Mdina

Mdina je mé nejoblíbenější město na Maltě. První výlet, který jsem před už tolika měsíci (pomalu lety) podnikla, byl právě na toto místo. Město přezdívané "tiché město", leží uprostřed ostrova

 Dříve hlavní město Malty, ale nyní hlavní město Valletta má mnohem výhodnější pozity z důvodu uzavřenosti ze tří stran mořem a přístavy okolo. Ale Mdina nebyla nikdy dobita. Okolo města jsou vysoké zdi a z jedné strany příkop, přes který vede most do dnes. Dříve byl most zvedací a brána byla o něco menší a trochu na jiném místě. Ve zdi dodnes můžeme vidět stopy této brány. Žebříky mohly být lehce shozeny a do města se ne a ne dostat.

Když se vejde do města, dýchne na člověka taková zvláštní tajemná, zároveň krásná, atmosféra. Jak jsou Malťané hluční, zde je krásné ticho. Na ulicích narazíte na značky, které upozorňují turisty, aby respektovali místní lid a nehlučeli. Do města nesmí jezdit auta, výjimku tvořící usedlíci. Většinou mezi ně patří majetní lidé, kteří vlastní ne zrovna malé domy. Domy jsou krásně udržované, mám pocit, že se snad během těch několika set let nezměnily. Procházíte se nádhernýma úzkýma uličkama. A to jsem ani nezmínila, jak krásné je toto město v noci. Úzké osvětlené uličky, ticho, nikdo nikde a jen vy. Když míříte do snad nejznámější restaurace na Maltě. Jmenuje je se Fontanela. Večeři si užíváte na hradbách, odkud je nádherný výhled téměř na celou Maltu. Přes den je restaurace vyhlášena vynikájícími dortíky, kterým jde jen ztěží odolat.

Toť top (pro mě) město na Maltě. Pokud se mě nějaký turista ptá, kam vyrazit, vždy se zmiňuji o Mdině, kde předměstí tvoří Rabat a v něm nejvyhlášenejší pastizzerie na Maltě. Když jsem poprvé chtěla vyzkoušet to nejlepší pastizzi, co tu můžu mít, místo jsem nenašla. Ukazali nám ho Malťané. A proč? Z venku to vypadá jako nejšpinavější putika v okolí. Okolo sedí místní stařší, spíše tedy staří muži, kteří hlasitě a s vervou o něčem diskutují a my ne a ne to najít. Poprvé když jsem vešla, tak jsem musela sebrat nějakou tu odvahu. Ve vnitř jsem byla zpočátku, než došly mé kamarádky, jediná žena. Prošla jsem uličkou pár stolů, nikdo si mě nezapomněl prohlídnout a čekalo se, co to vlastně budu chtít. Ale tento rok to zvenčí bylo již upravenější a tentokrát jsem bez obav vstoupila a koupila si hnad dva kousky tohoto typického jídla.
A málem bych zapomněla napsat o Mdina Glass, což je velmi známá značka typicky maltského skla. Není krásné?

Dodatečně přidávám jednu večerní procházku Mdinou.