Žije se festami

Život na Maltě  se hodně točí kolem maltských festivalů, jimi nazývané festy. Účastní se ho mladí, staří, děti, batolata, jednoduše řečeno je to velká událost, kde se téměř všichni obyvatelé objeví. Netvrdím, že všichni navštěvují všechny festivaly, to by nebylo ani možné, protože častokrát se v jeden den odehrávají festivaly na více různých místech. Ale pokud je festa v místě bydliště, máte možnost potkat celé rodiny, jak se zdraví a povídají si se sousedy.

Na událost se město chystá již od rána. Uzavírají se ulice a následně i zdobí. Ohledně fest na Velikonoce jsem Vám toho myslím napsala až dost, ale asi nikdy jsem se nezmínila o festě ve Msidě. Pamatuji si na to jako dnes, byl červenec, a ten nádherný kostel byl osvětlen stovkami žárovek. Všude plno lidí, nevídaný ruch tohoto místa, pořádné vedro, ale hlavně veselí. Opět podotýkám, že téměř všechny slečny nezapomínají na velmi vysoké podpatky a mnoho z nich na titěrné oblečky. Ale nezapomenout hlavně na minisukni a pořádně zužitkovat make-up! A v celku nezávisí na postavě, tady si to "může" dovolit téměř každý. Asi lze napsat...kdo nezažije, nepochopí. Ale stejně Vám to brzy začne připadat normální, prostě je to součástí Malty.

Rodiny se zdraví s farářema, ti se seznamují s návštěvami (jako se mnou) a celé toto dění je normální součástí rodin. A já jen odpovídám na otázky typu odkud jsem a jak se mi líbí Malta. A pak se v jeden okamžik zhasnou všechny pouliční lampy, osvětlení, zapne se hudba a ohňostroje můžou začít. Některé jsou tak trochu netypické. Rachejtle jsou připevněné na takových kolech na sloupech, které se ještě navíc roztočí. A občas i něco chytne, jak jsem to právě ve Msidě poznala já. Ale tady žádný povyk mezi lidmi nevzniká, jen se chrlí tmavý dým, ale za chvíli se pokračuje, jako by se nic nestalo. A jak mi řekl kamarád "welcome to Malta" :-D

Konstrukce na ohňostrojovou show za denního světla

Festy nejsou jen náboženského charakteru, mají různé druhy fest. Navštívila jsem čokoládový festival, jak se psala před pár měsíci. Ale také jsou festy nutelové, jahodové, hudební  atd.

Pozvánka na dubnovou festu...lahodné jahody jsem ochutnala již na začátku dubna.

 Památka UNESCO a nejlepší kafetérie

Na severovýchodě ostrova leží město, které bylo zbudované roku 1565 St. Johnem po napadení Turků. Díky své barokní architektuře se řadí mezi světové památky UNESCO. V roce 1566 město získalo název po Jean Parisot de la Valetta, tedy Valletta. Bylo to první město v Evropě, kde na sebe všechny ulice navazují v pravém úhlu. Úpadek nastal po druhé světové válce, kdy ne málo obchodníků a místních Vallettu opustilo. Nyní má město okolo 7 tisíc obyvatel.

A teď především dámy pozor, pokud si chcete pokoupit, neváhejte Vallettu navštívit dopoledne v ulici Merchant Street, tedy u vstupu do města se více směřujte vpravo. Trhy se konají několikrát týdně, já jsem je zastihla ve středu. Nakoupíte zde poměrně levně, někdy i módu z Itálie za ceny, které jsou poté v České republice mnoho násobně vyšší. A ještě pozor, zde se dá o cenách smlouvat. Ale není to jak v arabských zemích, kdy cenu usmlouváte i na polovinu. Tak hodně štěstí :-)

"JAK JE?" Tak právě taková otázka padla v jedné z místních restaurací. Nejsou takové situace vtipné? Pokud turisté přijedou do ČR, dalo by se očekávat, že se pár základních frází naučili. Ale v této zemi jsou turistou já. A ještě se pár mužů chytí na jméno PAVEL NEDVĚD. Jsou tu velcí fanoušci fotbalu a plno z nich má Juventus jako "number 1". Takže na Maltě najdete i Juventus klub, kdy na zdi visí jeho fotka. Když jsem místo navštívila, vždy jsem se smála, že aspoň pro tentokrát nejsem v místnosti jediný Čech :-)

A jedno doporučení na výbornou kafetérii. Až půjdete již zmíněnou Merchant Street, odbočte z ní vpravo dolů až uvidíte nápis Dolceria Croce Bonaci. Dělají zde výborné kafé a zároveň zkusíte typické maltské zákuzky. Ani nezoufejte pokud tu budete v čase oběda, objednejte si třeba lasagne či tuňákové pastizzi s bylinkami, které jsem ochutnala naposledy.

Kafetérie má tradici po tři genarace rodu Bonaci, s kterou začal jeden jejich předek na konci 19. století. Bombardování přineslo maltskému podniku zničené prostory a s ním spojený úpadek obchodu. Rodina sebrala síly a obchod se po válce snažila obnovit. Jako první na Maltě začali s výrobou obrovský velikonočních vajec či dodnes typickými koláči. Koláč je na povrchu pokryt marcipánem z mandlí a nevhybí ani kousíček čokolády. Na české poměry je koláč poměrně sladký, ale ke kafíčku vynikající.

Během cestování odpadlo pár zelených lístečků, ale i tak se těším na ochutnání.

A kam po kafíčku zajít?? Pár nápadů tu na bloggu už je, tak ještě pár tipů:

• Upper Barracca garden

Loď vedle Upper Barracca garden

• Lower Barracca garden

• Náměstí Sv. Jiří

 

Isla

Menší město leží na poloostrově naproti Vallettě. Patří mezi trilogií tří měst Isla, Birgu a Kalkara. Zároveň nepatří mezi příliš vyhledávaná místa mezi turisty. Proto si zde užijete poměrně klidu, ale na kráse místu to neubírá. Ba naopak přidává na atmosféře, kde potkáváte spíše místní obyvatele. Z malého parčíku je krásný výhled na hlavní město a přístavy okolo. Top parku tvoří věžička, odkud strážči pozorovali jeho okolí, zda se neblíží útočníci. Na zdi jsou vytesány symboly, které značí ochranu místa.

Pro tento nádherný pohled mě stálo za to toto místo navštívit. Je pravdou, že myšlenka zde byla již dávno, protože jsem se častokrát dívala na věžičku ze spod z lodi.

 

V levo výhled na město Vallettu a v pravo město Birgu.

Bormla na Boží hod Velikonoční

Město je významné svým vězením, ale o tom Vám radši ani psát nebudu. Ale nebojte, místních tam moc není, spíše emigranti. Chtěla bych se ještě jednou zmínit o Velikonocích. O velikonoční neděli, tedy na Boží hod Velikonoční, vynášejí v tomto městě s velkou slávou a povyku sochu z kostela. Hraje tradiční hudba, kdy kapela o několika desítek lidech jde před sochou celým městěm. Slavnost doprovázejí také ohňostroje. Sochu nese několik mladších mužů a i přes to každý z nich nese okolo 60 kg. S takovou náloží nějaké úseky i běží. Jsou to dány přesné úseky, která jsou každý rok stejná.
A konečně jsem se tady také poprvé a napodledy potkala s mojí spolucestující na Maltu.

 

Na poslední chvíli jsem se stihla podívat ještě na výstavu, která se konala právě u příležitosti Velikonoc. Všechny obrazy jsou vytvořeny s rýže nebo soli. Nepoznali byste, že? Na vytvoření pracovali dobrovolníci ve volném čase již od začátku ledna. Pouze pro těchto pár dnů Velikonoc! Do dalšího roku by díla nevydržela díky vlhokosti místního vzduchu a pustil by se do nich hmyz.

 

 ....pár fotek města.


Pro inspiraci móda mladých teenagerů pro slavnostní příležitosti...

Po této slávě jdou celé rodiny společně na oběd do místních restaurací nebo k sobě domů.

Mdina

Mdina je mé nejoblíbenější město na Maltě. První výlet, který jsem před už tolika měsíci (pomalu lety) podnikla, byl právě na toto místo. Město přezdívané "tiché město", leží uprostřed ostrova

 Dříve hlavní město Malty, ale nyní hlavní město Valletta má mnohem výhodnější pozity z důvodu uzavřenosti ze tří stran mořem a přístavy okolo. Ale Mdina nebyla nikdy dobita. Okolo města jsou vysoké zdi a z jedné strany příkop, přes který vede most do dnes. Dříve byl most zvedací a brána byla o něco menší a trochu na jiném místě. Ve zdi dodnes můžeme vidět stopy této brány. Žebříky mohly být lehce shozeny a do města se ne a ne dostat.

Když se vejde do města, dýchne na člověka taková zvláštní tajemná, zároveň krásná, atmosféra. Jak jsou Malťané hluční, zde je krásné ticho. Na ulicích narazíte na značky, které upozorňují turisty, aby respektovali místní lid a nehlučeli. Do města nesmí jezdit auta, výjimku tvořící usedlíci. Většinou mezi ně patří majetní lidé, kteří vlastní ne zrovna malé domy. Domy jsou krásně udržované, mám pocit, že se snad během těch několika set let nezměnily. Procházíte se nádhernýma úzkýma uličkama. A to jsem ani nezmínila, jak krásné je toto město v noci. Úzké osvětlené uličky, ticho, nikdo nikde a jen vy. Když míříte do snad nejznámější restaurace na Maltě. Jmenuje je se Fontanela. Večeři si užíváte na hradbách, odkud je nádherný výhled téměř na celou Maltu. Přes den je restaurace vyhlášena vynikájícími dortíky, kterým jde jen ztěží odolat.

