neděle 25. ledna 2015

Co někoho může zarazit...


Dlouho jsem nepsala, jelikož jsem neměla moc pozitivní, ale spíše smutné informace z Malty...takže si pamatujme, že zdraví máme jen jedno. Ale teď už k hlavnímu tématu tohoto článku. Dnes jsem se rozhodla napsat pár vět, které mám již dlouho v hlavě. Asi od té doby, co jsem byla naposledy na Maltě. Jde o některé věci, které mě dřív nebo později zarazily...bud teď nebo v minulosti...


Největší kopec ve Vallettě vyfocený nemám, tak aspoň tento
  • Malta je téměř rovný ostrov, kde nemůžeme vyrazit na žádný výlet do hor nebo kopců. Nadmořská výška se od západu ostrova snižuje. Ale věřte nebo ne i tady můžete najít pořádný kopec a to ve městě.
 
 
  • Přestože je maltský jazyk dosti vzdálený tomu našemu slovanskému, některá slova máme velmi podobná ba i abeceda je téměř stejná až na některé výjimky. Například x čtou jako š. Takže se nebojím některá slova přečíst, protože mi většinou rozumí. A naše škola je u nich skola a káva je u nich prostě a jednoduše kafe.
  •  Maltská čísla naopak zase můžete používat v Tunisku a Turecku a budou Vám rozumět.
  • Kočky můžete vidět na každém kroku, jak se někde vyhřívají, čekají na nějaké jídlo. Jsou různých barev až kolikrát přechází zrak. Snad úplně každá rodina má doma kočku a asi nejen jednu. Ovšem ty se venku moc neukazují, protože nemají příliš velký výběh a majitelé se obávají možné srážky s autem.

  • Jejich kuchyň se podobá kuchyni italské. Takže různé druhy těstovin, ale i pizza je na denním pořádku. Mnohem více jedí ryby, které mají čerstvé z moře. Poprvé jsem ochutnala pravý kus tuňáka a jaká to byla lahůdka. A navíc příloha k tomu byly špagety. Naopak některé věci přebrali od angličanů a to např. černý čaj s mlékem, na který jsem si velmi rychle zvykla i já. Typické maltské jídlo je králík. Omáčka mi trochu připomíná guláš, jinak nevím, jak bych onu chuť popsala. Ale úplně nezapomenutelné je pastizzi. Nedávno ho na lodi jedla i Angelina Jolie, ale nemyslete si, že to je nějaká dietka. Nikdy jsem to nezkoušela upéct, ale tento pokrm se skládá převážně z mouky, oleje a ricotty jako náplně.

pastizzi

  • Stopy angličanů jsou tu opravdu všude. Můžete si zavolat z červených telefonních budek, ale i jízda v autě je stále dodržuje v levo. Takže opatrně při přecházení silnice. Já si zatím dávám pozor jen při přecházení silnice, protože za volant jsem si zatím nesedla. Zřejmě nemám odvahu, jelikož ulice jsou pro mě příliš úzké, auto příliš velké. Navíc kdo zastaví na stopce? ...asi jenom já :-) Takže riskuji, že do mě někdo narazí ze zadu. A o nějaké přednosti z prava či leva nelze ani mluvit. A navíc se ještě musím naučit často troubit. Troubit před zatáčkou no prostě téměř vždy.
Poměrně starší fotečka...ale šla jsem přeci telefonovat :-)


  • Malta se řadí mezi státy, kde můžete řídit s kapkou alkoholu v krvi. Bohužel někteří si tu kapku alkoholu představují trochu jinak. Ale nikdo se nemusí obávat ze zastavení od policistů a následném odebrání řidičského průkazu. K zastavení řidiče může dojít snad jen pouze v situaci, kdy opravdu hodně kličkuje autem po silnici nebo se stala nehoda. To pak nezáleží na pojištění auta, ale vše jde z vlastní kapsy.
  • Někteří lidé v zaměstnání, opravdu ne všichni, drží dlouhou polední pauza po obědě, kdy ji lidé často využívají k odpočinku. Takže otevření některých obchodů se dočkáte kolem 4 hodiny odpoledne. Poté se nemůžeme divit, že vydrží čilí dlouho do večera, někdy i do noci. Zde je zvykem, že mladí i staří se k večeru setkávají na procházkách, v barech, kavárnách. Hlavně se skoro s každým známým dáte do řeči.
  • I když stojíte na zastávce, nezapomeňte si stopnout ten svůj autobus zamáváním rukou. A není výjimkou, že autobus jede i několik minut předem, tak se nevyplatí chodit přímo na čas. Nebo také jede i o půl hodiny později. A občas nepřijede přímo autobus. A někdy nepřijede vůbec. Ale nechci strašit. Teď jsou stále nějaké změny ohledně místní dopravy, tak uvidíme, jak to bude pokračovat. Ale společnost Arriva, která tu byla před tím má nedostatky i v České republice, tak nesvádějme to na jiný životní styl jižních států.

I takto může vypadat autobus

  • Vždy mě upoutají pozornost děti, které bývají venku do noci a to hlavně o prázdninách. Ach ty zvyky, kdy je v ČR "normální", že školkáčci chodí spát po Večerníčku. Není žádný problém potkat maminky s miminkem v kočárku v pozdních večerních hodinách, někdy téměř k půlnoci. 
  • Velký šok mi poprvé přinesl Pacaville. A ne jen mě. V létě se zde byl podívat můj bratr a byl poměrně dost udiven. A proč? Téměř všechny slečny mají dosti miniaturní kousky oblečení, boty s co nejvyššími podpatky. Make-up je poměrně výrazný. A slečny na pláži byly trochu v potroušeném stavu s flaškou tvrdého alkoholu v ruce a velmi vřele se bavily s chlapci. Navíc všude plno policistů, kteří pouze dbají na bezpečnost. Tedy občas se stane, že najdou slečnu v dost potroušeném stavu se sukynkou těsně bod zadek, boty položené vedle ní atd. Hold jen pro ni přijede záchranka. Tady se lidé baví do brzkých ranních hodin. Takže znám i případy, kdy sem lidé jeli přímo už z letiště, aby nic nezmeškali :-)

... a další rozdílnosti zase příště :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat