neděle 31. července 2016

Barcelona


Překrásné město s téměř 2 miliony obyvateli patří mezi hlavní metropole Španělska. Dříve žila Barcelona tzv. otočená zády k moři. Přístavní čtvrť byla zanedbaná a špinavá, plná hal a kolejí. To jsem naštěstí nezažila, když jsem poprvé toto město v roce 2000 navštívila s rodiči. Asi bych se do něj nechtěla vracet.
A co ta změna? Veškeré modernizace za obrovských nákladů způsobil příchod olympiády v roce 1992.




Neměla jsem iluze o tom, že navštívím všechna nejkrásnější místa v Barceloně, protože už v mém průvodci stálo: "S tímto městem nebudu nikdy hotový. Je zde tolik zajímavostí a neustále se objevují nové. Gaudí, Picasso, Tàpies, Miró, středověké relikvie a secese, kulturní a zábavní akce, tržnice a restaurace..." Tak jsem si už před příjezdem do Barcelony tvořila plán, kam se musím podívat. Hlavně to byla Sagrada Família! Přemýšlela jsem, kudy povedou naše kroky. A znáte ty autobusy Hop on Hop off? Velmi dobře mi posloužili v Berlíně. Ale tentokrát jsem si vypůjčila pouze jejich mapu. Jejich mapa nám sloužila jako základní plán, od kterého jsme se více někdy méně oddalovali.



První cesta vedla k Sagradě Famílii a zároveň posloužila k prozkoumání, rozkoukání se a k orientaci ve městě.
Chrám projektoval Antoni Gaudí, věhlasný  architekt, který na stavbě pracoval téměř 40 let, až do své smrti v roce 1926. Dokončení stavby se plánuje na rok 2026, na sté výročí úmrtí Gaudího. Stavba je financována z příspěvků veřejnosti.
Gaudí byl velice věřící a přál si zemřít v nemocnici pro chudé, což se mu nakonec vyplnilo. Srazila ho tramvaj a jelikož ho policajt nepoznal, poslali ho do oné nemocnice, kde také naposledy vydechl.








čtvrtek 28. července 2016

Cesta z Cabrera de Mar do Barcelony

Aby se dovolená nestala monotónní a neznamenala jen cestu z pláže na pláž a kila jídla (i když ani to není špatné), vytvořili jsme si malou pouť do Barcelony z města Cabrera de Mar. V tomto městě jsme trávili poslední dny před "poutí" a zároveň první dny dovolené.




Ale aby to nebylo tak akční, vše začalo cestou na pláž, kde jsme se přeci psychicky připravovali :-)







Navečer jsme si vyzvedli všechny věci z hostelu a vyrazili do přírody. A novým hotelem se nám stala zřícenina Castell de Burriac s jedinečným výhledem na okolní města, vesničky a moře.
Večer se zřícenina ještě zaplnila místními běžci. Ti oplátku vytvořeni skupinové fotky nám dali pivo (to stejně nepiju), ale aspoň jsem si mohla vyměnila pár slov s těmito sympatickými Španěli. Prý si mysleli, že jsem z Ruska :-)


Výhled ze zříceniny Castell de Burriac


Běžci z okolních měst



Další den nás na cestě do kopců potkala bouřka a ze španělského vedra bylo náhle poměrně chladno. No chladno, nesměla jsem se zastavovat, aby mi v tom vlhkém tričku nebyla zima. Ovšem nemuseli jsme dlouho čekat a zase bylo okolo 30 stupňů ve stínu. Ani po dešti voda ve studánkách, které jsme potkali cestou, na nás opravdu nečekala. Čekal na nás pouze pracovník parku a upozorňoval na zákaz zakládání ohňů. Nejen ve Španělsku oheň představuje obrovské nebezpečí. Proto i nedopalek od cigarety či sklo, na které bude svítit slunce může mít fatální následky.


Studánka



Korkovník


Nemohla jsem se rozhodnout, jestli černobílá nebo barevná, tak tu máte obě :-) Kterou byste zvolili vy?


Bohužel pro nás, bouřka přišla i večer, což byla už horší situace. Bouřku jsme přečkali v restauraci, ale noc venku už byla méně příjemná.
Další den jsme cestou mohli sledovat přípravy na oslavy města Montgat.




Poslední noc venku byla s překrásným výhledem na Barcelonu. Romantika, že? Ale těch štípanců od komárů mám nespočet. A bohužel pouze já. To značí o mé dobré krvi. A tady nemůžu přidat jedinou fotku, protože jsem byla tak fascinována výhledem, možná i unavená a fotku žádnou nemám. Třeba příště :-)



Zdravím a už připravuji další přípěvek a tentokrát to bude překrásná Barcelona :-)

středa 20. července 2016

MichaelaInSpain

Nastal čas dovolené a mě se zachtělo dálek. Lákalo mě to za teplem. Jak už jsem psala, trochu to bylo komplikované, ale už toho bylo dost, tak se mrkněte, jak se tu ve Španělsku žije ;-)





1. den zabralo cestování, obhlédnutí hostelu a okolí a malá ochutnávka místní pizzi
Musím říct, že hostel Torre Ametller Albergue dýchá nádhernou atmosférou. Asi jsem si ho zamilovala. Původně sloužil jako domov majitelům a pána Alberga Ametllera, za války se zde pro změnu skrývali uprchlíci, ale za Franka přešel dům na stát.
Architekt Lluís Bonet, který dům navrhoval byl žákem Gaudího, kvůli kterému jezdí tisíce turistů do Barcelony.
No a podívejte na ten výhled.


Kouzelná místnost, kterou jsem si zamilovala.

Krásná a pohodlná lavička

Polo rozbořená kaple



2. den válení na pláži a větší nákup - jak jinak než v Lidlu :-D
Aspoň jsem se mohla opět přesvědčit, že i v Lidlu mohu najít jiný sortiment, než jsem zvyklá doma. Už jsem nakupovala v Lidlu na Maltě, v Německu a teď ve Španělsku a pokaždé by se mi něco ze sortimentu líbilo i v České republice.
A aby toho nebylo málo, stihla jsem se pěkně přismahnout na sluníčku. No jako bych byla u moře poprvé :-D Ale vlny jsou tu pořádné až někdy budí respekt.








3. den trocha turistiky
Ze začátku to vypadalo jen na malou procházku na kopec za hostelem, ale nakonec jsme došli na zříceninu hradu s názvem Castell de Burriac a poté na vyhlídku na kopci. Tam jsem si naordinovala trochu odpočinku a pokračovala ve čtení Travel Bible. Už znáte tuto knihu? A co na ní říkáte? 
No a právě sedím v centru města Cabrera de Mar a píšu tuto zprávu z cest :-)




 Castell de Burriac


Kostel v Cabrera de Mar