Toť top (pro mě) město na Maltě. Pokud se mě nějaký turista ptá, kam vyrazit, vždy se zmiňuji o Mdině, kde předměstí tvoří Rabat a v něm nejvyhlášenejší pastizzerie na Maltě. Když jsem poprvé chtěla vyzkoušet to nejlepší pastizzi, co tu můžu mít, místo jsem nenašla. Ukazali nám ho Malťané. A proč? Z venku to vypadá jako nejšpinavější putika v okolí. Okolo sedí místní stařší, spíše tedy staří muži, kteří hlasitě a s vervou o něčem diskutují a my ne a ne to najít. Poprvé když jsem vešla, tak jsem musela sebrat nějakou tu odvahu. Ve vnitř jsem byla zpočátku, než došly mé kamarádky, jediná žena. Prošla jsem uličkou pár stolů, nikdo si mě nezapomněl prohlídnout a čekalo se, co to vlastně budu chtít. Ale tento rok to zvenčí bylo již upravenější a tentokrát jsem bez obav vstoupila a koupila si hnad dva kousky tohoto typického jídla.
A málem bych zapomněla napsat o Mdina Glass, což je velmi známá značka typicky maltského skla. Není krásné?

Dodatečně přidávám jednu večerní procházku Mdinou.

 

Dingli Cliff

Přestože se na Maltě nenajde moc přírody, kterou já k životu potřebuji, Dingli Cliff mě okouzlily už tenkrát, když jsem tu byla poprvé. Poprvé jsem je prošla téměř celé, kdy jsem šla túru s českou návštěvou jako celodenní výlet už od jihu Malty.

Nacházejí se na západě ostrova a najdeme zde také nejvyšší nadmořskou. Jelikož ostrov ze západu na východ se snižuje, tedy jeho nadmořská výška.

Pro mě to byl nádherný pohled, protože nikdy jsem neviděla ostrov takto zelený. Odtuď se díváme směrem na Afriku a vidíme ostrov Filfla, na který je zakázáno vystupovat a okolo se koupat či potápět. Za války se na něm zkoušely bomby, proto je tak zdemolovaný a okolo mají v moři domov malí žralůčci. Není to typický výlet na lodi pro turisty, proto si ještě teď pamatuji na ten zvláštní pocit v létě, když jsme se navečír vraceli z tohoto místa.

Bylo příjemné navštívit toto místo, proto jsem neodolala se více procházet a fotit.

V pozadí je již zmiňovaný ostrov Filfla.

A tady můžete vidět, jak vypadají maltská pole a takový ten okraj vesnice.

Přidat popisek

Tento den jsem stihla navštívit Mdinu, moje nejoblíbenější město na tomto ostrově, tak zase příště...

Procesí ve Vallettě a Velikonoce tak nějak celkově

Velikonoce začínají na Maltě týden před Velkým pátkem a to svátkem Panny Marie. Už jsem psala, že Malta je velice nábožensky založená země a dokonce některé zdroje uvádějí 99% křesťanů. Z tohoto důvodu je v tomto období Malta navštěvována turisty, kteří se těší, co se bude odehrávat.

Od té doby (pátku) školáci nemusí do školy. Některá města jsou vyzdobena na tuto událost roku řetězi se světly a všude můžeme vidět velké vlajky, do kterých když se pořádně "obuje" vítr, je slyšet pořádný randál.

Ve středu a ve čtvrtek nejsou v kostelích mše. V pátek se nejí maso, výjimku tvoří ryby, a na ulicích jsou stánky s různými druhy sladkostí.

Již každoroční tradicí je procesí na Velký pátek. Procesí se odehrávají na několika místech na Maltě. Pro tuto událost jsem si vybrala právě hlavní město Malty, Vallettu.

Procesí ukazuje cestu Ježíše až po jeho ukřižování. V průvodu jsou staří, mladí a i děti, které raději opodál doprovází jejich maminka. Všichni jsou víc než vážní a ztěží někomu uvidíte úsměv na tváři, přestože jsou Malťané poměrně dost usměvaví lidi. V průvodu šly kapely, které hrály náboženské písně. A celá atmosféra byla více než sváteční. Trochu jsem je v průvodu litovala, protože i mě bylo trochu chladno, a to jsem na sobě neměla jako někteří pouze sandále a kožešinu. Hold tu na Velikonoce většinou bývá mnohem tepleji, ale tento rok je to všude tak trochu divoké. Vane od moře chladný vítr, který s místní vlhkostí vzduchu, tomu dodává pro mě úplně jiný pocit tepla. Takže i když přes den sluníčko má pořádnou sílu, již jsem si spálila svoji pěšinku na hlavě, večer nepohrdnu uzavřenýma botami. Ale někteří turisti i večer mají žabky a jen nějakou tu vrstvu oblečení.

Stejný průvod trochu z jiné ulice a už i s večerní atmosférou.

A nakonec neděle, pro místní i poslední den volna, kdy se scházejí rodiny na oběd. Některé vyrážejí za nějakou pořádnou pochoutkou do restaurace, jiní společně zůstávají doma.

Krásné svátky!