čtvrtek 8. září 2016

Korsika a moje zlomená noha

Léto se blíží ke konci, a abych se ještě dostatečně nahřála na slunečních paprscích a udělala si zásobu tepla na zimu, vyrazila jsem na týdenní trip na Korsiku. Díky Outdoor Klubu se nás sešlo celkem devět. Nikdy jsme se nepotkali a asi každý měl v hlavě malý či velký otazník nad tím, kdo přijde a s kým bude týden trávit svůj čas. Každý byl jinak připravený, měl trochu jiné představy, plány, zkušenosti, ale nakonec jsme se snad navzájem doplňovali.





Plán byl:
https://docs.google.com/document/d/1LwtxPXfelSMpSddpRqoBO3g-my-50kBTi5uaLabbTQM/edit?usp=sharing

A realita:
Čtvrteční odpolední setkání proběhlo v Praze a již tady začínaly být některé skutečnosti víc než jasné… například, kdo bude téměř vždy poslední a zaslouží si přezdívku devátá :-) Na parkovišti se auto zaplnilo po strop a mohli jsme vyrazit na cestu. Moc si z noční cesty nepamatuji, ale ranní trajekt v Livornu jsme stihli jen tak tak. Na něm jsme měli čas pořádně se protáhnout, natáhnout, projít nebo dospat.  Jak bylo každému libo.
Na Korsice nás hned po několika kilometrech přivítal požár, který upozorňoval na nedostatek vody, což jsme v průběhu cesty trochu poznali i my na vlastní kůži ;-)


video



Cílem pátečního programu bylo dojít na horské louky Pozzi (1783 m.n.m.). Nádherné místo s malou farmou a jedním starým pánem, koňmi a krávami.

















By Vláďa


Večer nastávalo první vybalování a přebalování. Spočívalo v tom, že se téměř všechny věci vyskládaly z auta a než se šlo spát, tak se vše skládalo zpět. Tato rutina následovala každý večer po celý týden. A kdyby jen večer ;-)
Někteří si na tomto místě dali večerní koupel (prý teplou) v řece a šlo se spát, protože nás čekalo brzké vstávání.
Sobota byla ve znamení řek, potůčků, tůněk a vodopádů. První cesta byla ještě téměř suchá, ale další byla o dost akčnější. To poznala i moje kolena a lokty. Dokonce mi ani nezbývalo nic jiného, než skákat ze skály. Když jsem si tam na kraj stoupla, věděla jsem, že musím hned skočit a nerozmýšlet se, protože by to možná trvalo mnohem déle. O náročnosti cesty svědčila druhý den bolest rukou. Ten den jsme ještě stihli zkouknout vodopád Piscia di Gallo. Odměnou nám byla večerní prohlídka nejjižnějšího města Korsiky Bonifacia, jeho přístavu, hradu a úzkých uliček.













By Vláďa




Vodopád Piscia di Gallo


Večerní Bonifacio

Jeden z nejkrásnějších dnů pro mě byla neděle. Jak pěkně začala, trochu hůř skončila. Ale pěkně postupně. Brzy ráno jsme se byli projít na útesech s výhledy na moře a Bonifacio. Došli jsme k majáku Capo Pertusato. Poté jsme se přesunuli do města, kde následovalo kafíčko, zmzlinka, procházka a nákupy. Prostě pravá jižanská pohoda.


Brzký ranní pohled na Bonifacio










Odpoledne jsme se přesunuli na pláže, kde se přichystal obědový piknik, následovalo koupání, opalování a válení.Při cestě zpět jsme se trochu skamarádili s místními Korsičany v malém baru u pláže a pak jsme mohli vidět nejlepší kreace tanečníků diska :-D
A i na spaní tento den nakonec došlo po dlouhém přejezdu a vybrali jsme si místo u kapličky, kde byl malý schůdek. Přesně ten jsem v rychlosti v noci přehlédla, špatně šlápla a další akce pro mě byly velmi omezené.
To mi dalo šanci v pondělí se trochu projít po městě a ochutnat další místní kávu. Procházka ovšem spočívala v obejití kostela během celého dopoledne. A pro mou rychlost jsme se nestihli podívat ani dovnitř. Stihli nám před nosem zamknout dveře.




Poté na jiném místě oběd atd. Moje turistika se trochu zvrtla z vysokohorských túr na túry po ochutnávkách místního jídla a pití. Přišla jsem o krásné vyhlídky, ale s pomocí druhých mi neuniklo krásné večerní koupání v řece u kamenného mostu. Taková romantika v devíti lidech.
Před námi byla nejchladnější noc týdne v horách na místě zvaném Col de Vergio (1478 m.n.m.), kde už v září se objevují ranní mrazíky.


Col de Vergio


 V úterý ostatní čekal dlouhý výstup na Paglia Orba (2525 m.n.m.), který nedopadl úplně podle jejich představ. Ovšem můj den probíhal okolo parkoviště. Potkala jsem nové kamarády, bouřku s kroupami jsem přečkala se skupinkou hasičů a pracovníků národního parku, kteří kontrolovali, jestli někdy neudeří blesk a nezačne hořet. Moji kolegové nahoře neviděli kvůli mlze na krok, pořádně zmokli, před obrovskými kroupami se schovávali pod skálou a nakonec jim nezbývalo nic jiného, než slaňovat. Pro tentokrát si nejsem jistá, komu bylo lépe.

Moji noví domácí mazlíčci


Středeční den pro většinu z nás probíhal u přehrady Calacuccia. Pozorovali jsme, jak k nám přes most přicházejí krávy a zase odcházejí prasata. Smutnější bylo pozorování převážení zraněných z míst, kde jsem si v noci myslela, že stojí chata, a já vidím na její okénko. Bohužel to byl oheň, u kterého někdo trávil noc.

U přehrady  Calacuccia





Navečer jsme si nakoupili v supermarketu a všichni se sešli na pláži nedaleko Bastie a shrnuli si celý týden. Byla to naše poslední noc na Korsice. Jedině doporučuji usínání při zvuku šumění moře, to nemá chybu.
Ve čtvrtek jsme si na závěr prohlédli malé centrum v Bastii a už se mířilo na trajekt.









Opět nastal krásný čas, kdy se spalo, četlo, procházelo, opalovalo, třídily se myšlenky a povídalo se…
Ještě nás čekala společná cesta do Prahy a týdenní dovolená byla u konce.

Hesla týdne: Hašek, někde tam byla, chybí voda, vodopád, Huel, řízek

Následky:






4 komentáře: