Máte svá vysněná místa, kam se chcete v životě podívat? Takových otázek jsem dostala víc než dost. Samozřejmě i já mám taková místa, ale kupodivu to nejsou žádné Thajsko, Keňa atd. Ovšem pokud se tam někdy dostanu, určitě se zlobit nebudu a bránit se už vůbec ne. Moje místa jsou většinou poměrně nedaleko z České republiky. A která to jsou? Ještě než je začnu jmenovat, což u mě není úplně obvyklé, abych psala o svých plánech, mám tu ještě jedno prvenství. Dnes Vám nepíšu sama, protože soutěž, kterou vyhlásili na webu Blogerky nezaujala pouze mě. Rádi bychom spolu, já a Honza, vyrazili na několik dní do Švýcarska. A když nad tím tak přemýšlím, říkám si: povede se nám to?
Tímto Vás všechny zdravím :-)
A tak jaká místa to jsou, kam se chci podívat?
Za prvé je to Švýcarsko. Stát, ve kterém žije část mojí rodiny, přesto jsem se tady nikdy nezdržela ani na pár dnů. Jednou jsem málem jela hlídat malé holky od sestřenice mé mamky a tím bych poznala ne jenom turistická místa, ale i život místních lidí u Zurichu. Nahlédla bych do jejich životů a poznala mentalitu těch, kteří mají jeden z nejlepších finančních systémů na světě. A pyšní se nejen tím, ale také vynikajícími hodinkami a čokoládou. A tu já miluji!
Tu bych pak potřebovala vychodit a to nejlépe ve starobylém centru Zurichu, kde lze najít podél řeky Limmat kostely, starobylé domy, kavárny a fontány. Rozhodně bych nechtěla zapomenout na kostel sv. Petra, kde je největší ciferník na věži v Evropě. Několik kilometrů bych ráda nachodila u nedaleko vzdáleného Bodamského jezera, které je druhým největším jezerem v Alpách. Další zajímavostí je, že leží na hranicích tří států - Švýcarska, Německa a Rakouska.
 |
| Zurich by internet |
 |
| Bodamské jezero by internet |
Švýcarsko jsem navštívil již asi třikrát, ovšem pokaždé jsem pouze projížděl. Nebyl čas se zastavit na delší dobu a trochu poznat tuto zemi, což mě vždy mrzelo. To, že je zde krásná příroda ví asi každý. Sám jsem to několikrát poznal, když jsme projížděli starými vesnicemi, kde jakoby se zastavil čas a mohli jsme pozorovat krásnou přírodu kolem. Jezdí zde například vlaky s prosklenými střechami, aby cestující měli výhled na hory a lesy okolo, což mi přijde jako skvělý nápad. Všude po kopcích se pasou krávy a to doslova – u každého drnu trávy jednu najdete, tím jsem si jistý. Jak je zde navíc zvykem, krávy nosí na krku zvonec, jehož zvuk se nese až do údolí a člověk si připadá jak v reklamě na Milku. Ostatně kolem právě těchto zvonců se vedou velké debaty a pře mezi ochránci zvířat a farmáři. Jak si asi dokážete tipnout, ochráncům zvířat se nelíbí věšení těchto velkých a možná i těžkých zvonců (nikdy jsem ho na krku neměl, ale velký je) na kraví krky. Říkají, že hlasitý zvuk zvířata trápí. Místní farmáři samozřejmě oponují, že se jedná o tradici a navíc to má i své praktické využití, víte schválně jaké? Louky a stráně, na kterých se pasou, jsou obrovské a mnohdy mají několik kilometrů. Farmáři tak díky zvoncům svá zvířata snáze najdou. Dále pak tento zvonec upozorňuje i řidiče, kteří projíždí okolo pastvin. Zvířata se častokrát dostanou i na silnici a mohou způsobit nehody. Nicméně tyto plechové zvony nedělají vrásky jen ochráncům zvířat a s tím se pojí i trochu vtipná historka – švýcarská armáda zakoupila před pár lety nový radarový systém vzdušné obrany. Chtěli jednoduše sledovat případné narušitele vzdušného prostoru, což dnes dělá každá armáda, nicméně díky těmto plechovým zvoncům, které krávy nosí na sobě a vzhledem k vysoké nadmořské výšce, ve které se pasou, se jednoduše tyto krávy zobrazovaly švýcarské armádě na radaru, jako letadla J. Zde by si každá kráva mohla prostě říct „všichni jste blázni, jenom já jsem letadlo“.
