it. At the end we traveled back by bus to Bělá pod Pradědem where we had a car and we went back to homes.

Chata Šerák


Než jsem se odjela ohřát na Madeiru, čekal na mě přechod Jeseníků. Akci jsme neplánovali moc dopředu, což se nám úplně nevyplatilo při hledání ubytování, protože byla sezóna jarních prázdnin ve školách a všude bylo plno. Po této zkušenosti doporučuji zajišťovat ubytování o trochu dříve.
První noc jsme nakonec strávili v Zlatých Horách v hotelu Minerál.  Odtud jsme ráno vyrazili směrem do Bělé pod Pradědem, kde jsme zaparkovali auto před obecním úřadem na další dva dny a vyrazilo se na túru. První den jsme měli naplánovanou trasu na Červenohorské sedlo. Počasí nám vyšlo podle představ, takže jsme nehledali žádné zkratky a rovnou vyrazili na vrch Keprníku s nadmořskou výškou 1423, který lze na trase vynechat. Ještě jsme se cestou zastavili na chatě Šerák s 1 351 m.n.m. Z chaty nás čekal kopec na Keprník. Moc dlouho jsme se nahoře nezdržovali, protože dost foukal vítr. Velkým zážitkem bylo pozorovat lyžaře při sjezdu. Někteří předváděli nevídané kousky a my uhýbali raději mezi stromy ne-li ještě dál a někdy pomalu i na ně. Někteří si totiž myslí, že po posilnění mají více sil, než je tomu ve skutečnosti :-O


U chaty Šerák

Chata Šerák

Keprník

Při cestě zimní krajinou na Červenohorské sedlo jsme měli nádherné výhledy do krajiny a na Praděd, který nás čekal další den. Před posledním příjemným klesáním do sedla návštěvníky hor čeká kaplička, kde se můžete zapsat do knihy návštěv. Jsem tam ;-)

Kaplička u Červenohorského sedla

Kaplička u Červenohorského sedla

Výprava s výhledem na Praděd


Ubytování v Červenohorském sedle jsme měli v Apartmánech Červenohorské sedlo. Přestože je tu pouze pár domů, pokaždé se tu najde zábava na večer. My neodolali sauně, abychom byli ready na další mrazivý den. A po celém dnu venku je aspoň pro mě příjemné se vyhřát. V domě je zároveň výborná vinotéka, které stála za vyzkoušení. A to rovnou v sauně. Dále lze pokračovat na malé občerstvení do místního baru.


Pohled na Červenohorské sedlo

V neděli nás na cestě pohlídal pořádný pes až na chatu Švýcárna. Po občerstvení a ochutnání místního likéru nás čekalo stoupání na Praděd. Počasí se nám vydařilo mnohem víc, než jsme si mohli přát. Na rozdíl od minulého roku, kdy jsme Praděd raději vynechali. V letošní roce tradiční návštěvníci těchto hor viděli některé kopce v dáli poprvé v životě. A parádní byl i výhled na Nové Stráně.


Náš vlčí průvodce

Ovšem na vrcholu Pradědu byl pořádný vítr, kde běžkaři téměř nemuseli používat hůlky k odpichování. Občas jsem sama měla pocit, že mě to vezme a odnese. Proto jsme tu zvládli pár fotek a rychlým krokem si to mířili do tepla na chatu Barborka. Z ní už nás čekalo klesání do Karlovy Studánky. Cesta tu byla místy poměrně ledovatá, proto jsem raději neriskovala jít cestou podél potoka a raději narozdíl od ostatních zvolila vrchní cestu. Ještě bohužel neuplynulo dost času od mé korsické zlomeniny, tak si myslím, že opatrnost je na místě. Díky tomu bylo více času se projít lázeňským městečkem Karlova Studánka, která na mě udělala opravdu příjemný dojem. K podívání stojí za to vodopád, "ledotrisk", místní lázeňská architektura a k ochutnání voda z místního pramene.
Nakonec jsme se nechali odvést autobusem​ k autu a pokračovali do svých domovů.


Pod vrcholkem Pradědu

Pod vrcholkem Pradědu, kdy lyžeři jsou poháněni větrem místo odpichování hůlkami

Vrchol Pradědu

Pohled z Pradědu

Léčivý pramen v Karlově Studánce

Karlova studánka z ledostriskem

Karlova Studánka

středa 3. května 2017

Dámská jízda na MADEIRU - ostrov věčného jara = Ladie's trip to Madeira

Itinerář:
1.den odlet
          2.den Machico, poloostrov São Lourenço, Santana
   3.den západ, vyhlídka Cabo Girão,  Funchal, Monte
 4.den Levády Caldeirão Verde, Inferno
5.den Pico Ruivo
6.den Rabacal, Leváda das 25 fontes a Leváda do Risco
7.den Bolcones, Leváda Riberio Frio
8.den přílet

Poloostrov São Lourenço

Last summer I bought cheap fly tickets only with a hand back from from Berlin to  Madeira from EasyJet. I was flying at the beginning of March with 4 other people and ultimately one at of whom was a man.
I spent one week on island which nick name is "island of neverending spring". I saw flowers everywhere and I made a lot of photos during this trip.  Since then I love calla because of scent. It  was really beautiful to see it. Island is still green because of a lot of water from north. The north is cooler and more rainy than the south. Thanks to the "lavada" where bring water from north to south and farmers can grow of bananas and others products. There are many hiking trails around the levada in mountain with nice view, countryside, natural park, waterfalls and so on... Sometimes I had feeling that I am in jungle. And when you see field in rocks that it is the reason why you can feel as in Bali or Phillipines because of similar countryside
All time we traveled by car which we borrowed at the airport. The first and last night we slept at the airport in sleeping back and five days we slept in floor of a house in São Vicente on the north of island. We had full comfort for our needs.
One day we visited the easternmost place on the island São Lourenço and the next day we went to the highest mountain Pico Ruivo with 1862 metres above sea level. We also spent several hours in the capital city Funchal.
We visited also some levada and the most beautiful levada was Caldeirão Verde for me. Unfortunately there wasn't very good weather at this place, There we didn't have a views of the ocean even though it was still the best levada. At the start of our trip we saw old-looking houses with long straw roof.
During these days I tasted their typical cake, wine and main food. The cake was a little bit like gingerbread and wine was like portuguese liqueur with 19 percent of alcohol. Exactly special wine on my birthday :-) They have special production of it. In the past they didn't know why the wine is so good for people in England. So one day they sent the wine back their own wine to Madeira. They found that the wine is better then the same fresh wine at home so they were trying to find different production. They finally found that it's frost - the wine on the way to England became freezed and thanks to this gets unique flavor. The main food is beef meat with vegetables and chips. It is delicious and it's mistake not to taste it.
Important information for the future tourist is that the airport of Madeira is one of the most dangerous in the world. There are words which I use very often: brigada=thank you, miradouro=view,levada=waterpipe.
I thought that I would see the centre of Lisabon on the way back because we should have had several of time in Lisabon. But we had a few hours delay from Madeira to Lisabon in Portugal. So it was a pity and I hope that I will see it in the future.

Leváda Caldeirão Verde


V srpnu minulého roku jsem na internetu objevila možnost koupit si s dalšími holkami levné letenky u společnosti EasyJet na březen. Cílovou destinací se měl stát ostrov Madeira. Představa, že si zkrátím zimu, mě lákala natolik, že jsem do toho po pár dnech váhání šla. Koupila jsem letenky pouze s příručním zavazadlem, s přestupem v Lisabonu, a dámská jízda nakonec s jedním chlapem mohla pomalu začít.
Start dovolené připadl na čtvrtek 2. března, kdy jsme odcestovali nakonec ve čtyřech lidech místo plánovaných pěti. I tak to byl vydařený týden dovolené, přestože jsme se nikdy dříve všichni dohromady ani jednou nesetkali.
Nejsnažším způsobem, jak se dostat na berlínské letiště, se pro nás stala cesta autem i přes různé akce autobusových společností. Hlavně při cestě zpět by nás v noci čekalo několik hodin na letišti, než by nám jel první autobus do Prahy. Tomu jsme se snažili vyvarovat, protože každý z nás si našel důvod, proč být o něco dříve doma.
Cesta na Madeiru probíhala podle plánů, ale asi už nikdy v životě si nezvolím leteckou trasu, kde bude jedna hodina na přestup. Protože s malým zpožděním letu se dostat v Lisabonu z terminálu 1 na terminál 2 (odletové a příletové haly) a provést veškeré odbavení je téměř nadlidský úkol. Pokud znáte filmy, kde lidé se všemi věcmi běží přes celé letiště, všechny předbíhají ve frontách a přiběhnou k bráně za minutu dvanáct, tak to jsme byli my. K přesunu z terminálů nám nestačily ani autobusové linky pro cestující zdarma a brali jsme si na ten kousek taxík. V tu chvíli všichni nedoufali, že se to zvládne. Ale já na ten ostrov chtěla. A tak jsme si vybrali všechno štěstí a další věci jako ubytování a půjčení auta moc nevycházely.
  • ‌Doporučuji si zkontrolovat všechny podmínky při půjčování aut. Nemusí se stát, že si levně půjčíte auto, ovšem jste omezeni kilometry na den. Pak to téměř nelze dodržet a platíte penále. Protože ve finále je nesmysl mít auto a jezdit autobusem. Tak se nedá nic jiného dělat, počítáte kilometry.....někdy lepší nepočítat.... a zvyšující se penále, ale jezdí se dál a dál.
  • ‌Další věcí je, že Airbnb je určitě dobrá věc, ale zároveň se Vám může stát jako nám, že si chlapec vzpomene v den letu, že taky poletí třeba do Barcelony. A sprcha na závěr dne po tom sprintu na letišti, kde se přestupovalo, prostě nepřijde. Díky tomu jsme si hned první noc vyzkoušeli, že plánovaná poslední noc na letišti je opravdu reálná ;-) Přestože jsme měli pouze příruční zavazadla, každý jsme měli s sebou malý spacák. A když si dáte všechno oblečení pod sebe, může to být poměrně příjemná noc.

První den dopoledne jsme vyrazili již s půjčeným autem do města Machico, které jsme si procházkovým tempem prošli a začali si užívat krás ostrova, ladit se na jeho atmosféru. A také nakoupili jídlo a pití na první výlet na poloostrov São Lourenço, což je nejvýchodnějším místem Madeiry. Tady nás přivítalo sluníčko a já si po letošní dlouhé a tuhé zimě užívala během výletu odpočinku v trávě a přemýšlela, kdy se mi tohle podaří doma. V květnu nebo až v červnu?? Kdo ví.... Všude okolo nás byly krásné květy, výhledy na oceán a také majestátní pohled na letiště, jehož přistávací plocha je prodloužená takovým mostem, pod kterým projíždějí auta a který drží obrovské pilíře. Letiště zároveň patří k nejnebezpečnějším letištím na světě.

Machico
Machico



Poloostrov São Lourenço

Poloostrov São Lourenço


Poloostrov São Lourenço

Poloostrov São Lourenço

Navečer nás čekala cesta do severní části ostrova a to do města São Vicente, kde jsme byli ubytovaní na dalších pět nocí. Pronajali jsme si přízemí rodinného domu, kde bylo ovšem chladno a vlhko. Přesto byl pro nás dům dostatečný. Poskytoval koupelnu s teplou sprchou a vybavenou kuchyň. Oproti původnímu plánu, který zahrnoval spaní venku, to byl vlastně luxus.
Cestou do našeho nového domova jsme navštívili město Santana, které na nás křičelo ze všech průvodců. A vlastně ani moc nestojí za to. Jsou tu pro turisty uměle vytvořené jejich původní typické domy, které vidíte vyfocené v každém katalogu :-) Ale pokud člověk navštíví levádu Caldeirão Verde, taktéž hned na začátku u Queimadas, uvidí typické obydlí místních obyvatel.


Santana



Bydlení a zahrada v São Vicente


São Vicente

São Vicente

Stará cesta pod vodopádem ze São Vicente

Pláž v São Vicente, kde se surfuje


My jsme druhý den (v sobotu) chtěli podniknout výlet na planinu Rabacal a jít okolo levád. Netušila jsem, jak rozdílné počasí dokáže být na malém kousku ostrova. Tak strašně foukal vítr a pršelo, že se mi nechtělo vylézat z auta, natož abych někde chodila. Proto jsme raději přejeli na jih, kde krásně svítilo sluníčko a bylo o poznání tepleji. A právě takové počasí je pro Madeiru typické - deštivý sever, suchý a slunečný jih.
Na jihu jsme se zastavili u vyhlídky Cabo Girão, která je se svými 600 metry druhá nejvyšší v Evropě.


Přírodní bazénky v Porto Moniz


Stoupání z Porto Moniz

Pozor na krávy na cestách!

Vyhlídka Cabo Girão


Vyhlídka Cabo Girão

Dále jsme pokračovali do hlavního města Funchal. Prošli se centrem, ochutnali místní zmrzlinu, došli do parku a promenádou šli zpět. Příliš mě nezaujalo, když pominu počasí.


Funchal

Park ve Funchalu

Na závěr jsme vyjeli neskutečný kopec k Monte, kostelu od něhož​ je krásný výhled na hlavní město s přístavem a na oceán. Velkou atrakcí je možnost odtud sjet z kopce na saních. Nedostala jsem k tomu odvahu a raději se šla projít zahradami, ve kterých jsem obdivovala různé kytky a hlavně jejich květy. A tady se to stalo....zamilovala jsem se do kalů, především do jejich nádherné vůně.

Jelikož nám předpověď počasí hlásila stále ne moc lákavé počasí na planině, zvolili jsme nedělní cestu okolo levády Caldeirão Verde, o které jsem se zmiňovala výše v souvislosti s typickým místním obydlím. Cesta kolem levády mi připomínala prales, každou chvíli jsme vytahovali čelovky, protože se procházelo mnoha tunely. Kdykoliv jsme se díky levádě mohli schladit a omýt, což bychom ocenili především v teplejším ročním období. K dokonalosti už jen chyběly výhledy, kterých jsme si díky mlze moc neužili. Přesto tento výlet řadím k nejpovedenějším i díky dlouhému vodopádu, kde jsme nedohlédli na jeho samotný začátek kvůli husté mlze okolo. A také Inferno na závěr, které opravdu připomíná peklo, jak jeho název napovídá. Spadají tu vodopády do hluboké propasti ve skalách a lidé na místo přicházejí skalními tunely, kde už z dálky je slyšet hluk vody, který se násobí odrazem od skal. Ono to bylo jen částečně na závěr, protože nás čekala ta samá cesta zpět. Možná byste se divili, jak byla o dost rychlejší oproti cestě tam. Vše už bylo nafoceno ;-)

Začátek cesty k levádě Caldeirão Verde


Inferno

Cesty kolem Levády Caldeirão Verde

V pondělí jsme si holky daly zabrat a vylezly na nejvyšší horu Madeiry Pico Ruivo, která má 1862 m.n.m. Po obědě se hora často halí do mlhy. Proto jsme si dokonce přivstaly.
Vyrážely jsme z Pico do Areeiro, kde je on-line kamera pro pozdravy domů a kde jsme byly podobně vysoko jako nejvyšší hora. Ale nás čekalo velké klesání a pak nakonec stoupání po schodech. Ten den jsme vystoupaly 308 pater. Všem vřele doporučuji dodržovat zákazy, protože to jsme málem neudělaly, a čekala by nás úzká cesta bez zábradlí s propastí pod nohama, sesuny půdy na cestě a kdo ví co ještě.
Tento den jsme potkaly cestou zřejmě známého madeirského ptáka, minimálně se u něho lidi zastavovali a fotili, tak jsem se taky přidala. A kdyby se chtěl ještě někdo optat, vážně nevím, zda umí létat :-)


