Náš pobyt se blížil ke konci a v této části, již čtvrté, chci představit naše poslední dny cesty. Připomínám, že na začátku jsme trávili několik dnů v
Maďarsku, hlavně v Budapešti, poté jsme pokračovali přes
Sebes, opevněný kostel, Draculův hrad a tzv. pyramidy do hor na Transfagarasan s cestou na nejvyšší horu.
At this part I want to introduce our last steps on the trip in Romania. First steps were few days in Hungary, exactly in Budapest, then we traveled througt Sebes city, Draculas castle and place which is call as pyramids. We were in mountain, near the Transfagarasan with the biggest mountain.
|
Kolo na hradě Rasnov |
Cesta přes hrady a kláštery do pohoří Bucegi
Tentokrát jsme nocovali v opravdu povedeném Campu Vampaire camping ve městě Bran. Stál nás podobně jako byt. "Což se tedy vyplatilo." Navíc večer přišel majitel, že se v kampu nesmí rozdělávat oheň a museli jsme ho ihned uhasit. Tím ukončil celkem i naši veškerou večerní zábavu, protože při pár stupních nad nulou není úplně příjemné sedět na lavičce a popíjet studené nápoje. Dorazilo nás hodnocení na webu, kdy si jeden kluk pochvaloval kamp a pro potvrzení přidal fotku u ohně.
Tonight we slept in crazy Vampaire camp in Bran. The night cost as accomodation in flat from previous day and furthermore we could not make a fire. We had to extinguish the fire and so our fun went off. At night it was 5 degrees and you do not want to sit outside without heating from the fire. Camp, however, had a good rating on Google - there was a rating with photos of the fire, which made us a bit angry.
Sem jsme se přiblížili kvůli druhému Draculo
vě hradu, hradu Bran, kde paradoxně bylo více stánků a turistů, než na předchozím Draculově hradě, přesto že tento hrad nikdy nevlastnil. Možná zde byl vězněn. Ovšem anglický spisovatel Bram Stoker, který o Draculovi napsal knihu, nikdy v Rumunsku nebyl a tento hrad viděl pouze na obrázku, přesto sem děj zasadil. Hrad slouží jako muzeum, má několik malých místností, schodišť, skrytých míst, že jsem při jeho prohlídce neměla tušení, kde se přesně nacházím. Ještě větší překvapení pro mě bylo na závěr, kdy jsem zjistila, že jsem prošla celý vnitřní okruh dokola a ocitla jsem se znovu na nádvoří. Zajímavostí je, že do konce 2. světové války tu žila Marie Edinburská a její dcera.
We traveled there for the second Dracula castle, Bran castle. Paradoxically there were more tourists and various thematic stores, even though Dracula never owned the castle. But english writer Bram Stoker who wrote about Dracula, saw this castle on the picture in a library and so wrote about it as Dracula's castle. I inspected the castle from inside. There is a museum and a lot of small rooms, staircases and secret rooms that I have no idea where I am. Next castle we visited was Rasnov. You can find it about 15km from Brašov. The castle has beautiful views of the local hills and the valley. We walked by narrow streets from 13. century where still people live. Interestingness is a well with deepness of 140 metres. It was built by Turkish prisoners whom a freedom was promised. Unfortunately they never got it.
|
Hrad Bran |
"Rasnov, zřícenina hradu, na kterém žijí běžní obyvatelé."
Další hradní zastávka byla u hradu Rasnov. Leží 15 km od Brašova a myslím, že by byla chyba ho vynechat pro jeho krásné výhledy na zdejší kopce i široko do údolí. Procházíte se úzkými uličkami ze 13. století a hrad má ještě pořád stálé obyvatele. Zajímavostí je studna hluboká 140 metrů, na které pracovali turečtí vězni. Byla jim slíbena svoboda za její vykopání. Ale té se jim za odvedenou práci stejně nedostalo.
This day we visited also castle Rasnov. You can find it 15 km from Brasov. From castle is beautiful view to local hills and on other side to wide valley. We walked by narrow streets from 13. century where still people live. Interestingness is well with deepness 140 metres. It made turkish prisoners whom was promised freedom after job but freedom still didn't come.
|
Hrad Rasnov |
Z hradu Bran a Rasnov jsme si udělali skoro poslední výlet k duchovnímu místu ve městě Sinaio. Prohlédli jsme si klášter pojmenovaný podle biblické hory Sinaj, založený v roce 1695. Skládá se ze dvou nádvoří a v centru leží kostel v byzantském slohu. Dodnes v klášteře žijí mniši, kteří nosí tradiční oděv.
Odtud jsme pokračovali k zámku. Ani netuším, co se ve všech budovách skrývá. V některých jsou restaurace, v jiných hotely. Ale hlavními budovami jsou zámky Peleš a Pelisor. Řekla bych, že stavby jsou něco mezi hradem a zámkem, těžko identifikovat. Zámek Peleš by měl být přístupný veřejnosti, ale natáhlé lano a stráž tomu moc nenasvědčovali. Byl dostavěn v roce 1914 pro Karla I. a jeho ženu Alžbětu. Ta se zasloužila o výzdobu interiérů. Zámek má 106 pokojů a 3 500m². Tato impozantní stavba se skládá z německých dřevořezeb, muranského skla, italských artefaktů a mnoha dalších vzácností. Vevnitř by se měly nacházet benátská zrcadla, renesanční zbraně, perské koberce, nábytek zdobený perletí, ebenovým a ořechovým dřevem, kůží atd.
Avšak se zámkem je spojena temnější část historie, kdy zde pobýval diktátor Ceaušescu. Bral si sem státní návštěvy a proslulý je hon Muammara Kaddáfího, kdy v okolních hvozdech údajně přišel na honu o život člen vládní delegace libyjského vůdce Kaddáfího. Prý to nebyla náhoda...
After Bran castle we visited spiritual place in Sinaia city. It was a monastery built in 1695 composed of two courtyards and byzantine church where a monks still live.
Close to the monastery there are 2 castles - Peles and Pelisor. The Peles castle was buildt in 1914 for Charles I. and his wife Mary. Peles should be open to public but the guard in front of the door did not allow to go inside to anyone. House has 106 rooms and 3 500 square meters and is built in German woodcuts with Murano glass, Italian artifacts and other raritis. Inside should be Venetian mirrors, Renaissance weapons, Persian carpets and furniture decoreted by pearls with ebony wood and leather etc. With the castle is conected a darkness history with Ceausescu. He was visited by politicians from around the world, including Muammar Kaddáfí. During hunting, one man from the governmental delegation died. Probably it wasn't happenstance...
|
Klášter v Sinaji |
|
Zámek Peleš a Pelisor |
Touto nocí pro nás končilo nocování venku. Dalo nám tentokrát zabrat, než jsme si našli nějaké vhodné místo na spaní, ale nakonec stálo za to. Místo se našlo na paloučku u lesa u národního parku Bucegi. Podle množství ohnišť, které jsme ráno viděli, nebyli jsme zdaleka jediní, kdo tu kdy nocoval. V této části Rumunska se zvyšuje pravděpodobnost setkání s medvědem, proto jsme žádné jídlo nebrali do stanů a ani nenechávali v bezprostřední blízkosti. Ráno jsme vyšli po křížové cestě na kopec, kde jsme se vrátili jakoby o několik let zpět. Na kopci se staví kostel, což dnes považuji spíše za raritu a cestou jsme potkali starší paní se šátkem na hlavě, která se mi zaryla do paměti, takovou babičku kterou známe spíš z pohádek.
This night was the last we slept outside. I hoped this was the last this year. This time it was difficult to find place for sleeping. We found it on meadow next to a forest and national park Bucegi. Seems that on this place a lot of people were sleeping because there were a lot of fireplaces. We left all the food in the car for night because warning about bears. In the morning we went to hill near our camp where some small church was built. Some old grandmother sat at the church and maybe she was magical because she looked like from fairy tale.
"Nejen v Egyptě můžeme vidět sfingu."
Hned na začátku bych chtěla všechny varovat, kteří budou mířit do parku Bucegi v centrálním Rumunsku. A to tím, že lanovka jezdí ze Sinaia jen do 14:30. Nám to předchozí den zkomplikovalo plány, ale ten brzký čas je vlastně i opodstatněný. Naše túra byla dost náročná, i přesto že jsme se nahoru nechali vyvézt lanovkou. Nahoře v nadmořské výšce okolo 2 000 m.n.m. jsem si připadala jako v jiném světě, protože příroda tu je úplně jiná, než kde jsme dosud několik dnů pobývali. Po náhorní plošině , aspoň tedy vzhledově, jsme šli několik kilometrů, kde byly k vidění kameny nejrůznějších tvarů. Asi nejznámější z nich je Sfinga, tedy velký kámen připomínající Sfingu z Egypta. Naším cílem byl obrovský kříž na skále. Byl postaven na památku obětem druhé světové války. A je odtud nádherný výhled, který stojí za to. Nás z 2 250 m.n.m. čekalo jen klesání. Občas dost prudké a ke konci jsem byla už vděčná za každou menší rovinku. Cestou nás občas potkaly řetězy a jinde pro změnu žebříky, ale nakonec jsme sestoupili na krátkém úseku do 1 000 m.n.m.
Zároveňt tímto výletem jsme pomalu končili naši dovolenou a cestu do Rumunska.
At the beginning of this part I want to inform about the opening hours of the cable car. It is closing soon afternoon at 14:30 in the September. It is logical because the way back take about 5 hours. So if you want to go up in the evening, you will back in the night. The plateau is around 2 000 metres above sea level. We went many kilometres where are rocks of different shapes for example the most popular sphinx. The aim was big cross which was built as a memory to victims of world war. There were also beautiful view from 2 250 metres above sea level. On the way back we were climbing ladders and chains because the way was steep to 1 000 metres above sea level.
The trip to Ramania was almost over.
|
Bucegi |
|
Sfinga v Bucegi |
|
Bucegi |
Přespání na bytě v Sebes, který se poprvé osvědčil, na nás udělal opět dojem. Jako stálí zákazníci jsme dostali slevu.
V 10 hodin dopoledne jsme vyjížděli ze Sebes a za 10 hodin včetně přestávky na oběd a rychlého nákupu místních produktů jsme dorazili na Vysočinu. A mohly začít přípravy na svatbu. V 11 hodin večer jsem šla na šípky. Dostala jsem totiž za úkol vyzdobit altánek na obřad :-O A takto to dopadlo....
First sleeping in apartment in Sebes was ok so we slept there even the last night during a travelling back. As repeating customer we had sale for second night there. With smaller stop in Budapest for last shopping and break for lunch we were at 10 p.m. in Vysocina. Prepering for the wedding could beging at 11 p.m. I promised to prepare place for ceremony and it looked like.....
|
Svatba na Moravě |