pondělí 16. ledna 2017

Krkonoše - Benecko - challenges

We hesitated where we stay during Christmas holiday. At first we thought about Gargano in Italy and then about Tatry mountain in Slovakia. One week before Christmas we chose Benecko in Krkonoše mountain. We had special accomodation in small family hotel - Penzion Holubec ;-) You can see photo of the hotel and nice view during sunset.
First day we went to walk to city centrum and around Benecko village. We stood on tower Žalý where we had view to valley and on other side we saw the highest mountain Sněžka.
Next day was the plan to go to skiing so we rented a cross country skus And went to Rovinka. The way And weather was good for both of us so we continue. Finally, after 14 kilometres we arrived to Labská bouda where I met my friend. It was nice but short meeting. We made one photo together and we had to travel back because it was late afternoon. On the way Back, near Vrbatova bouda, we enjoyed beutiful sunset. It was first our challenge on the holiday. We arrived in the dark after 6 pm in the evening.
Next day my body was painful after 30 kilometres but I had in plan other challenge. It meant downhill skiing because I didn't do it last five years maybe longer. I started on small hill with children but then I was on larger hill ;-) This day was last day in year 2016 so it had beutiful symbolism.
What challenge wait for me in 2017??
In New Year we were on small trip around Benecko and Vítkovice. We tried to find a cottage where I was for one week on holiday 15 years ago. Probably we found it out and you can see photo. But who can be sure if it is this cottage where I spent my holiday?? :-)
On this trip we went around old house where I had impulse to look inside. Next the door I saw picture where was drawn old part of Benecko. So I have one special memory at home from my holiday. Last day I had to say bye to the lovely mountains and Benecko.


 Benecko




Blížily se vánoční svátky a pořád nebylo jisté, kam se vyrazí. Jednou to bylo Gargano v Itálii, podruhé Tatry a sněžnice. Až týden před Štědrým dnem jsme potvrdili Krkonoše. Místo, které jsem navštívila asi před 15 lety. Ještě tu ani nestál penzion Holubec, kde jsme byli dnes ubytovaní. Mimochodem se o nás staral příjemný manželský pár. Protože mimo hlavní sezónu jsou ceny ještě příznivější, možná za nedlouho Benecko projedu na kole - to abych začala teda hned z jara trénovat. Třeba tu potkám i starší sympatický holandský manželský pár, s kterým jsme si vždy večer popovídali a popsali zážitky z uplynulého dne.

Penzion Holubec


Říká se, že je tady nejvíce slunečních dnů v Krkonoších. A asi jsme zjistili proč. Protoze další střediska totiž leží především v údolí, ale z Benecka jsou krásné výhledy. Posuďte sami ;-)





1.den
Nejdříve na řadu přišlo seznámení se s blízkým okolím, nabídkou služeb a o něco vzdálenějším okolím. Vyrazili jsme cestou, která vedla asi 3 kilometry do kopce, abychom tam ještě vylezli dalších pár schodů a stáli na rozhledně Žalý. Odtud jsme měli rozhledy do údolí směrem na Jilemnici a Vrchlabí a na druhé straně si prohlédli vrcholky krkonošských hor.


Rozhledna Žalý





2.den
Přišla na řadu první challenge. A to v podobě běžek. Z mé strany nejsou běžky novinkou, ale pro jiné byly. Plán byl následující: uvidíme, jak to půjde, popřípadě dojedeme až na Labskou boudu, viz. mapa.



Po nastoupaných 14 kilometrech se stal sen skutečností. A my se mohli u čaje sejít s dalšími výletníky. Tím zdravím Pavlu a Romana :-)

Labská bouda


Cestou jsem neodolala jet se nepodívat na pramen Labe, když to na podzim ze Špindlerova Mlýna nevyšlo. Málem jsem to i přejela, kdyby mi nebylo zvláštní to množství laviček na jednom místě. Přestože nebylo příliš sněhu, tady na vrcholcích ho bylo stále dost na to, aby místo bylo skoro celé pod sněhem. A povětrnostní podmínky zařídily, aby byl sníh zmrzlý jako led. Nebyl to příliš příjemný sjezd k Labské boudě. Ještě horší sjezdy by to byly bez půjčené čelovky až na Benecko. Ještě jednou děkujeme.


Nad Horníma Mísečkama

Pramen Labe



Udělali jsme poslední vzpomínkové fotky při západu slunce na Vrbatově boudě po cestě na penzion a už nezbývalo nic jiného, než nasadit tempo a být co nejdříve zpátky v teple. Po cestě jsme potkali několik opozdilců a to nejen s čelovkami, ale i bez, s pejsky, dětmi atd.

U Vrbatovy boudy

U Vrbatovy boudy


U Vrbatovy boudy




3.den
Po předchozím dni mě bolel "celý člověk" a moje sedřené paty ještě víc. Ale stálo to za to! Proto program dalšího dne byl o něco klidnější. I když mi srdce na začátku bilo jako o závod. Moje největší challenge na Benecku! Postavit se po několika letech na sjezdovky. Moje poslední lyžování bylo dost nepovedené na to, aby ve mně zanechalo strach na dlouhou dobu. A to se podařilo překonat :-) První dvě jízdy jsem byla na mini kopečku s dětmi, ale pak jsem přešla dál na větší kopec, abych zkoušela sjet co nejlépe. Tento den byl stylově dnem posledním v roce 2016.






 Jaké challenge přijdou v roce 2017???



4.den
Trochu jsme si do nového roku pospali a moje paty stále bolely. Ale říká se: jak na nový rok, tak po celý rok. Proto jsme vyrazili do terénu. Během posledních dnů mi přišel poměrně podrobný popis chalupy na Benecku, kde jsem trávila již zmiňovaný týden před x lety. A tak jsme vyrazili směrem na Vítkovice. Otázkou je, jestli jsem chalupu našla, ale v mých vzpomínkách byla asi taková, jakou vidíte na fotce.



Cestou do Vítkovic jsem našla památku na tyto dny na Benecku. Není to žádná známka a ani magnetka z turistického centra, nýbrž namalované staré Benecko. Cestou jsem totiž ze zvědavosti nahlédla do polorozbořeného domu a za dveřmi stál tento obrázek v rámu. Rám by se mi zpátky do kopců nesl těžko, ale obrázek mi bude tou nejlepší vzpomínkou.



Na Rovince, kde začínal i ten nejtěžší běžkařský výlet, jsme se občerstvili teplou polévkou. A vydali se na poslední 3 kilometry na Benecku, protože další den přišlo už jenom balení, loučení. Nakonec cesta domů. Ta se nám trochu zkomplikovala sněžením (první den padalo) a čekáním na silničáře.

Rovinky



Na závěr si dovoluji doporučit stáhnout si "Krkonošské komiksy" vydané v roce 2016. Najdete tu zajímavé příběhy z minulosti a mně se to hodně líbilo. Ještě teď čtu poslední věty.


Žádné komentáře:

Okomentovat