úterý 21. června 2016

Family trip na Velké Dářko (43 km)

Akce bez větších příprav a domlouvání jsou někdy nejlepší. A rodinné vztahy se musí utužovat a proč ne zrovna v neděli u sportování.


Velké Dářko


Vyráželo se jak jinak, než z Nového Města Medlovským údolím směrem na Tři Studně. Pokračovalo se dále na Sklené.






Kříž u Skleného

Ze Skleného jsme jeli po zelené směrem do Světnova. Trasa vede krásnou přírodou a pouze se tady klesá. Ale to už jste se mohli dozvědět z minulých příspěvků na blogu, tak budu pokračovat dál.

Cesta ze Skleného do Světnova


Světnov


Cesta u Světnova


Přejeli jsme hlavní cestu směrem na Pardubice, Prahu atd. až jsme přijeli do Polničky. Poblíž je občerstvení Vagón, které doporučuji především rodinám s dětmi. Místo znám více jak 10 let a stále se mění a rozšiřuje škála nabízených aktivit.
U Velkého Dářka jako vždy ne málo foukal vítr, tak nám bohatě stačila projížďka po hrázi. Shlédli jsme sochu Michala Olšiaka a jelo se zpět. K tomu přispěla také mračna, která se pomalu a jistě blížila k nám.


Dařbucha Michala Olšiaka





Neodolala jsem zastávce na žďárském zámku patřící Kinským. Na zámku bylo plno aktivit pro dospělé i menší. Ovšem my jsme měli ještě nějaký ten kousek cesty před sebou, tak jsme se nezdrželi příliš dlouho.


Nádvoří žďárského zámku


Zelená Hora

Zdržování ani nebylo vhodné, jelikož déšť nám byl v patách. I Martina Sáblíková kolem Zelené Hory jen projela a nevydávala se nikam dál. To byl totiž ten nejrozumnější nápad, protože nás bouřka dostihla hned ve Vysokém. Pak se nám podařilo přejet do Lhotky. V místní hospodě nám bylo razeno, kam jdou mraky, odkud se to odrází, ale stále pršelo :-D Když se udělalo lépe, pokračovalo se do Jiříkovic, kde jsme v autobusové čekárně přečkali největší liják. Nakonec jsme téměř suchý přijeli dom.

Pohled u Vysokého


Zazvonil zvonec a pohádky je konec.





sobota 18. června 2016

Město versus vesnice & City versus village


Tento týden jsem měla možnost vyzkoušet si dvě různé cesty do práce. Především Vám chci ukázat ten úžasný kontrast dvou světů a zároveň neříkám, co je lepší.


První cesta začala brzy ráno v 6:30. Vyrážela jsem na kole a znamenalo to nedělat žádné velké přestávky, protože jsem na celé cestování měla hodinu času. Bylo mi krásně, nikde nikdo nebyl, ptáci zpívali, zajíci mi přebíhali přes cestu. Příroda se teprve probírala a mě bylo krásně.
Podívejte se na video, kterým Vám chci ukázat především ranní ruch v lese a dále samozřejmě na fotky.














Další cesta začala o krapánek déle a to v 8 hodin. Všude bylo plno aut, tramvají (pro některé v kládám překlad: šalin), lidí. Centrum města bylo krásně vyhřáté, tak přestože jsem byla nalehko, už ráno mi nebyla zima. Po cestě jsem si na trzích dovolila koupit malou svačinku v podobě jahod. Byla jsem vyspalá, svěží a bylo mi fajn.















Jaké jsou Vaše cesty do práce?? A která je ta vysněná?

sobota 4. června 2016

Jedna velká  neznámá


Přestože se mě po obědě tak nechtělo, vyrazila jsem opět na kolo. Ani jeden jsme nevěděli, co nás čeká, přesto jsme šli do toho. Pokud chcete pěknou trasu v klidu a bez lidí, to je přesně ona! Jen bylo trochu nepříjemné, že díky teplu a dusnu docházely tekutiny a slíbená zahrádka k posezení nepřicházela. Ona vlastně vůbec nepřišla.





Z pohodlí domova trasa vypadala na délku okolo 30 kilometrů s lehkým terénem. Nakonec tomu bylo trochu jinak. Start nebyl nikde jinde, než v Novém Městě na Moravě. Vyrazili jsme do Zubří, Olešné a odtud jsme se řídili značkama. Nejprve jsme ji nemohli v Olešné najít, ale pak se modrá objevila. Za nějakou tu chvilku jsme byli u Zvole, pak zase v Bobrové, Podolí, Řečici a nakonec v Petrovicích. Odkaz na mapu trasy najdete níž.




Sice jsem si místy spálila nohy o kopřivy, zachytila o větvičku šípku, tak že mám na ruce a noze strupy, projížděla potokem, brala to po poli...TO JE NAKONEC TO NEJLEPŠÍ.