čtvrtek 9. dubna 2015

Mdina

Mdina je mé nejoblíbenější město na Maltě. První výlet, který jsem před už tolika měsíci (pomalu lety) podnikla, byl právě na toto místo. Město přezdívané "tiché město", leží uprostřed ostrova




 Dříve hlavní město Malty, ale nyní hlavní město Valletta má mnohem výhodnější pozity z důvodu uzavřenosti ze tří stran mořem a přístavy okolo. Ale Mdina nebyla nikdy dobita. Okolo města jsou vysoké zdi a z jedné strany příkop, přes který vede most do dnes. Dříve byl most zvedací a brána byla o něco menší a trochu na jiném místě. Ve zdi dodnes můžeme vidět stopy této brány. Žebříky mohly být lehce shozeny a do města se ne a ne dostat.


Když se vejde do města, dýchne na člověka taková zvláštní tajemná, zároveň krásná, atmosféra. Jak jsou Malťané hluční, zde je krásné ticho. Na ulicích narazíte na značky, které upozorňují turisty, aby respektovali místní lid a nehlučeli. Do města nesmí jezdit auta, výjimku tvořící usedlíci. Většinou mezi ně patří majetní lidé, kteří vlastní ne zrovna malé domy. Domy jsou krásně udržované, mám pocit, že se snad během těch několika set let nezměnily. Procházíte se nádhernýma úzkýma uličkama. A to jsem ani nezmínila, jak krásné je toto město v noci. Úzké osvětlené uličky, ticho, nikdo nikde a jen vy. Když míříte do snad nejznámější restaurace na Maltě. Jmenuje je se Fontanela. Večeři si užíváte na hradbách, odkud je nádherný výhled téměř na celou Maltu. Přes den je restaurace vyhlášena vynikájícími dortíky, kterým jde jen ztěží odolat.



Toť top (pro mě) město na Maltě. Pokud se mě nějaký turista ptá, kam vyrazit, vždy se zmiňuji o Mdině, kde předměstí tvoří Rabat a v něm nejvyhlášenejší pastizzerie na Maltě. Když jsem poprvé chtěla vyzkoušet to nejlepší pastizzi, co tu můžu mít, místo jsem nenašla. Ukazali nám ho Malťané. A proč? Z venku to vypadá jako nejšpinavější putika v okolí. Okolo sedí místní stařší, spíše tedy staří muži, kteří hlasitě a s vervou o něčem diskutují a my ne a ne to najít. Poprvé když jsem vešla, tak jsem musela sebrat nějakou tu odvahu. Ve vnitř jsem byla zpočátku, než došly mé kamarádky, jediná žena. Prošla jsem uličkou pár stolů, nikdo si mě nezapomněl prohlídnout a čekalo se, co to vlastně budu chtít. Ale tento rok to zvenčí bylo již upravenější a tentokrát jsem bez obav vstoupila a koupila si hnad dva kousky tohoto typického jídla.
A málem bych zapomněla napsat o Mdina Glass, což je velmi známá značka typicky maltského skla. Není krásné?


Dodatečně přidávám jednu večerní procházku Mdinou.
 

pondělí 6. dubna 2015

Dingli Cliff

Přestože se na Maltě nenajde moc přírody, kterou já k životu potřebuji, Dingli Cliff mě okouzlily už tenkrát, když jsem tu byla poprvé. Poprvé jsem je prošla téměř celé, kdy jsem šla túru s českou návštěvou jako celodenní výlet už od jihu Malty.



Nacházejí se na západě ostrova a najdeme zde také nejvyšší nadmořskou. Jelikož ostrov ze západu na východ se snižuje, tedy jeho nadmořská výška.
Pro mě to byl nádherný pohled, protože nikdy jsem neviděla ostrov takto zelený. Odtuď se díváme směrem na Afriku a vidíme ostrov Filfla, na který je zakázáno vystupovat a okolo se koupat či potápět. Za války se na něm zkoušely bomby, proto je tak zdemolovaný a okolo mají v moři domov malí žralůčci. Není to typický výlet na lodi pro turisty, proto si ještě teď pamatuji na ten zvláštní pocit v létě, když jsme se navečír vraceli z tohoto místa.
Bylo příjemné navštívit toto místo, proto jsem neodolala se více procházet a fotit.


V pozadí je již zmiňovaný ostrov Filfla.





A tady můžete vidět, jak vypadají maltská pole a takový ten okraj vesnice.

Přidat popisek


Tento den jsem stihla navštívit Mdinu, moje nejoblíbenější město na tomto ostrově, tak zase příště...

sobota 4. dubna 2015

Procesí ve Vallettě a Velikonoce tak nějak celkově

Velikonoce začínají na Maltě týden před Velkým pátkem a to svátkem Panny Marie. Už jsem psala, že Malta je velice nábožensky založená země a dokonce některé zdroje uvádějí 99% křesťanů. Z tohoto důvodu je v tomto období Malta navštěvována turisty, kteří se těší, co se bude odehrávat.

Od té doby (pátku) školáci nemusí do školy. Některá města jsou vyzdobena na tuto událost roku řetězi se světly a všude můžeme vidět velké vlajky, do kterých když se pořádně "obuje" vítr, je slyšet pořádný randál.
Ve středu a ve čtvrtek nejsou v kostelích mše. V pátek se nejí maso, výjimku tvoří ryby, a na ulicích jsou stánky s různými druhy sladkostí.

Již každoroční tradicí je procesí na Velký pátek. Procesí se odehrávají na několika místech na Maltě. Pro tuto událost jsem si vybrala právě hlavní město Malty, Vallettu.
Procesí ukazuje cestu Ježíše až po jeho ukřižování. V průvodu jsou staří, mladí a i děti, které raději opodál doprovází jejich maminka. Všichni jsou víc než vážní a ztěží někomu uvidíte úsměv na tváři, přestože jsou Malťané poměrně dost usměvaví lidi. V průvodu šly kapely, které hrály náboženské písně. A celá atmosféra byla více než sváteční. Trochu jsem je v průvodu litovala, protože i mě bylo trochu chladno, a to jsem na sobě neměla jako někteří pouze sandále a kožešinu. Hold tu na Velikonoce většinou bývá mnohem tepleji, ale tento rok je to všude tak trochu divoké. Vane od moře chladný vítr, který s místní vlhkostí vzduchu, tomu dodává pro mě úplně jiný pocit tepla. Takže i když přes den sluníčko má pořádnou sílu, již jsem si spálila svoji pěšinku na hlavě, večer nepohrdnu uzavřenýma botami. Ale někteří turisti i večer mají žabky a jen nějakou tu vrstvu oblečení.












Stejný průvod trochu z jiné ulice a už i s večerní atmosférou.





A nakonec neděle, pro místní i poslední den volna, kdy se scházejí rodiny na oběd. Některé vyrážejí za nějakou pořádnou pochoutkou do restaurace, jiní společně zůstávají doma.

Krásné svátky!