30 kilometrů Českým rájem

Výlet byl zveřejněn na poslední chvíli, proto jsme si užili trochu soukromí ve třech;-) Vyráželo se z Nové Paky za poměrně chladného počasí. Nasadili jsme tempo a za chvíli nám bylo fajn.

Mrkněte tady na mapku naší trasy: https://mapy.cz/s/qGh8

Sraz byl v Nové Pace, odkud jsme si to přes sjezdovku mířili směrem k zříceninám. Zpočátku žádný náš cíl nebyl vidět, za to jsme měli krásné výhledy na Krkonoše. Viděli jsme kopce plné sněhu a zde nápad "víkend na sněžnicích" se zdál čím dál reálnější. A vy už víte, jak víkend v Jeseníkách dopadl a pokud ne, dočtete se na blogu ;-) A moje borůvka na palci taky mluví jasně.

Postupně jsme došli k první zřícenině hradu Kumburk.

Kumburk

Důkaz v mé podobě, že jsem byla na Kumburku

Výhledy z Kumburku

A nezapomeňte, na této trase obzvlášť, pokud vyrazíte mimo sezónu je tu pouze jedna možnost občerstvení (mimo osobní zásoby). Proto zmiňuji restauraci Klepanda.

Další zříceninou byl Bradlec.

Bradlec

Bradlec

Pod bývalým hradem leží na pohled nádherná vesnička a dovolují si tvrdit, že se zde od počátku mnoho nezměnilo. Ba naopak si umím představit, jak tady lidé žili. Krásné místo s ještě krásnější atmosférou.

Stihli jsme se pokochat nádherným do červeno-oranžova zbarveným západem, až jsem z toho zapomněla fotit. Za tmy a opět chladna jsme se vraceli do Nové Paky.

Přeji Vám pěknou neděli a PRVNÍ JARNÍ DEN.

Berlín

Berlín, hlavní město Německa, o kterém se v mém průvodci mluví jako o městě vzbuzující v lidech nejrůznější emoce - pýchu pro svou sílu, obdiv pro svou kulturu, nenávist jako středisko hitlerovské tyranie, soucit jako bašta poválečné svobody, ale i strach co by ohnisko konfliktů studené války.

Je pravda, že historie tohoto města na mně dýchala ze všech koutů. Chvílemi mi bylo až smutno z toho, co se tady dělo. Ve škole se učíme o Hitlerovi a o tom, co vše se ze jeho vlády stalo, mluvím teď o deportaci židů. Ale nikdy mi nedocházelo, kolik židů muselo odejít z Berlína.

Jelikož jsem neměla předem určené památky, které chci vidět, jen jsem něco málo věděla z průvodce, zaplatila jsem si autobus Hop on and hop off. Hlavně jsem měla celý den jen pro sebe, tak jsem toho chtěla využít především k prohlídce města a jeho památek.

Mapa města s mojí červenou trasou

A jak autobus funguje?? Mohla jsem vyskočit na jakékoliv zastávce a nastoupit do jakého autobusu se mi chtělo od samé společnosti. Z vlaku jsem vystoupila na Zoologishegarden, tudíš do autobusu jsem nastupovala na Tauentzienstrase, kde kdysi stál majestátní kostel Kaiser-Wilhelm-Gedächtniskirche. Původně jeho výše byla 113 metrů a zbylo z něj 63 metrů. Vše díky útocích dělostřelectva. Lidé zbylou část nazvali jako "zlomený zub" a další přistavěné části na "rtěnku" a "pudřenku".

Polorozbořený kostel s dalšími dvěmi přestavěnými a stavbami

Podlaha kostela

Poté jsem pokračovala na zastávku Martin-Gropius-Bau, kde se nikdo neodvažovali ani nahlas promluvit. Stáli jsme u zdi, která dříve rozdělovala celý Berlín. Hned vedle stojí muzeum, kde jsem našla zmíňku o Československu.

Dále jsem navštívila místo Checkpointa Charlie. Místo, kde se oficiálně přecházelo z východního Berlína do západního. Místo, kde se snažili lidé přejet nelegálně v kufrech aut, v podlaze a dalšími nejrůznějšími způsoby. Bohužel zde byli i mrtví.

Checkpointa Charlie

Poté jsem pokračovala dále na Alexander Platz a hlavně jsem chtěla vidět Braniborskou bránu, kde už mi docházely síly.

Braniborská brána

Siegessäule

Bydlení na houseboatu

Na chvíli se mi podařilo vyzkozšet bydlení na houseboatu, někdo říká bambíčko. Ať si říká kdo chce co chce, je to příjemná změna. Pokud byste si chtěli tuto krásnou věcičku pořídit, potřebujete asi něco málo přes 2 miliony na menší houseboat. Asi lepší varianta je pronájem. A na fotkách níže se můžete podívat, jak menší houseboat vypadá. Vybírat se dá z různých velikostí a různě vybavené. Od topení na plyn či kamna na dřevo. Co je pohodlnější asi sami tušíte.

Lidé tady moc vřelí nejsou, když to porovnám s obyvateli Malty. Tady se na sebe usmějeme zřídkakdy, nikdo se mě neptá, jak se mám, jak se mi tady líbí a co jsem navštívila. Hold jiný kraj, jiný mrav.

Ale ten výhled po ránu a čerstvý vzduch!
Právě když Vám o tom všem píšu, sedím zabalená v dece, popíjím čaj a mám před sebou nádherný výhled na vodu. Navrhujeme to jako terapii. Je to nesmírně uklidňující pohled. Ptáci létají, občas si uloví rybku. Jen jsem zvědavá, jak dlouho se ještě budu doma houpat. Před pár dny se mi tento houpací stav přivodil v obchodě. Zpočátku jsem se lekla, že omdlívám a pak mi to došlo...ono kolíbání houseboatu.

Pohled ze sedačky

Moje království

A poslední věc, posílám fotky místních obytných částí, ať i Vy vidíte, jak zde lidé žijí. V domech blízko u sebe, když nepočítáme nejnovější moderní část, kde naopak stojí domy na velkých zahradách okolo. Na ulicích občas projede auto, proběhnou děti, jinak prázdno. A vozový park se od těch našich trochu liší. Zároveň jako častý dopravní prostředek je tady kolo. Ženský hodí kabelku do košíku a už jedou.