pondělí 28. prosince 2015

Z NMnM do Žďáru


Ten den mělo svítit sluníčko, ale bylo tomu trochu jinak. Přesto jsme se vydali na výlet. A na závěr cesty se přeci jen vyčasilo...asi jako odměna :-) Výlet jsem pro mou pohodlnost, možná i lenost ukončila ve Žďáru nad Sázavou. Přesto jsme ušli pěkných asi 25 kilometrů. Ale teď postupně.


Na rozhraní Čech a Moravy a soch Michala Olšiaka


Nové Město leží na Vysočině a jeho historie se datuje do 13. století, kdy bylo založeno Bočkem z Obřan. Dnes je známé především díky sportovnímu zázemí u hotelu Ski, kde se už desítek let pořádá závod Zlatá lyže a nyní i biatlon, závody na horských kolech a mnoho dalších. A přesně tady, v Novém Městě na Moravě byl náš start. Pokračovali jsme přes Maršovice, kde jsme za autobusovou zastávkou zahnuli do leva a napojili se na turistickou zelenou barvu, která vede Medlovským údolím. Po zelené jsme se drželi celou dobu. Na Třech Studních jsme si prohlédli první sochu na naší cestě, kterou ztvárnil Michala Olšiaka s názvem hejkal Pepino.

Hejkal Pepino


U této vesničky jsme navštívili studánky Barborku a Vitulku, které patrně daly jméno obci. Proslavené jsou návštěvami Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů.


Studánky Barborka a Vitulka

Cestou ze Skleného jsme začali  jít konečně z kopečka kolem přírodní památky Sklenské louky. Louky se řadí mezi přírodní památky díky výskytu ohrožených druhů rostlin a živočichů. Mezi ně se řadí ropuchy, čolci, ještěrky, rejsci atd. Území leží na vlhkých, rašelinných loukách.
Došli jsme do další vesnice Světnova, kde jsme si prohlédli dvou obloukový kamenný most, který vede přes zdejší Stržský potok. Most pochází z roku 1846 a v roce 2014 byl vyhlášen kulturní památkou. Původně přes něj vedla hlavní komunikace ze Žďáru do Svratky. Ze Světnova jsme šli kolem rybníku Strž až jsme přišli do vesnice zvané Stržanov. Neví se, proč nese právě tento název, ale původně ležel na cestě spojující Čáslavský a Brněnský hrad tzv. Libickou stezkou. Úkolem obyvatel byl střežit zemskou hranici a v případě blížícího se nebezpečí měli místní zapálit ohně. A jakou zemskou hranici mám na mysli? Mezi Stržanovem a Žďárem vede hranice Čech a Moravy, což umělecky ztvárnil Michal Olšiak svými sochami u Pilského rybníku.

Vodní nádrž Strž


by Michal Světinský


Pilská nádrž


Téměř u konce cesty jsme si prohlédli zámek Kinských. Původně klášter, patřil ve středověku k významným cisterciáckým klášterům, byl založen v roce 1252. Jeho historii, způsob života v dávných dobách, majitele, spojitost s Janem Santinim a dobu rozkvětu máte možnost poznat na nádherné prohlídce v Muzeu nové generace, které bylo otevřeno na konci srpna tohoto roku. Stojí opravdu za to!

Zámek Kinských

Pohled na Zelenou Horu


Konec jsme završili stylově na vínku ve žďárské vinárně u Raka.

úterý 22. prosince 2015

Z Dubaje na Kokořínsko


Poslední víkend před Vánoci, tzn. zlatá neděle, kdy si zapalujeme čtvrtou svíci na adventním věnci, a přitom počasí venku vypadá jako na jaře. A opět se vyráželo na výlet s Outdoor Klubem nazvaný "Vánoční putování Kokořínskem". Tentokrát jsem se podívala na Kokořínsko, kde jsem vlastně byla poprvé v životě. Tato oblast je pro mě místem neprobádaným, proto na mě působilo jako místo velmi zajímavé a lákavé. Sešlo se nás hodně, tedy v hojném počtu 21 lidí a 4 psů, což bylo fajn. Ztráty byly povoleny, tak nakonec trasa byla projitá až do konce 9 odvážlivci. A mezi nimi i já! ;-) Škoda, že jsme nešli na Vánoční věž, která je poblíž trasy, bylo by to stylové. 