Cestou po Švýcarsku jsme se samozřejmě museli několikrát zastavit v místních obchodech se sýry, které mají opravdu výborné. Alespoň malý obchůdek naleznete v každé zapadlé vesničce a za návštěvu určitě stojí. Vzhledem k rozdělení Švýcarska na několik kantonů, kde se mluví různými jazyky (mají celkem 4 úřední jazyky), jsem se zde setkal s celkem zajímavým jevem. Paní, která v obchodě nakupovala přede mnou, mluvila na prodavačku francouzsky, což by nebylo nic
neobvyklého, kdyby ji paní prodavačka neodpovídala plynulou němčinou. No víte, my se se Slováky taky dokážeme bavit, ale přece jen ta čeština a slovenština jsou dost podobné jazyky, ale němčina a francouzština? Každopádně je to hrozně zajímavá země, jak už svou kulturou nebo přírodou a rád bych zde strávil více než pár hodin v autě nebo pár minut v obchodě.
A co bych tedy rád navštívil?
A co bych tedy rád navštívil?
Asi jako každý chlap jsem jako malý miloval vlaky. Tak trochu mi to i zůstalo, i když cestování s ČD mě tedy ani trochu neláká a nebaví. Nicméně ve Švýcarsku bych rád navštívil Glacier Express. Nejslavnější panoramatickou železnici, po které projíždíme 8h krásnou horskou přírodou ze Svatého Mořice do Zermattu. Na palubě si dáte oběd a vychutnáte si ho cestou v 91 tunelech, které jsou na trase. Když už budeme v Zermattu, určitě bych se rád místní zubačkou na vrchol Gornergrat v nadmořské výšce 3 130 m. n. m. Z toho místa můžete vidět až 20 čtyřtisícových vrcholů (pokud máte štěstí na počasí). Místní zubačka překonává převýšení 1500 metrů a je stará přes 100 let! Odsud je pak dále možné vyjít na několik horkých túr nebo cyklistických tras. Ve Švýcarsku ovšem není jen krásná příroda. Určitě bych chtěl navštívit město Lucern (Lutzern), které leží ve střední části země. Je zde spousta památek, muzeí a dobrých restaurací. Je zde třeba nejstarší zakrytý dřevěný most na světě. Jak už Míša psala, ve Švýcarsku dělají výbornou čokoládu. Proto bych určitě chtěl navštívit jednu z mnoha čokoládoven, které tu mají. Nabízí se třeba čokoládovna Cailler v obci Broc. Ale to raději až na závěr výletu, mohlo by se taky stát, že bych ji tam snědl všechnu a nevešel bych se pak ani do Glacier Expressu, ani do zubačky. No, když o tom tak přemýšlím, dost možná bych neměl ani šanci toho tolik sníst, protože před Míšou si žádná tabulka čokolády nemůže být jistá :-)
Vyjmenoval jsem jen pár míst, která bych rád viděl, ale v celém Švýcarsku je jich celá řada. Pokud bych měl naplánovat výlet na celý týden, určitě by mi to zabralo dost času, vybrat ta správná místa a hlavně načasování s přejezdy a ubytováním. Právě takové informace můžete najít na stránkách http://mojesvycarsko.com odkud bych já většinou čerpal.
 |
| Svatý Mořic by internet |
A koneckonců bych se možná ve Švýcarsku potkala nejen s rodinou, ale také s Hagi, kterou jsem poznala na Maltě. Všem se nám na lodi podařilo spálit od sluníčka. Ale na výlet snad vzpomínáme všichni v dobrém.
Další místo po Švýcarsku jsem si vybrala Slovensko. Na Slovensku jsem byla už několikrát, ale nikdy jsem nenavštívila Slovenský ráj. V Českém ráji mi bylo krásně a ani nemáme tolik žebříků a řek, které na návštěvníky čekají na Slovensku.
Na dalším místě stojí Chorvatsko a s nim Plitvická jezera, Itálie, kde bych se procházela po jejich dlouhých písečných plážích a navečer poznávala města, jako jsou Řím, Milán a Pisa. Nebo třeba jen poseděla s místními v té nejzapadlejší vesničce, kterou si jen dovedete představit. Koneckonců neznám balkánské země, o kterých si myslím, že by ještě mohly mile překvapit.
A nakonec se třeba podívám do trochu vzdálenějšího Maroka. Lze v něm najít pláže, moře, hory, poušť a mnohá další. Zároveň patří ke státům, kde je teplo a i lidé jsou vřelejší, scházejí se na veřejných místech a život jednoduše žijí. Tak třeba někdy 🙂
Ale jak to tak bývá, je škoda nevyužít dobrých možností, které přicházejí, a nenavštívit místa, která zrovna nepatří k těm vysněným, ale nějakým způsobem mě zaujaly a lákají. To se stalo minulé léto, kdy jsem koupila letenky. A tak se právě chystám s lidmi, které jsem v životě neviděla, na pár dní na ostrov v Atlantiku. Přivezu Vám jaro! A taky nějaké zážitky a fotky. Fotky budou možná ještě lepší, protože se právě sžívám s novým foťákem.
