Loď, lodě, lodění

Dnes jsem se rozhodla ukázat na jeden paradox v mém životě, který se týká právě lodí.

Pokud zapátrám v paměti na moje dětství a lodě, tak si vzpomínám na lodičky z papíru a jejich pouštění někde u potoka nebo rybníka. Ale hlavně si pamatuji na rodinné výlety, kde někdy jejich součástí byly projížďky na lodi po rybníce. Ačkoliv jsem již ve velmi brzkém věku uměla plavat, tak tento typ zábavy jsem nesnášela, pokud jsem měla na sobě oblečení. Vzpomeňte jen na Titanic :-D Ještě teď mám v živé paměti slzy, které mi tekly po tváři, když jsem kolikrát nastupovala na tu věc, která se jako jediná udržela na hladině, a nepotopila se. Přestože jsem chtěla zůstávat na břehu a čekat nebylo mi to z důvodu mého nízkého věku dovoleno.

Pak jsem se setkala s větší lodí opět na rodinné dovolené u moře až po trajekt.

Ale minulý rok se to stalo! Šla jsem na motorovou loď s přáteli. Byla jsem posazena do zadu, kde loď nejméně naskakuje. A to mě asi zachránilo od toho, že jsem si neřekla, ať mi zastaví a já si vystoupila. Takže když se loď začala rozjíždět, a trochu nadskakovat na vlnách a já viděla, jak se moje kámošky náramně baví, já byla vzadu potichu celá bíla...no možná i zelená. A v hlavě mi jely myšlenku typu...co tady dělám, kam jsem se zase dostala, nezbláznila jsem se?

Ale to jsem překonala! Na další vyjížďku jsem se celkem i těšila, až jsem svolila i noční plavbu.

A kam jsem se na lodi okolo Malty dostala? Na plno míst, ale ještě mnohem víc míst jsem neviděla.

Na Comino. Ostrov, kde v současnosti žije pouze jedna rodina, a je to jedno z nejnavštěvovanějších míst Malty. Takže v sezonu tu najdete asi stovky ne-li tisíce turistů, ale v noci tu není skoro ani noha.

Gozo, na kterém jsem na lodi (pokud nemluvím o trajektu), byla pouze jen jednou. A to jsem se ani neodvážila skočit do vody, ačkoliv jsme zakotvili téměř u pláže, protože hned u lodi si lebedila malá medúza. A o popáleniny jsem nestála. Těch jsem už měla tak dost od sluníčka po celém dnu na lodi a na parném slunci.

Na jih ostrova, kde jsem "asi po sto letech" skákala zase šipky :-) A celkem se i dařily ;-)

Filfla, kde mě to připadalo až moc přírodní (ačkoliv ta na Maltě dost chybí). V těchto místech nemůžeme z lodi vystoupit ani si jít zaplavat. Najdeme zde mláďata žraloků a nevybuchlou bombu. Zároveň tento ostrov kdysi sloužil jako zkušebna bomb, takže je dost zdemolován oproti jeho původní podobě.

Přístav Grand Harbour, který je opravdu nádherný v noci.