Čáp

Nejprve vkládám mapu:  https://mapy.cz/s/nSmc

Kokořínsko je Chráněnou krajinnou oblastí od roku 1976 a od roku 2014 se k této oblasti ještě řadí Máchův kraj. Oblast vznikla v třetihorách. V severní části oblast přechází v pahorkatinu, kde jsou pro ně typické pískovcové skály, které tvoří zajímavé tvary. Kokořínsko je tvořeno mokřady, doly a vrcholy, kde mezi nejznámější se řadí Ronov, Vlhošť, Stříbrný vrch, Husa, Čap, Dubová hora.

Naše trasa o délce 26 km začala ve městě Dubé, které jsme si nakonec přejmenovali na Dubaj...asi už jsme byli hodně unavení. Z Dubé jsme malinko stoupali, až jsme došli na místo otcovraždy. Zde syn zabil svého otce, protože mu nechtěl povolit svatbu s dívkou, do které byl zamilovaný. Na počest tu stojí socha.


Místo otcovraždy

Výlet tedy začal morbidně, ale poté jsme už pokračovali do údolí potoka Liběchovka, kde se se nachází PR Mokřady dolní Liběchovky. Cestou jsme pozorovaly skály, které byly všude okolo, až jsme zase začali stoupat na vrch Nedvězí. Jsou tu parádní výhledy....nooo snad někdy příště, protože opět díky krásné mlze jsme toho moc neviděli. Hold počasí neporučíme.


Podél Liběchovky

Další zastávkou byla zřícenina hradu Pustý zámek. Nejsem si jistá, zda tu někdy stál nějaký zámek, ale skály byly vynikající. Člověk se mezi nimi prochází ze všech stran. Dívá se ze spod, pak si zase najde místo, jak vylézt nahoru a podívat se do skal z vyšších míst.



Pustý zámek
Na jedné skále na Pustém zámku






Podél Zakšínského potoka, údolí Květnice a Čapského údolí jsme došli na Čáp. Další nádherné místo na trase, kde byl výhled ze skal už o něco lepší.




Část devíti členné skupiny (dvě fotí) - vytrvalci


Postupně se stmívalo a my jsme se vraceli na místo, kde to vše začalo, do Dubé. Příště na shledanou.

čtvrtek 17. prosince 2015

Na chalupě u lesa


Již nadpis mluví za vše. Víte, kde jsem trávila dovolenou? Právě vzpomínám na krasné slunné léto, teplé večery... Jaká dovolená byla u Vás?




Po dlouhém přemýšlení, jestli mám vyrazit za kamarádkami na Rhodos, nebo se k někomu přidat přes Cestovatelskou seznamku, počasí rozhodlo za mě. Předpověď mluvila o vysokých letních teplotách, tak jsem se rozhodla, že bez moře už vydržím, když tropické teplo přišlo za námi. Trávila jsem léto na chalupě a rozdělila jsem si to na dvě etapy. První byla na kolech, druhá byla spíše o koupaní v rybníku za chalupou. A ne jenom o tom....raní cvičení v trávě, večerní posezení u vínka a karet.



Taková pravá pohoda na chalupě. A kdo ví, kdy se mi to ještě poštěstí....teplo, pohoda, babička, chalupa atd. Prostě to vše pohromadě.
Poprvé v životě jsem vyrazila na kole na hrad Lipnici, koupala se v místních rybnících, chutnala vodu z místních studánek, četla, fotila místní krajinu, koupila si v Havlíčkově Brodě antistresové omalovánky, které už nyní vidím na každém rohu. A že jsem u nich první večer vydržela pěkně dlouho...no, pár hodin to dalo. Vzpomínám na park ve Světlé nad Sázavou, na hledání studánky v lese, až jsme tu Prdlavku opravdu našli...a že jsem tomu ani moc nevěřila.




Toto je další důkaz, že i nás je pěkně, tak hledejme, dívejme se :-)