Pico do Areeiro

Cesta na Pico Ruivo

 Cesta na Pico Ruivo

Cesta na Pico Ruivo

Vrcholová na Pico Ruivo

Na vrcholu Pico Ruivo




Jedny ze schodů, které jsme vyšly







Na vrcholu Pico Ruivo

Pohled z Pico do Areeiro


Poslední dva dny byly ve znamení levád. Jedna cesta byla okolo levády Riberio Frio a druhá konečně z planiny Rabacal k Levádě das 25 fontes a k Levádě do Risco, kde jsou vavřínové lesy chráněny UNESCEM. Zároveň poslední dva dny jsme se mazali opalovacím krémem "o sto šest", protože místní ostré sluníčko nám dalo v horách zavyučenou. Dodnes se koukám na ruce na hodinky a na pruhy na lýtkách :-D
Na místní přírodu jsem si rychle zvykla a tak poslední dva výlety nebyly příliš ohromující. Výlet z Fria bych dokázala oželet úplně. Nevím, jestli jsem si vážně tak rychle zvykla, ale leváda je snad ve všech turistických průvodcích. Ale spíš v tom mají prsty vyšší síly, kterým se v tomhle ohledu říkají peníze. Všem vřele doporučuji vyhlídku Balcones, ale pokud před tím půjdete v horách, taky Vás příliš nepřekvapí a asi ani nenadchne.

Vyhlídka Balcones



Leváda Ribeiro Frio

Leváda Ribeiro Frio

Výhledy z Levády Ribeiro Frio


Leváda Ribeiro Frio

Předposlední den jsme z planiny sešli do údolí k levádě, kde nás čekal velký vodopád a o pár kroků dál vodopády 25 Fontés. Odtud jsme pokračovali po levádě dál, kde již tolik turistů nechodí, ale my tu potkali dva Čechy. Částečně jsme se vrátili zpět, kde jsme po téměř přehlédnutelné cestě pokračovali ještě níže do údolí, kde jsme byli ještě vzdálenější od množství turistů. Za to cesta zpět stála za to. Do obrovského kopce jsem lezla téměř po čtyřech. O to kratší cesta to byla. Nevím, jestli pro naši lenost nebo únavu, ale nechali jsme se odvést zpět k autu. Rozhodně by poslední kilometry po asfaltu nebyly zrovna nejpříjemnější.

Rabacal


Na začátku Levády do Risco
Leváda do Risco
Vodopády 25 Fontés


Levády

Poslední večer jsme ochutnali jejich typický pokrm, který spočíval ve špízu s hovězím masem, zeleninou a nesměly chybět, pro dnešní dobu módní, hranolky. Jídlo stálo necelých 10 euro v poměrně luxusní restauraci....jen pro srovnání cen na ostrově.
A z posledního dne cesty Vám toho už moc nenapíšu, přestože jsem mohla být v Lisabonu a podívat se do jeho centra. Díky zpožděnému letu jsem si to vše musela nechat ujít.
Nakonec jsme měli štěstí v neštěstí i se zpožděním, které nás potkalo, protože jsme v 1 hodinu v noci přiletěli do Berlína a brzy ráno uzavřeli letiště díky stávce. Kdo ví, kde bychom čekali a jak dlouho.
Štěstí bylo i v počasí během našeho pobytu, kdy následující týden byl ve znamení dešťů a bouřek bez možnosti příletů a odletů letadel.

PS: nejpoužívanější madeirská slova byly miradouro=vyhlídka, leváda=vodovod, brigada=děkuji.

Miradouro






 




Přikládám mapy cest, které se mohou hodin k výše popsanému:

Mapa Madeiry